Lesní běžkyně

Taky se vám zdá, že podle instagramu a facebooku je běhání snad nutnou podmínkou k tomu, aby vám nesmazali účet na sociálních sítích. Samozřejmě tento trend neminul ani mě, nejsem sice žádná výkonnostní běžkyně, ale občas se jdu po práci proběhnout také. Dnes vám ale samozřejmě nebudu psát o tom, jak rychle běžím 5km ani kolik nejvíc jsem uběhla, dnešní běhání bude trochu jiné.

Už od konce léta mě lákalo nějaké trošku pikantnější proběhnutí. Bohužel než jsem se k němu dostala, zaplavili lesy houbaři. Samozřejmě jim jejich bohaté košíky za srdce přeji, ale bohužel mají tu nepříjemnou vlastnost, že se vyskytují i mimo turistické cesty na místech kde by je nikdo nečekal. Projekt, který jsem si osobně pojmenovala jako "Běhej lesy" tak postupně upadal v zapomnění, než mě jeden pátek cestou z práce napadlo, že vlastně nemusím čekat do jara a chlad naopak může být nápomocen mému mučení. Počkala jsem si na víkend, doplánovala detaily a vyrazila za Prahu.

Přípravy na místě

Cestou na místo startu jsem musela ještě zastavit a dokončit poslední krok příprav - schovat klíč, pro který půjdu. Vybrala jsem místo, kde je les asi sto metrů od vlakových kolejí a k nim se musí po nekryté louce. Klíč jsem přivázala na stromek přímo pod železničním náspem. Ještě jednou jsem v hlavě udusala pochyby, jestli je to dobrý nápad a vrátila se co nejrychleji do auta, abych pokračovala na své místo startu.

Na vytipovaném parkovišti schovaném pár metrů do silnice mezi stromy naštěstí nikdo nebyl. Les se zdál tichý a opuštěný. Auto ukazovalo 7°C a trochu mrholilo. Ideální počasí pro můj outfit. Už z domu jsem měla uvázanou provazovou podprsenku, tu tak stačilo jen znovu pořádně utáhnout. Následovaly tělové samodržky, které jsem ale z větší části skryla do kozaček, které sice už několik let nenosím, ale na dnešek jsou jak stvořené. Jsou z černé imitace kůže, na vysokém širším podpatku a hlavně jsou nad kolena. Abych neumrzla, oblékla jsem si zateplenou zímní sukni (takovou tu sportovní, co se nosí třeba na lyže přes kalhoty). Výtáhla jsem ji ale až pod prsa, kde jsem ji přichytila k provazům, takže klín i zadek zůstaly odhalené. Jako roubík jsem použila svoje sportovní kalhotky a rty si přelepila černou páskou. Aby mě náhodou přinejhorším nebylo poznat, ještě jsem si pusu převázala černým šátkem a na hlavu si dala háčkovanou čepici ozdobenou peřím ve stylu dvacátých let.

Tím jsem měla za sebou oblečení, teď následovalo mučení. Do zadku jsem si strčila středně velký kolík a do kundičky velké a těžké venušiny kuličky. Vše jsem pro jistotu zafixovala provazem vedoucím mezi nohama, který se zařezával mezi pysky. Šel by možná utáhnout i trochu víc, ale to by potom brzy byl jakýkoliv pohyb téměř nemožný a mě čekalo několik výživných kilometrů. Na každý pysk ještě přišla svorka se závažím a 4 kolíčky. Nakonec jsem dozdobila prsa. Na bradavky jsem nasadila svorky spojené řetízkem a z každé strany přidala ještě kolíček.

Vše jsem ještě jednou překontrolovala a rozešla se pomalu do lesa. Už první kroky byly náročné a každý můj pohyb se okamžitě promítal do pohybu závaží na svorkách. Ušla jsem asi 100m než jsem dokončila svoje dílo. Ještě totiž zbývalo spoutat si ruce za zády a kotníky asi na 30 cm od sebe řetězem. Až teď bylo vše hotové. Klíčky od pout a auta jsem uložila do malého trezorku a ten schovala ke keři a pod listí. Klíč od něj na mě potom čekal u trati na konci mé pouti.

