Rutiny a poker night

 Ahoj, nechala jsem to tady spát docela dlouho, co? Tak to pojďme napravit. Užijte si malý vánoční dárek. Nejdříve možná rychlé shrnutí, co všechno se od minule změnilo. Svůj byt jsem pronajala a velkou část svého oblečení věnovala charitě. Bydlím teď naplno u Milana, ale moc místa na své věci vyčleněno nemám, tak jsem musela prioritizovat. Pracovně jsem se trochu posunula a teď je náš tým po celém světě, takže máme jen jeden společný call týdně, jinak každý pracujeme samostatně. Pracuji tak teď výlučně z domova, což Milanovi dost zjednodušuje mou kontrolu. Také jsem dostala obojek. Je to decentní, ale pevný řetízek s očkem ve předu. Nic netušící zřejmě nebudou nic tušit ani ve společnosti, ale zároveň je možné mě ho použít k mojí fixaci a nepřetrhne se. Mám ho na sobě téměř nepřetržitě. Tady je jeden můj zápisek z léta.

Pracovní den

Dnes se budím v posteli vedle Milana. Spím v posteli zhruba dvě třetiny nocí. Rychle vstávám a během přidělených deseti minut v koupelně dělám vše pro to, abych vypadala co nejlépe. Zatímco se v ložnici oblékám (tělové samodržky i v dnešním vedru a světle modrý krajkový set kalhotek a podprsenky) a obouvám světlé lodičky na 10cm podpatku. Mám ještě tmavé a to jsou vlastně jediné moje boty na domácí nošení. 

Oblečená okamžitě mířím na své místo. Je jím malý koberec vedle Milanova křesla. V bytě mám taková místa určená tři. Další je u stěny, kde pracuji a poslední velmi malé je u Milana v kanceláři. Když si mě tam zavolá a nemá čas mě poutat, stojím tam na velmi malé destičce, kam se sotva vejdou obě mé boty. S výjimkou domluvených rutin, nesmím nikdy bez dovolení opustit své místo. Jsou to takové moje virtuální klece a já aspoň nepoškrábu podpatky podlahu.

Zatímco u Milanových nohou piju svou ranní kávu a dávám si pozor, abych se nedotkla žádnou částí těla podlahy mimo koberec, naše konverzace se nijak neliší od ostatních vanilkových párů. Jakmile se Milan zvedne, mám 5 minut na rychlou návštěvu koupelny a přichystání si jídla a pití k práci. Moje místo je teď v rohu obývacího pokoje, kde je na stěně šuplík, jehož horní desku používám jako stůl. Dovnitř si dávám dostatek vody a jídla na celý den. Jakmile totiž začnu pracovat, nesmím se pohnout ze svého místa - rohože, která má asi 30x30cm. 

Ze začátku to bylo peklo a i teď mě zejména odpoledne neskutečně bolí nohy a především lýtka. Na záchod si mohu dojít, pokud nejdříve napíšu Milanovi a on mi to dovolí. Vždy mě ale potom potrestal, že jej ruším, takže jsem si našla způsob, jak se stravovat a pít, abych to vydržela. Mana mi už sice leze krkem, ale je jediné udržitelné jídlo pro mě. Navíc má režim omezené stravy přes den a následné dobré večeře s Milanem pozitivní vliv na mou postavu. Přerušovaný půst evidentně funguje.

Den v práci ubíhá celkem rychle. Po obědě už musím střídavě zvedat nohy, abych jim ulevila, ale i na to už jsem zvyklá. Kolem čtvrté začínám počítat každou minutu do pěti, kdy si obvykle můžu jít odskočit a poté se buď přesunout na své větší místo u křesla nebo cvičit. Místo toho ale přijde zpráva od Milana: “Zůstaň na místě, nohy na zemi, ruce za hlavu!”

