Expresní převýchova

Skoro okamžitě poté, co jsem se rozešla a odstěhovala od pana K jsem se sešla na víno s Lenkou. Jako s jedinou jsem s ní byla v kontaktu i během svého odloučení od bdsm a doufala jsem, že mě pochopí. Nejen, že mě pochopila, ale byla úplně skvělá a podporující. Byla jsem moc šťastná, že ji mám a že jí můžu říct úplně všechno. Jak postupoval večer, ubývalo mé sebelítosti a přibývalo množství vypitého vína, začaly jsme spolu vymýšlet mou „terapii“.

Lenka se trochu snažila, abych byla její subka, ale to se mi úplně nelíbí. Jednak, jak už jsem psala, nemám zdaleka tak silné lesbické sklony jako ona a navíc nechci teď být něčí a už vůbec nechci přijít o možnost řešit své vztahy zrovna s ní. Nakonec jsme se shodli na něčem, co jsme nazvaly týdnem intenzivní převýchovy zpět na subku. Zbývalo doladit, jak to bude probíhat. Lenka navrhla, že mě bude mučit každý den, ale já byla zrovna v náladě, kdy jsem chtěla něco konkrétnějšího a trochu institucionálního.



Nakonec jsme se shodli na následujícím. Budu chodit každý den po práci k Lence, kde dostanu výprask. Ty sice až tak nemusím, ale to je přece součást toho kouzla. Navíc kdo ví, kdy zase najdu někoho, kdo mi bude výprasky dávat. Lenka mi také bude zadávat malé úkoly na každý den. Co se týče orgasmů, žádné nebudou (Lenka mi dala jasnou volbu, buď bez omezení, ale může mi je způsobovat i ona, nebo žádné). Většinou se svážu před výpraskem sama, Lenka může určit jak. Účelem není jiné mučení ani ponižování. Bonusem pak je, že to od Lenky trvá ke mně domů alespoň třičtvrtě hodiny, takže si cestu nejspíš užiju. Samozřejmostí pak bude, že začnu znovu chodit oblékaná více sexy (šatičky, botičky, punčošky).

Den 1

Během víkendu, který následoval po naší domluvě jsem nebyla v Praze a většinu doby myslela na něco úplně jiného, když jsem ale v neděli večer usínala, moc jsem se na celý týden těšila a zároveň si trochu vyčítala, na co jsem to kývla. Pravidlo pro první den bylo jednoduché – mám si vzít co nejvíce sexy prádlo. Chvíli jsem přemýšlela, co by se Lence mohlo líbit a nakonec si oblékla bílý korzet bez ramínek, bílá krajková tanga a na korzet zavěšené tělové punčochy s černou linkou vzadu. Abych nevypadá až příliš provokativně, oblékla jsem si přes to černé pouzdrové delší šaty se sukní nad kolena a bílé botičky na podpatku.

Celý den v práci jsem byla nedočkavá, jaké to asi u Lenky bude. Když jsem konečně zazvonila ne její byt, tep byl skoro stejně rychlý, jako když jsem tu byla poprvé. Lenka otevřela, usmála se na mě, poslala mě do ložnice a řekla mi, že mám hezké šaty a že bych si je měla sundat. V ložnici bylo na posteli několik pout, mnoho provazů, důtky, bičíky, rákoska, kolíčky, svorky, dilda, anální kolíky a další věci, které máme obě občas tak rády. Nebudu zastírat, že jsem byla nervózní, když jsem si svlékala šaty a začala se rozhlížet po pokoji, jak se dnes svážu. Původně jsem se totiž chtěla svázat na postel, ale ta úplně nepřicházela v úvahu, když se z ní stal téměř výstavní prostor.

Nakonec jsem se rozhodla uvázat se k posteli, stoupla jsem si před ni a vyzkoušela, že se dokážu přes její konstrukci přehnout. Připravila jsem si potřebné provazy a téměř třesoucíma se rukama začala vázat. Kotníky jsem svázala k sobě a pár smyček protáhla i pod podpatky. Pokračovala jsem výš a svázala se i pod a nad koleny. Oba tyto provazy jsem pevně uvázala i ke kovové konstrukci Lenčiny postele. Přehnula jsem se přes ni a ruce strčila do připravené smyčky uvázané k čelu na druhé straně postele. Přes stahovací smyčku jsem potom provaz utáhla, abych byla co nejnataženější. Pak jsem už jen čekala, kdy příjde Lenka a zatím si prohlížela její působivou sbírku mučících pomůcek.

