Sobotní probuzení byl šok. Nejen, že jsem byla svázaná, to bych si brzy vzpomněla, jak k tomu došlo, ale navíc jsem na hlavě měla kuklu, díky které jsem nic neviděla. Myslím, že i na ni bych si po chvilce vzpomněla. Já se ale probudila v naprosté panice, protože mi mužské ruce zakrývaly nos a pusu a já nemohla dýchat. Snažila jsem se bojovat, ale byla jsem příliš dobře svázaná. Ve tmě a zmatku uvnitř hlavy jsem měla problém pochopit, co se vlastně děje. Abyste rozuměli, na hry s dechem nejsem totiž vůbec zvyklá. Proto to byl pro mě takový šok. Když mě Milan nechal konečně nadechnout, ležela jsem na posteli a potřebovala několik minut, abych se uklidnila a zvládla zpracovat, co se právě stalo.