Čtenáři moji, jsem zpět. Za tu dobu, co jsme se neviděli;-) jsem se selfbondage moc nevěnovala. Hodlám to ale napravit, sice už moc nepočítám s tím, že by se mi dařilo přispívat tak často, jak dříve, ale došlo mi, že by byla škoda nechat tento blog jen tak skončit.
Od svého posledního příspěvku jsem s výjimkou posledních pár dní kompletně opustila svět BDSM. Měla jsem hodně práce a také jsem potkala někoho nového;-) Bohužel nebo bohudík jsem si po měsíci uvědomila, že přestože mám čerstvě rozkvétající vztah (dá-li se to tak nazvat), nejsem schopná se bez bondage obejít.
Nebudu Vás napínat, můj současný čerstvý přítel Jirka není někdo, kdo mě zná jako selfsubku Petru. Jsme spolu sice krátce, takže jsem neměla ještě odvahu se ho natvrdo zeptat na BDSM, ale na mé jemné oťukávání moc nereaguje. To je jediná věc, která mi na něm vadí, jinak si zatím rozumíme téměř dokonale. Proto teď budu pokračovat v selfbondage. Kromě psaní sem, občas utrousím něco málo i na svůj Twitter.
Před pár dny jsem si užila docela zajímavé a po tak dlouhé době dost náročné sebemučení, dnes jsem na sebe nachystala past spíše psychickou. Měli jsme jít s Jirkou na oběd, já si vzala kratší sukni, kalhotky nechala doma a dovnitř si strčila venušiny kuličky. Bylo neskutečně vzrušující sedět s takovým dárkem uvnitř proti někomu, koho znáte a kdo to nesmí zjisti ani náhodou. Když jsme odcházeli, byla jsem už tak vlhká, že jsem se jen soustředila na to, aby mi kuličky nevypadly. V momentě, kdy mě při líbání chytil za zadek, nevěděla jsem, jestli jsou větší moje obavy nebo vzrušení. Nakonec jsem to relativně se ctí přestála, dojela domů, vyndala kuličky a teď píšu bez kuliček i bez kalhotek a tak to nejspíš zůstane po celý den.
Doufám, že budu mít co nejdříve čas popsat vám svá další dobrodružství;-)