Lenka přišla záhy a začala komentovat: „Kočko ty máš dobrej zadek, dobře si vzala tanga, no dneska ti to projde a nebudu tě svlíkat. Dokonce korzet sis pro mě oblíkla, dobrý!“ Začala mě plácat po mém vystrčeném zadku a já cítila, jak se i před Lenkou, kterou znám dlouho a prožili jsme spolu několik i docela tvrdých bdsm dní, začínám červenat. Potom, co mám zadek zahřátý rukou, vidím jak si Lenka bere do ruky důtky a teprve začíná postupně přidávat. Já začínám pomalu trpět a postupně se musím víc a víc soustředit, abych nekřičela. Lenka si toho všimla a do ucha mi pošeptala: „Přeci nechceš, abych ti hned dnes dávala roubík, viď?“ To opravdu nechci a tak se snažím. Občas mi sice ujede nějaký výraznější sykot, ale držím se.

Lenka odložila důtky a znovu mi dala pár ran rukou. Bolelo to mnohem víc, než na začátku, až potom ale přišel její zlatý hřeb – vzala do ruky rákosku a slíbila mi 10 ran. Už při první jsem měla co dělat, abych nevykřikla a s každou další to bylo jen horší. Při šesté už mi vlhly oči a desátou jsem bez křiku vydržela jen s největším sebezapřením. Lenka mě potom ještě párkrát propleskla rukou a potom mi odvázala ruce. Vysvobodila jsem se sama, promnula si velmi bolavý zadek a oblékla se. Ještě jsem si v koupelně upravila líčení a potom jsme si s Lenkou daly skleničku a jela jsem domů. Jsem vždycky nesvá, když mám po podobném zážitku zase přijít k někomu, kdo mě viděl dole, jako normální člověk, ale naštěstí se čím dál rychleji otrkávám. Cestou domů jsem většinou v MHD stála, přestože místa na sezení bylo dost. Ale to asi chápete.

Den 2.

Nejen, že jsem i ráno cítila včerejší výprask, ale dokonce jsem mohla i vidět jeho stopy v zrcadle. Dnes jsem měla za úkol být celý den bez podprsenky. Naštěstí se proti pondělí docela citelně ochladilo a tak jsem si přes krátké šedé šaty mohla vzít i svetřík, takže snad nikdo nic nepoznal. Lenka už na mě čekala a opět mě poslala do ložnice. Tam na mě čekal krátký vzkaz: „klekni si zády k posteli a svaž si ruce za zády“. Už během dne jsem měla podezření, že dnes nejspíš budou trpět má prsa, když byla celý den na vzduchu a moc jsem se na to netěšila. Svlékla jsem se jen do prádla, takže na mě zůstal široký černý podvazkový pás, černé punčochy a černé krajkové kalhotky. Samozřejmě jsem zůstala obutá do černých formálních lodiček na vysokém podpatku.

Začala jsem se vázat. Opět kotníky k sobě, stehna k sobě, trup raději k posteli a ruce za záda. Čekala zase jen chvilku, než se ozvaly Lenčiny kroky. Když jsem jí dnes viděla do tváře, bylo vidět, že si to užívá. Vzala důtky a nejdříve jimi začala jen točit a jemně švihat prsa. Postupně stupňovala sílu a sledovala, jak mě to čím dál víc bolí. Když jí přišla prsa dostatečně probarvená, vzala si bičík a začalo teprve pravé mučení. Rány přicházely na horní i spodní stranu a já už zase syšela jako had. Na chvilku se zaměřila i přímo na bradavky a to už jsem nevydržela a trochu vykřikla. Okamžitě jsem měla pusu přelepenou páskou a pokračovalo se dál. Lenka přešla k rákosce.

Myslím, že zděšení v mých očích ji dost potěšilo. Naštěstí nedávala jednotlivé silné rány, ale naopak opakovaně švihala zejména spodní stranu prsou, dokud nebyla s výsledkem spokojená. Výsledkem byla bolavá, červená prsa. Potom jsem se mohla rozvázat, dát do pořádku a opět si sednout s Lenkou na skleničku. Když jsem odcházela, Lenka mi ve dveřích řekla, abych si sundala kalhotky a nechala jí je. Chtěla jsem se vrátit dovnitř, ale nepustila mě. Argumentovala jsem, že je mám pod podvazkovým pásem, ale nepomohlo to. Tak jsem musela ve dveřích bytu vytáhnout sukni, postupně odepnout a zase zapnout pásky podvazků a podat Lence své kalhotky. Až potom jsem mohla naostro a s bolavýma prsama vyrazit na dlouhou cestu domů.