Cesta je cíl

Vyšla jsem zhruba směrem, ve kterém by se měl nacházet můj klíč. Zatím mi bylo i relativně teplo. Sice jsem s každým krokem trpěla jak na pyscích, tak na bradavkách, ale byla jsem plná odhodlání a adrenalinu. Snažila jsem se zrychlit krok, hlavně pokaždé, když jsem přecházela nějakou lesní cestu. Uši jsem měla celou dobu na špičkách a opakovaně zastavovala, abych se ujistila, že se nikdo neblíží. Chvíli mi trvalo, než jsem našla ideální tempo na vysokých podpatcích a svázaná, tak abych neměla pocit, že mi svorky každou chvílí sjedou z bradavek a pysků.

Zatímco byl anální kolík pořád nepříjemný a ponižující, kuličky začínaly být velmi příjemné. Vzrušená jsem se pohybovala lesem a snažila se držet nejvyšší možné tempo, jaké mi umožňovalo kromě bolesti i dýchání pouze nosem. Naštěstí jsem měla pocit, že mi cesta docela ubíhá a když jsem se hýbala, nebyla mi zatím zima.

Přesto jsem došla na kraj lesa docela unavená. Pečlivě jsem několik minut kontrolovala, jestli mě na volném prostranství nikdo neuvidí. Když jsem si byla téměř jistá, vyrazila jsem přes podmáčenou louku ke svému klíči. Docela jsem se bořila a rozhodně nešlo postupovat kupředu tak rychle, jak jsem doufala. Snažila jsem se i tak být co nejrychlejší a nedbala bolesti, kterou mi způsobovaly houpající se svorky.

Klíč a cesta zpět

Dostat klíč z keře bylo mnohem těžší, než jsem si myslela. Ruce jsem měla svázané za zády a musela jsem se podivně zkroutit, abych na něj dosáhla. Měla jsem pocit, že s ním bojuji snad celou věčnost a začínala mi být opravdu zima, když jsem ho konečně ukořistila. Na nic jsem nečekala a běžela jsem zpátky do lesa. Byla jsem už bezpečně mezi stromy, když jsem zaslechla blížící se vlak.

Snažila jsem se pokračovat ve vysokém tempu, ale po chvíli jsem cítila, že budu muset zastavit. Kromě bolesti a únavy za to mohl zejména orgasmus. Už rychlým během ke klíči jsem se docela navnadila, ale můj sprint zpátky, se spoustou bolesti na správných místech a spoustou vibrací v pičce vše dokonal. Věděla jsem, že než příjde, nesmím ani spomalit, natož zastavit. Nedbala jsem tedy bolesti a snažila se pokračovat nejvšším možným tempem.

Konečně to přišlo, málem se mi podlomila kolena a opravdu jsem si své první dnešní vyvrcholení užila. Stála jsem uprastřed lesa, celá bolavá, s kolíkem v zadku, oblečená jen do vytažené sukně kolem pasu a vysokých bot a zhlubok dýchala. Když ale orgasmus přešel, přepadla mě strašná zima a znovu a mnohem intenzivnějí jsem cítila bolest na pyscích a bradavkách. Snažila jsem se jít k autu co nejrychleji, ale musela jsem dělat stále častěji zastávky na uklidnění rozhoupaných svorek. To zase nepomáhalo k tomu, abych se udržela zahřátá. Navíc začalo trochu pršet.

Poskakovala jsem k auta po čím dál menších úsecích a jak se cesta pro klíč zdála krátká, cesta zpět se zdála nekonečná. Kromě všech nepříjemností, které jsem na sebe vymyslela, jsem začala také pociťovat únavu svalů na nohách. Přeci jen pobýhat v lese v botech na podpatku a dělat u toho pouze malé krůčky není zrovna něco, na co bych pravidelně trénovala.