S úderem páté zavírám svůj notebook a pokládám své ruce na týl. Koukám do zdi, nohy mě bolí a minuty se vlečou. Mentálně je na tom nejhorší, že necítím žádná pouta, nic proti čemu bych mohla bojovat a navíc mě ani nikdo nevidí. Zkouším si párkrát dřepnout, ale úleva je opravdu dočasná. 

Milan je zpět

Konečně slyším Milana vcházet do bytu. Jde rovnou do své pracovny a mě nechává se tu vařit. Trvá ještě dlouho, než ho slyším ve stejné místnosti. Nevidím ho, protože stojím čelem ke zdi. Bez jakéhokoliv varování uslyším svist rákosky a ucítím ránu dopad rány na zadek. Trochu se zakymácím, ale vydržím necuknout rukama. Za to už jsem dostala tolikrát přidáno, že si na to dávám pozor. Dostanu ještě dalších 9 ran, než na mě Milan promluví. 

“To bylo za to, že jsi nestála rovně.” vysvětluje. Chci se hádat, že to v příkazech nebylo, ale vím, že je to marné. Vím, že je v bytě kamera, na kterou se může Milan kdykoliv připojit a musel se tedy připojit zrovna, když jsem se protahovala. Ta kamera je dalším bodem k mému ponížení, cítím se tak pod neustálým Milanovým dozorem, i když tady není.

“Když chceš tak moc dřepovat, budeme dřepovat.” přidává Milan, “otoč se a pojď sem.” přikazuje. Brzy už stojím uprostřed místnosti. Zápěstí mám svázané před tělem a spojené krátkým řetězem se svorkami na bradavkách. Nohy mám bosé a dělám dřepy. Začínám se pomalu zadýchávat, když Milan vymyslí “vylepšení”. Kolem pasu mi uváže smyčku, zbytek provazu vede mezi půlkami a kundičkou zpět pod smyčku a nakonec na volný konec přiváže kettlebell. Každý dřep je tak nejen fyzicky náročnější, ale zároveň se mi při každém zvednutí zadku zařezává provaz ostře do kundičky. Milan nepočítá, alespoň ne nahlas, jen mi říká, kdy mám jít nahoru, kdy dolů a kdy vydržet v pozici. Počítat je vždy můj úkol, i když to nikdy specificky nevyslovil. Jen jsem za to už byla několikrát potrestaná, když jsem na otázku kolik to je, odpověděla “nevím”.

Poker Night

Nakonec dřepování musím ještě stát rovně se závažím táhnoucím provaz mezi mé nohy než se dozvím dnešní večerní program. Bude u nás poker night. Milan má svou partu pěti kamarádů, kteří spolu hrají poker. Netuším, jestli to je Milanova iniciativa, nebo je k tomu donutili okolnosti, ale Milan mi říkal, že se budou přesouvat sem. Dokonce jsem celý měsíc intenzivně studovala pravidla a učila se manipulovat s kartami a chipy, abych jim mohla dělat dealerku. Jen jsem nevěděla, že to bude právě dnes.

Čekala jsem, že nebudu jen rozdávat karty, ale Milan mě zase překvapil. Jdu se převléci podle jeho instrukcí. Beru si bílé šaty s výstřihem až k pasu. Vršek je volnější, takže si musím dávat pozor, když se budu předklánět, aby mi nevypadla prsa. Milan mě sice rád ponižuje tím, že mě vystavuje, ale zároveň by mě určitě potrestal, kdyby měl pocit, že ze sebe dělám kurvu. Šaty sice mají dlouhé rukávy, ale zároveň jsou velmi krátké a zatímco vršek je volný, kolem pasu a 

zadku jsou těsné a ta červená zdobená tanga budou určitě prosvítat, stejně jako lemy tělových punčoch. 

Brzy mi dojde další důvod, proč mám kalhotky. Do zadku totiž putuje dálkově ovládaný kolík a do kundičky vibrační vajíčko. Tohle rozhodně bude zajímavý večer. Milan vše testuje už teď, zatímco připravuji občerstvení pro hosty navečer. Když mám hotovo, posílá mě stát zpět do kouta. Pouští si televizi a já o něm vím jen ze změn vibrací uvnitř. 