Den 3

Zatímco první noc jsem nemohla spát moc na zádech, dnes to nešlo zase na břichu. Naštěstí aspoň ten zadek už nebolel tolik i když na pohled ještě úplně v pořádku nebyl. Nikdy jsem nebyla moc zvyklá na výprasky a po proběhlém půstu už vůbec ne. Ráno jsem si prohlížela svoje prsa a zejména ze spodní strany byla stále pěkně zmalovaná a bolavá. Dnes jsem měla zakázané kalhotky, tak jsem si alespoň vzala modrý podvazkový pás a podprsenku ze setu s černými silonkami. Tím jak dlouho jsem nic podobného nedělala, byly moje pocity v práci mnohem intenzivnější.

U Lenky na mě čekaly otevřené dveře do bytu, šipka do ložnice a instrukce – „hlavu pod postel, nohy venku k pelesti, co nejvíc od sebe, nahá, roubík je na posteli“. Hrklo ve mě, tušila jsem, že dojde i na výprask kundičky, jen jsem na to asi nebyla úplně připravená a bála jsem se, že jestli se do toho Lenka pustí se stejnou vervou jako včera, nevím, jak to zvládnu. Začala jsem ale tím, že jsem se celá svlékla a šla koumat situaci pod postelí. Připravila jsem si tam několik smyček a přemýšlela, jak se uvážu alespoň trochu podle Lenčiných představ. Trvalo mi docela dlouho, než jsem vše vymyslela a nakonec i zrealizovala a asi to nebylo příliš estetické, protože spousta provazů na utahování visela kolem postele.

Nakonec jsem ale ležela nahá s hlavou pod postelí pod postelí a rukama uvázanýma za hlavou. V puse jsem měla své včerejší kalhotky přelepené páskou.Kolena jsem měla přivázaná k pelesti a kotníky taky. Dopředu jsem vystrkovala zadek a roztaženou kundičku. Přemýšlela jsem, že bych mohla být více zasunutá pod postel, ale nakonec zvítězila má nadrženost a úvaha, že nemá cenu se skrývat před něčím, co jsem na sebe nakonec sama vymyslela. Tentokrát jsem na Lenku čekala trochu déle. Moje pozice nebyla úplně pohodlná a roubík z kalhotek mi také čekání nekrátil.

Konečně jsem uslyšela blížící se kroky. Cela jsem ztuhla a čekala, kdy na mou kundičku dopadne první rána. Proto mě tak překvapila, když rákoska dopadla na moje levé chodidlo. Celá jsem sebou trhla, ale těžká postel se ani nepohnula. Lenka přestávala jen proto, aby měnila jednotlivá chodidla. Já se zatím pod postelí zakousávala do kalhotek v puse, abych byla aspoň nějak schopná vydržet tu bolest. Na to, aby mi netekly slzy, jsem už dávno rezignovala. Konečně Lenka přestala, bylo to sice krátké, ale zatím rozhodně nejintenzivnější. Byla jsem úplně rozložená.

Zase jsem se spletla! Lenka totiž začala švihat rákoskou i moje lýtka a postupně postupovala na stehna. Rány dopadaly zezadu a potom i z jejich vnitřní strany. Párkrát se Lenka vrátila i k chodidlům, jen aby potom pokračovala zpátky na stehnech. Když asi půlminutu nedopadla žádná rána, začala jsem potichu doufat v konec. Čekala jsem a pořád se nic nedělo. Najednou jsem ucítila, jk mi kus kůže krouží kolem pičky. Lenka bičíkem zatím hladila mé pysky a já si uvědomila, jak moc jsem nadržená. Následně jsem se ale znovu rozplakala. Bylo jasné, že ještě nic nekončí. Nekončilo. Následoval brutální výprask bičíkem přes kundičku, při kterém jsem sebou házela, co mi provazy dovolily, ale samozřejmě úplně zbytečně. Co mě ale překvapilo, že zároveň jsem měla maličko pocit, jako by někde v dáli přicházel přes tu všechnu bolest orgasmus.

