Expresní převýchova

Skoro okamžitě poté, co jsem se rozešla a odstěhovala od pana K jsem se sešla na víno s Lenkou. Jako s jedinou jsem s ní byla v kontaktu i během svého odloučení od bdsm a doufala jsem, že mě pochopí. Nejen, že mě pochopila, ale byla úplně skvělá a podporující. Byla jsem moc šťastná, že ji mám a že jí můžu říct úplně všechno. Jak postupoval večer, ubývalo mé sebelítosti a přibývalo množství vypitého vína, začaly jsme spolu vymýšlet mou „terapii“.

Lenka se trochu snažila, abych byla její subka, ale to se mi úplně nelíbí. Jednak, jak už jsem psala, nemám zdaleka tak silné lesbické sklony jako ona a navíc nechci teď být něčí a už vůbec nechci přijít o možnost řešit své vztahy zrovna s ní. Nakonec jsme se shodli na něčem, co jsme nazvaly týdnem intenzivní převýchovy zpět na subku. Zbývalo doladit, jak to bude probíhat. Lenka navrhla, že mě bude mučit každý den, ale já byla zrovna v náladě, kdy jsem chtěla něco konkrétnějšího a trochu institucionálního.

Vždycky tě dožene to, kým skutečně jsi

Přátelé, vím že nadpis je jak z nějaké motivační příručky pro začínající managery, ale přesně vystihuje, jak se teď cítím. Zkusím vám teď pokud možno stručně a přehledně odvyprávět, co jsem za poslední dva roky zažila a jak jsem se ocitla zase zpět tady.

Po našem rozchodu s Milanem jsem si chvilku žila pohodovým single životem a byla jsem, jak mi řekla jedna moje kamarádka, „emocionálně neukotvená“, ať už to znamená cokoliv. Brzy jsem ale potkala pana K. Byl výrazně starší, zkušený, vyzrálý a přitom atraktivní přesně tím způsobem, kterým jsou starší úspěšní muži atraktivní (a teď vůbec nemyslím peníze, spíš něco jako George Clooney, jestli mi rozumíte). Byla jsem z něj úplně hotová a netrvalo dlouho a začal mě brát na nejrůznější akce a představovat přátelům.