Lesní turistika

Včerejšek byl jako stvořený pro selfbondage venku. Mám pro toto tvrzení několik dobrých důvodů. Bylo teplo, byl běžný pracovní den a navíc jsme hráli hokej, takže se dalo předpokládat, že po lesích se bude procházet minimum lidí. Navíc jsem byla už neskutečně nadržená, vždyť od mého posledního orgasmu uplynulo více než 5 dní.

Protože dokonalé ponižování ve veřejné dopravě jsem si už "užila" při zkušební cestě, dnes jsem vyrazila v krátkých letních šatech ale i kalhotkách. Ty jsem na sobě měla popravdě už od předchozího večera. Přes rameno jsem si přehodila tašku na notebook, ale s poněkud jiným obsahem, než by si mohl náhodný pozorovatel myslet, nazula jsem střevíčky a vydala se na metro. Ani jsem se nenadála a už jsem stála na okraji svého vyvoleného lesa. Vzrušení mi zvýšilo nejen tepovou frekvenci, ale i vlhkost mojí kundičky. Sešla jsem z cesty a po chvilce chůze jsem byla na místě, které jsem vybrala na obchůzce jako svůj vratný bod. Na jednu větev jsem pověsila klíč a k jednomu stromku lepící páskou připevnila velké dildo.

Pokračovala jsem lesem dál, až jsem došla na místo, které jsem si vybrala jako svůj výchozí bod. Po cestě jsem si trochu zašla a pár metrů od hranice lesa jsem na louce schovala náhradní klíče a šaty. V místě, kde je les velmi hustý a odkud je to na nejbližší pěšinku opravdu daleko, jsem začala své přípravy. Už jenom to, jak jsem se svlékala, mě hodně vzrušilo. Přeci jen to není obvyklé stát uprostřed lesa úplně nahá. Abych tento pocit posílila, kalhotky jsem si vložila do pusy a přelepila páskou. Do největší houštiny jsem schovala uzamykatelnou pokladničku s klíčem od pout a uvnitř složenými šaty. Klíč od této pokladničky vysel samozřejmě na druhém konci lesa. Nedaleko jsem také pečlivě ukryla svou tašku, do které jsem uložila své botky.

Se svazováním jsem začala u kotníků. Cestou po lese jsem narazila na docela rovnou větev (pevně jsem doufala, že nějakou takovou najdu) a tu jsem použila jako rozporku. Přestože jsem měla nohy dost roztažené, větev přesahovala na každou stranu snad 30cm. Následovaly svorky na bradavky a na nich malá závažíčka. Podobný osud jsem přichystala i svým pyskům. Na každý jsem připnula dvě svorky. Na řetízek, který spojoval vždy dvě protilehlé jsem zavěsila vždy těžší závažíčko, které se houpalo někde ve výši kolen. Jako poslední před zacvaknutím pout přišla na řadu realizace zipu. Tenký provázek jsem uvázala k větvi a postupně jej vedla pod kolíčky na svém těle.

Když jsem připnula poslední kolíček těsně nad poštěváček a ruce za zády zajistila pouty dostavila se další vlna vzrušení. Cítila jsem se ponížená tím, že stojím uprostřed lesa, nahá a s vlastními použitými kalhotkami v puse. Abych se vysvobodila, musela jsem nejdříve dojít na druhou stranu lesa pro klíček, tam jsem si také mohla dopřát orgasmus, a zase dojít zpět pro klíč k poutům a šaty. Abych ale vůbec mohla začít, musela jsem se pohnout a to znamenalo postupně strhnout 30 kolíčků ze svého těla. Rozhodla jsem se na nic nečekat a začala pomalu couvat. Postupně jsem strhávala kolíčky z pravého pysku, z pravého boku, pravého a potom levého boku a přes břicho zpět na levý pysk. Celé to bylo velmi bolestivé, jak jsem se blížila ke konci, s každým strhnutím jsem si tahala i za poslední kolíček nad poštěváčkem. Jeho stržení bylo také nejbolestivější. Tento způsob strhávání jsem zvolila schválně, je psychicky mnohem těžší, když víte, že kolíčky musíte strhnout sama svým pohybem, než když spadne závaží a je hotovo. Občas se mi povedlo strhnout vesměs jemně třeba tři najednou, jindy to byl ale velký vnitřní boj a po něm velká bolest, když jsem strhávala další.

Jakmile jsem alespoň trochu vydýchala bolest ze strhávání zipu a uklidnila svoje myšlenky, vydala jsem se na cestu pro klíč. Při prvních krocích mě překvapilo, jak se začaly houpat závaží. Bylo to velmi bolestivé pro mou kundičku i pro bradavky. Také jehličí dost bodalo do bosých nohou. Snažila jsem se pohybovat co nejplynuleji. Musela jsem vyvážit touhu po rychlosti (abych mohla svorky co nejdříve sundat) a po pomalém pohybu, který by nerozhoupával závaží, nezrychloval můj dech a šetřil má chodidla. Čas od času jsem musela zastavit a vydýchat se. Už při třetí zastávce jsem myslela, že si snad při chůzi urvu pysky. Jak jsem se postupně přibližovala k místu s klíčkem, začaly mě nejen bolet bradavky, ale i chodidla, navíc jsem neustále šla do hustšího a hustšího lesa. To mimo jiné znamenalo, že moje tempo bylo čím dál nestabilnější, musela jsem se vyhýbat s větví, která přesahovala na obou stranách mých kotníků ostatním stromkům a navíc i větvím, které mi křížily cestu.