Když o tom teď přemýšlím, pořád mě to překvapuje. Jak už jsem několikrát psala, nepovažuju výprasky za to, co mě na bdsm nejvíce rajcuje. Neudělala jsem se, ani jsem se nedostala dostatečně blízko, ale už jen to, že jsem začala cítit vzrušení z toho, že mi někdo mlátí bičíkem do kundičky mě překvapila. Možná, že při extrémní shodě okolností (dlouhý půst, správná nálada) bych se u něčeho takového mohla velmi bolestivě udělat. To mi ale bylo ve středu dost jedno, protože jsem se soustředila jen na neutuchající rány mezi nohy.

Konečně mi Lenka povolila provaz od rukou a já se mohla začít rozvazovat. Byla jsem strašlivě unavená a šlo mi to hodně pomalu. Prohlížela jsem si, jak jsem dopadla a nebyl to hezký pohled. Zatímco chodidla a pička byly růžové až rudé, přes lýtka a hlavně stehna jsem měla spoustu výrazných pruhů od rákosky. Při oblékání jsem zjistila, že stát na zmučených chodidlech nebude jen tak. Byla jsem opravdu ráda, že jsem si ten den vzala zrovna tmavé silonky. I přes ně byly stopy výprasku sice vidět, ale ne tak výrazně. Ve zrcadle jsem vypadala hrozně a dalo mi dost práce se dát opět do kupy. Lenka byla v obýváku ve výborné náladě. Opět jsme si daly skleničku a já se potom v botách na podpatku vymotala MHD. Jízda domů byla peklo. Jela jsem bez kalhotek, cítila snad každou ránu a bála se, že je spolucestující i uvidí. Navíc jsem mohla chodit jen s velkou bolestí chodidel. Usínala jsem ale šťastná, že zatím svojí převýchovy litovat nemusím.

Den 4.

Ráno jsem se probudila stále rozlámaná. Zadek už měl prakticky původní barvu, prsa až na dva flíčky také, jen nohy mi pořád hrály. Lenka mi vysloveně zakázala vzít si kalhoty a tak jsem si na nohy natáhla tmavé samodržky a světlé prádlo. Pokud mi někdo velmi podrobně v práci každý den zkoumá nohy, musel si něčeho všimnout, ale já doufám, že s nikým takovým nepracuji. I dnes se mi nechodilo na podpatcích úplně nejlépe, ale bylo to už mnohem lepší, než včera. Dnešní úkol byl, abych se v práci alespoň 2x dovedla těsně před orgasmus. To naštěstí navzdory rozbolavěné pičce nebyl problém.

Cestou k Lenčinému bytu jsem přemýšlela, co mě dnes asi může čekat. Každopádně mi bylo jasné, že nejspíš začne druhé kolo výprasků. Lenka mi otevřela, znovu mě poslala do ložnice a stroze rozdala úkoly: „Na postel na břicho, svaž se do X, sundej si kalhotky a podprdu, punčochy si můžeš nechat. Jo a jestli se chystáš bulet a křičet, máš na sobě svůj roubík, tak si ho dej, ať ti nemusím dávat svůj.“ Raději jsem to nekomentovala a šla se připravit. Tentokrát nebylo vůbec těžké vymyslet svázání a za chvilku jsem ležela na posteli roztažená do X jen v silonkách a botičkách. Do pusy jsem si raději sama dala své kalhotky, abych se vyhnula ponížení Lenčinýma.

Lenka přišla prakticky ihned po té, co jsem dotáhla poslední uzel. Vzala si své oblíbené důtky a začala švihat můj zadek. Ze začátku to bylo dobré, ale postupně přidávala na intenzitě a já byla ráda, že mám roubík. Navíc sem tam, jistě ne nedopatřením, pár ran zamířilo i mezi mé nohy a na stehna, kde pozůstatek včerejšího výprasku poskytoval zážitek z úplně jiné dimenze. Celkově šlo ale zatím o jemnější výprask, navíc na zadek, který jsem byla schopna zvládnout. To se začalo měnit, když Lenku napadlo postupovat nahoru na záda. Tam důtky pálily podstatně víc. Vlastně mi to příjde taková neerotická bolest. Bolest jen pro vlastní bolest a o to hůř se mi snáší. Na slzy sice nedošlo, ale syčení bylo dost.