Své místo můžu opustit s příchodem prvního hráče. Vítám jej, nabízím pití a snažím se být společenská. Brzy jsou tu všichni. Nemají žádné oplzlé řeči, ale každý náznak komplimentu k mému vzhledu a oblečení na mě má ponižující efekt, protože si uvědomuji, díky komu jsem dnes takto vyzývavě oblečená.

Začínáme hrát. Jsem nervózní a jsem ráda, že hračky uvnitř jsou v klidu. Trvá několik kol, než se uvolním. Mám od Milana nařízeno, být co nejvíce nenápadná, což jde v mém oblečení těžko. Znamená to spíš, že s úsměvem odpovídám pánům na dotazy, ale konverzaci nerozvíjím a ani aktivně neudržuji. Je to pro mě vždycky těžké, protože to jde proti mojí přirozenosti, ale poslední dobou to po mě Milan vyžaduje častěji. Jsou situace, kdy chce, abych byla 100% já a co nejvíce okouzlující, ale tady na své pokerové spoluhráče nechce dělat dojem tím, jakou mám osobnost. Tady mám být především dealer.

Jak večer postupuje a sklenky se vyprazdňují a zase plní, pouští mi Milan malé vibrace. Zatím nejsou dostatečně silné, jsou spíše aby mi připomněl, kdo jsem. Před další hrou mi zapne dnes zatím nejvyšší intenzitu. Bohužel zrovna všichni hráči své tahy dost rozmýšlí a ve mě se začíná hromadit vzrušení. Snažím se ho kontrolovat, ale je to čím dál těžší. Prosím očima Milana, aby to zastavil, ale dochází mi, že nemůže. Je stále ještě ve hře a tak je nemožné, aby vytáhl mobil a ubral. Cítím, jak se pomaličku začínám potit a ztrácím kontrolu nad svým dechem. Hra se neuvěřitelně táhne. Ani vlastně nevím, kdo vyhrál, ale jakmile Milan sáhl po mobilu, ulevilo se mi. Místo vajíčka mě sice dalších několik her čekaly intenzivní krátké vibrace v análu, ale s tím si dokážu poradit mnohem lépe.

Spát

Konečně jsme se rozloučili s hosty. Milan je spokojený, protože skončil v plusu. Já jsem dostala pochvalu a tím pádem jsem vyrostla aspoň o deset centimetrů. Rychle uklízím zbytky občerstvení a Milan si mě volá. Na kolenou ho kouřím, cítím, jak je nabitý energií. Nakonec jej možná dnešní vítězství vzrušilo víc, než jsem původně čekala. Brzy ze mě serve mé vlhké kalhotky a narve mi je do pusy. Ze zadku mi vytáhne kolík a šuká mě tvrdě do análu, kam se mi taky vystříká. 

Naučila jsem se mít anál svým způsobem ráda jako formu ponížení a možnosti mu posloužit, ale udělat se z něj většinou nedovedu. Nestalo se tak ani teď. Místo toho musím klečet před Milanem, zadkem k němu, roztažené nohy, v puse kalhotky, čelo na zemi a ruce natažené dopředu. Cítím jak mi v kundičce začíná vibrovat vajíčko. Z celého večera i posledních minut jsem už slušně nažhavená a tak brzy prosím Milana o orgasmus. Mám ho dovolený, cítím jak se blíží a v tom vajíčko přestane. Nejdřív myslím, že je to Milanova práce a jsem z toho rozmrzelá. To se přece nedělá, dovolit orgasmus a pak úplně před hranou vypnout vibrace.

“Došla ti baterka.” uslyším smát se Milana. Okamžitě prosím, abych si to mohla dodělat jakkoliv jinak, ale on se jen směje, že je to znamení, že se nemám udělat. Místo toho se smím jít umýt a potom spát vedle něj na posteli. Na orgasmus si ale musím počkat.