Závěrečná bolest

Když jsem už konečně měla v dohledu keř, u kterého jsem nechala svůj trezorek s klíči, povzbudilo mě to a já znovu dokázala zrychlit. Konečně jsem se mohla osvobodit. Mírně se chvějícími prsty jsem sice zápolila se zámky o trochu déle, než je běžné, ale nakonec jsem se osvobodila. Čekala mě ale ještě jedna muka - sundávání svorek a kolíčků. Začala jsem na prsou a byla jsem opravdu ráda, že mám v puse své použité a teď i notně poslintané kalhotky, do kterých se mohu zakousnout, protože už při sundávání první svorky mi do očí vyhrkly slzy bolesti. Na druhé prso jsem se pak odhodlávala ještě déle, protože jsem věděla, co přijde. Když konečně byla dole, následovaly kolíčky a i ty mi daly neskutečně zabrat.

Teď se moje pozornost přesunula ke kundičce. Několikrát jsem se svorky jenom dotkla, než jsem se konečně odhodlala ji rozevřít a za ohromné bolesti ji sundat z pysku. Byla jsem pevně rozhodnutá, že tu druhou sundám rychle, ať mám bolest co nejrychleji za sebou, ale moje odhodlání bylo marné a nakonec jsem opět prožila mnohem více času strachem z přicházející bolesti, než bolestí samou. Sundávání kolíčků z pysků potom probíhalo za téměř konstantního pláče.

Vydala jsem se k autu s plnýma rukama svorek, kolíčků, pout, řetězů a trezorku. Víc jsem neměla šanci pobrat, takže kalhotky z pusy, šátek, čepici a sukni jsem si sundala až u auta. Rychle jsem přes sebe přehodila dlouhý teplý kabát a přezula se. Anální kolík a kuličky, stejně jako provaz mezi nohama a provazová podprsenka zatím zůstaly na svém místě. Sedla jsem do auta, pustila na plno topení, aspoň trochu rychle upravila svoje vzezření v zrcátku a vyjela domů.

Díky tomu, že jsem se neosvobodila úplně celá jsem po cestě naštěstí nedokázala plně relaxovat a vypadnout z mučící nálady. Doma jsem zaparkovala a velmi rychle přeběhla stále prakticky jen v kabátu do bytu. Normálně bych běžela co nejrychleji pod teplou sprchu, ale můj dnešní program byl jiný a předem připravený.

Domácí finále

Sundala jsem si samodržící silonky a uvolnila provaz vedoucí mezi nohama a vyndala kuličky. Místo středního kolíku jsem nalubrikovala velký a přes protesty mého zadku ho narvala dovnitř. To spolu s kuličkovým roubíkem přidalo mému ponížení. Na bradavky jsem nasadila japonské hůlky spojené gumičkou a rozhodně to nebylo jednoduché. Má prsa totiž ještě nezapomněla, co jsem jim způsobila venku a dávala mi to najevo. Nakonec se ještě dočkala bolesti i kundička. Klekla jsem si totiž na všechny čtyři a prakticky nacouvala pičkou na velké dildo přichycené na zárubni. Abych nemohla utéci, musela jsem si na pysky nasadit svorky, které mi nedovolovaly vysednout z dilda. Chvíli mi trvalo, než jsem na své zmučené kundě našla místo, kam je připnout.

Ještě jsem vám ale nepopsala zlatý hřeb tohoto mučení. Nade mnou totiž hořely dvě svíčky a jejich horký vosk mi kapal na zadek. Já jsem na nic nečekala a začala přirážet na dildo. Abych měla cestu k orgasmu jednodušší, na jeho základnu jsem navlékla vibrační kroužek. Ten sice zvyšoval moje potěšení, ale zároveň se občas dostal do kontaktu se svorkami na pyscích a tam potom naopak zvyšoval bolest.

Pod dojmy z dnešního výletu a kapajícím voskem pro mě nebyl problém se poměrně rychle dvakrát udělat. Svou roli jistě hrál i obrovský kolík v mém zadku a nadprůměrné dildo v pičce. Nakonec jsem si naprosto unavená a zničená zvládla dojít i pro třetí orgasmus, zatímco na můj zadek stále dopadaly kapky horkého vosku. 

Teď teprve nadešel čas se úplně osvobodit a přesunout se do teplé vany, kde jsem zakončila den dalším krásným a uvolněným orgasmem.