Na závěr ještě přišla Lenčina oblíbená rákoska. Naštěstí velké rány schytal jen zadek a stehna nad lemy punčoch, ale záda se dočkala krátkých švihů. Dnes tak nebyly úplně slzy, ale to bylo i tím, že jsem si asi už trochu začala zvykat a navíc chybělo něco, co by mě úplně rozložilo a také jsem si nepřišla tak zranitelná. Když jsem se oblékala, se zájmem jsem sledovala stopy jednotlivých dnů na svém těle a uvědomila si, že už není příliš mnoho nepoznamenaných míst.

U tradiční skleničky bílého se mi nesedělo vůbec dobře, ale jinak jsem byla čím dál spokojenější s tímto projektem návratu zpět. Mrzelo mě, že sice nemám doma už vůbec energii mučit se tak, jak jsem bývala zvyklá, ale zase kdy jindy si užít takový týden výprasků, než teď. Na selfbondage bude ještě spousta času. Teď jsem ale musela zase bez kalhotek domů MHD.

Den 5.

Poslední pracovní den tohoto převýchovného týdne jsem měla opět zapovězené kalhotky i podprsenku. Musela jsem si uvázat provazové a hodinu před odchodem z práce je ještě trochu dotáhnout. Naštěstí moje nohy už vypadaly lépe a tak jsem si mohla dovolit tělové samodržky a kratší triko. Na zamaskování chybějící podprsenky jsem opět použila svetřík s nápaditým střihem. Když jsem se ve čtyři vrátila z WC, kde jsem si dotahovala provazové prádlo, měla jsem trochu obavu, jestli jsem to tentokrát nepřehnala. U vstupu do Lenčina bytu jsem už měla jistotu, že ano.
Lenka mě tentokrát nezavedla do ložnice, ale do obýváku. Sedla si do křesla a říká: „Dnes máš dvě možnosti, vždy budeš vytažená za ruce k tomu kruhu ve stropě, ale mužeš je buď mít nad hlavou nebo za zády. Je nám oběma asi jasné, že jen jedna z těch možností ti bude krýt záda.“ Také mi ukázala svorky spojené řetízkem a kuličkový roubík, který měla nachystaný. Že prý bych měla začít trénovat i další části bdsm.

V duchu jsem rychle vyhodnotila svoje možnosti a rozhodla se nakonec pro variantu s rukama za zády. Bylo mi jasné, že svázání je mnohem nepohodlnější, ale dalšího výprasku přes záda jsem se bála mnohem více. Čekala jsem, až Lenka odejde, ale ta mi s úsměvem naznačila, že se nikam nechystá. Musela jsem se tedy svléknout přímo před ní, což mi vůbec na pohodě nepřidalo. Zvlášť když jsem se svlékala do provazového prádla, které bylo velmi zaříznuté.

Nechala jsem na sobě samodržky i lodičky na podpatku, trochu jsem doufala, že to odvede pozornost od mých stehen a Lenka se tak zaměří jen na zadek. Začala jsem vázáním kotníků a pokračovala pod a nad koleny. Po rychlém zvažování jsem na své mírně naběhlé bradavky připnula skřipce a do pusy si vložila klasický kuličkový roubík. Nakonec už chybělo jen svázat ruce za zády a vytáhnout je k oku ve stropě, které má Lenka v obýváku připravené právě k těmto účelům. Svázaná jsem byla důkladně a vlastně jsem si říkala, že by to mohlo stačit samo o sobě.

Lenka ale byla jiného názoru. Nejdřív ještě trochu vytáhla moje ruce a potom, jak už je téměř tradicí, mě rozehřála důtkami zadek. Celé tělo jsem měla tak našponované, že i kdybych chtěla, nemohla jsem moc uskakovat. Raději jsem se tedy snažila moc nehýbat, abych si nepřidávala další zbytečnou bolest. Lenka zatím přešla na bičík a přidala na intenzitě. Přestože jsem doufala, že se tomu vyhnu, nevynechala ani moje stehna a lýtka. Stehna dokonce sešvihala zepředu. Na zadek mi dopadlo tolik ran, že už jsem znovu byla ráda za roubík. Nejhorší část ale ještě teprve měla přijít.

Lenka totiž vytáhla rákosku a začala s ní švihat moje podvázaná prsa. Dávala si sice pozor, aby nezasáhla svorky na bradavkách, ale jinak dostaly moje hrdé dvojky spoustu nových pruhu. To už jsem regulérně řvala a brečela. Představení ale ještě zdaleka nekončilo a Lenka si dala velkou práci, aby kompletně sešvihala můj zadek, stehna i lýtka a to bez ohledu na silonky. Ty sice trochu tlumily štípnutí rákosky, ale možná to byl jen placebo efekt. Když už jsem byla ve stavu, že by mě obrazně stačilo jen zamést na hromádku a posbírat, Lenka konečně přestala.

Místo aby mě nechala se rozvázat, zula mi lodičky a já jsem tak naprosto vyčerpaná z výprasku musela ještě balancovat na špičkách a ke všemu, co jsem doposud přežila, snášet i stupňující se bolest ramen, zad a rukou. Ale prosit Lenku o vysvobození jsem ještě nehodlala. Byl to vlastně jediný vzdor, který mi navzdory všudypřítomné bolesti zbyl. Naštěstí si Lenka nechtěla hrát na přetahovanou a nakonec mě úplně vyčerpanou odvázala od stropu a položila na deku, kterou přede men položila. Tam jsem se velmi pomalu začala rozvazovat, většinu doby jsem ale spíš odpočívala v různé fázi spoutání.

Zaváhala jsem u úvazů kolem prsou a mezi nohama, ale nakonec jsem je rozvázala také a raději rychle vklouzla do šatů. Bohužel moje samodržky nepřežily útok rákosky v celku a tak jsem je musela sundat. Přestože mě dnes Lenka zřídila opravdu důkladně, došlo i na tradiční sklenku vína a holčičí pokec. Potom jsem ale už musela domů a to byl problém. Už jen holé nohy v kratší sukni by poutaly v tomto období pozornost, ale zejména při pohledu zezadu jsem je měla plné stop po výprasku. Rozhodla jsem se tedy využít MHD minimálně a raději jít co největší kus cesty pěšky.
Nakonec jsem ale do metra stejně musela. Vešla jsem dovnitř a za zády si držela kabelku, aby bolo vidět co nejméně z mých nohou. I tak jsem si přišla, že to přeci musí být každému jasné. U zdi jsem vyčkala na příjezd metra a pak si rychle přeběhla sednout. Kabelku jsem přesunula na stehna a když jsem měla vystupovat, dávala jsem si na čas, abych z vagónu odcházela jako poslední. Zbývala už jen dlouhá procházka na byt a mohla jsem si konečně začít lízat rány. A že jich bylo.

Den 6.

Během noc jsem se moc nevyspala, několikrát jsem se totiž vzbudila, protože se mi nespalo dobře ani na zádech a zmalovaném zadku ani na sešvihaných prsou. Naštěstí jsem nemusela dnes do práce, akorát zase na sedmou večer k Lence. Dohodly jsme se sice původně, že bude terapie trvat jen přes pracovní týden, ale Lenka měla pocit, že bychom to měly trochu lépe zakončit. Dnešní instrukce nebyly nijak extrémní. Doma jsem měla být nahá a alespoň 3 hodiny během dne mít kolíčky na pyscích. Během dne jsem doháněla domácí resty, skočila dokoupit potraviny (a to dokonce právě s kolíčky) a udělala si pořádek ve svém mučícím vybavení, na které málem sedl prach. Nemám toho málo, musím přiznat.

Před šestou jsem se začala chystat na cestu. Sice jsem se bála bolesti, která opět přijde, ale zároveň jsem se těšila. Cítila jsem, jak naše dohoda s Lenkou plní přesně to, co jsem chtěla. Cítila jsem se zase jako subka a bylo mi tak dobře. Oblečení jsem nevymýšlela moc dlouhou. Tmavé samodržky, krátká černá sukně, modré tričko, krátká bunda a samozřejmě černé botičky na vysokém podpatku. Prádlo jsem neměla žádné, jen na pyscích se mi pohupovaly kolíčky.

Při vstupu do Lenčina bytu už mě kolíčky docela bolely. Znovu jsem byla zavedena do obýváku, Tady na mě čekalo křeslo a vedle něj vytištěný obrázek se svázanou dívkou na podobném křesle. Na první pohled bylo jasné, že dnes si moje kundička asi dost užije. Samozřejmě mi Lenka nezapomněla připomenout, že na kolíčky sama sahat nemám. A také že se mám svléknout a můžeme začít.

Chvilku jsem zase musela přemýšlet, jak zvládnout selfbondage zrovna v předepsané poloze. Potom jsem připravila úvazy všude, kde to jen šlo a začala. Sedla jsem si na křeslo, trochu podsadila pánev a potom vedla jeden provaz pod a druhý nad prsy a zároveň kolem opěradla, abych zafixovala trup. Potom jsem zvedla nohy a protáhla je smyčkami u opěradla. Byla jsem v docela krkolomné pozici, ale i tak jsem ještě dokázala přitáhnout trochu kolena k područkám a ruce si svázat za zády. Lenka tentokrát vše ještě trochu dotáhla. Seděla jsem na křesle a kotníky jsem měla u své hlavy. Náročnost polohy a provazy mi nedovolovaly moc pohybu a na pyscích jsem stále měla dva kolíčky. Tentokrát jsem se raději svlékla celá, nechtěla jsem riskovat další cestu s odhalenýma nohama se stopama výprasku.

Lenka začala tím, že si vzala bičík a začala mě s ním spíš hladit po kundičce. Nechtěla jsem to dávat najevo, ale po téměř týdenním půstu se mi to opravdu líbilo. Pak ale začal masakr. Rány létaly na kundičku v rychlém sledu a postupně strhly i kolíčky. Když jsem už zase syčela jak parní lokomotiva (ano to je můj zlozvyk, jak se vyrovnávat s bolestí a nekřičet u toho na plné pecky), Lenka přidala pár tvrdších ran a potom si k mému zděšení přímo přede mnou sundala kalhotky a narvala mi je do pusy, kterou pak přelepila páskou. Potom se již ničím nerušená vrátila zpátky k mojí bolavé kundičce a pokračovala v její destrukci bičíkem. Opět jsem někde v dálce cítila slabý náznak orgasmu, ale hlavně velmi brzy slzy na tváři.

Lenka potom přesunula svou pozornost k mým bosým chodidlům a přes mé mohutné neverbální protesty se jim začala také intenzivně věnovat. Házela jsem s sebou, co mi pouta dovolila. Když to Lenku začalo obtěžovat, snažila se mi domluvit párem ostrých ran přes kundičku. Trochu jsem ztuhla a snažila se tolik se nehýbat, ale při pokračování výprasku chodidel jsem po chvíli zase testovala provazy. Korekce ránami přes bolavou pičku fungovaly stále kratší dobu. Nakonec byla s chodidly spokojená a začala mi znovu zmalovávat lýtka a stehna. Po včerejším výprasku to mělo velký úspěch. Já jsem byla naprosto rozložená a jen střídavě křičela do roubíku a plakala. Měla jsem pocit, že Lenka snad nikdy neskončí. Vracela se totiž zpět ke kundičce i chodidlům zdánlivě bez jakéhokoliv systému.

Nakonec mě Lenka překvapila Magic Wandem, který přiložila na mojí úplně zničenou kundičku. Ta kombinace slasti a bolesti mě úplně odvařila. To je přesně to, co mi chybělo. Znova vím, že návrat byl správný a to i když euforie opadne, protože Lenka vypne vibrace, na moji pičku dá zpět kolíčky a nechá mě tam tak trpět dlouhé minuty.

Na rozvázání jsem čekala opravdu dlouho a hned po něm jsem se spěchala dát trochu do pořádku do koupelny. Čerstvé stopy výprasku se prolínaly s těmi staršími a já se začala bát, jestli vše stihne zmizet do pondělí. Procesu hojení duše i těla velmi pomohlo i to, že dnes to u Lenky nezůstalo jen u jedné skleničky a mohly jsme toho probrat spousty. Nakonec jsem ale musela domů a doufala jsem, že přes tmavé punčochy nikdo neuvidí, co jsem dnes zažila. Raději bych šla pěšky, ale čerstvý výprask chodidel mi to důrazně rozmluvil.

Některé stopy jsem nakonec měla až do úterý a světlé punčochy jsem se odvážila vzít až ve čtvrtek. Omlouvám se, že neumím moc dobře popsat spankingové zážitky, příště už bych ráda popsala něco pro mne trochu typičtějšího.