Moji náladu hodně zvedlo, když jsem konečně uviděla klíček. Než jsem ho ale sundala, rozhodla jsem se, že si dopřeji konečně orgasmus. Opravdu jsem zaváhala jen na chvilku, protože po tak dlouhé abstinenci to byla první a na dlouhou chvíli zase i poslední příležitost. Přestože jsem byla dokonale vzrušená, nepovedlo se mi nacouvat na připravené dildo. Přála jsem si, abych neměla roubík z kalhotek, ale alespoň ten s kuličkou. Nejen, že bych se necítila tak špinavě, ale mohla bych si naslinit umělý penis a ušetřit si tak dost bolesti. Takto jsem musela zkusit znovu zatlačit zadkem proti stromu a doufat, že jsem alespoň uvnitř dostatečně vlhká. Při tomto pronikání jsem si často tlačila na svorky a bylo to možná nejbolestivější a nejvíce ponižující zavádění uměláka do mé nadržené kundy, jaké jsem kdy zažila. Po velkých problémech se mi konečně povedlo dostat ho dovnitř a mohla jsem se tak sama ošukat pěkně na stojáka zezadu. Jak jsem neustále pohybovala pánví, rozhoupala se mi velmi bolestivě všechna závaží. Navíc jsem si přišla dost lacině, když jsem nahá s použitými kalhotkami v puse uprostřed lesa zezadu ojížděla umělohmotný penis. Na druhou stranu jsem byla tak nadržená, že orgasmus přišel velmi rychle a byl opravdu intenzivní.

Bohužel moje bradavky i pysky dávaly velmi jasně najevo, že bych už neměla pokračovat a bez otálení se vrátit zpět a ukončit své mučení. Vzala jsem tedy klíček a vydala se na cestu zpět. Už od prvních kroků jsem cítila, že to bude ještě mnohem těžší, než dojít sem. Začaly mě bolet svaly na nohách, protože při tom mém sexu se stromem jsem je musela mít trochu pokrčené, navíc větev, která mi nahradila rozporku byla dost těžká a já to začínala pociťovat. Při prvním odpočinku jsem ještě stále cítila svou otevřenou a vlhkou pičku. Nevěděla jsem, co mě vadí víc, jestli neustálá bolest bosých chodidel, nebo tah svorek. Zhruba od poloviny cesty zpět jsem zastavovala snad po každém kroku, jak strašně mě tahaly houpající se závaží na svorkách. Navíc mi začínala být trochu zima.

Říká se, že poslední krok je nejtěžší. Já to mohu jen potvrdit. Závěrečných patnáct metrů jsem zastavila snad desetkrát. Navíc jsem se začala obávat toho, až začnu sundávat svorky. Předtím jsem ještě musela otevřít pokladničku, z ní vytáhnout klíč od pout a uvolnit si ruce. Přestože jsem už bolestí od svorek sotva stála, před jejich sundáním jsem si ještě osvobodila nohy. Začala jsem na levém pysku. Jen co jsem na svorku sáhla, už jsem sykla bolestí a ucukla rukou. Nakonec jsem se zavřenýma očima první svorku sundala, ale bolest mi dokonale navlhčila nejen pičku, ale i oči. Nedokázala jsem si představit, že mě to čeká ještě pětkrát. Při druhé jsem totiž už klečela na kolenou a potom, co jsem si uvolnila kundu, jsem už jen ležela a brečela. Byla jsem úplně vydeptaná tím, že mě čekají ještě bradavky. Nakonec jsem sebrala poslední zbytek odvahy a sundala si je. Byla jsem ráda, že jsem si nechala kalhotky v ústech, protože jsem nejen křičela, ale několikrát je i skousla.

Nevím jak dlouho jsem tam potom ležela na zemi a konečně oddechovala i pusou, ale rozhodně mi to trvalo několik minut, než jsem našla nějaké síly, oblékla si šaty, boty a dala vše ostatní zpět do tašky. Cesta z lesa již nebyla tak rychlá jako sem, i když jsem na sebe byla pyšná, že jsem to zvládla a promítala si všechny vzrušující momenty. Mezi lidmi jsem celou cestu domů měla pocit, že na mě musí každý vidět, co jsem právě absolvovala. Navíc mě neustále bolela místa na kterých byly svorky. Náhradní kalhotky jsem si nevzala, takže jejich absence mezi nohama jen dokreslovala můj pocit děvky.

Dnes mě ještě stále bolí pysky i bradavky a navíc, protože jsem nestihla včas vše dopsat, musela jsem mít při většině psaní přes hlavu své celodenně nošené kalhotky. Snad se vám bude líbit, co se mi povedlo i takto napsat.

Průzkum terénu

Doufám, že popisovat vám svůj dnešní program není vzhledem mým plánům lehkovážné. Pro jistotu se budu snažit dost omezit nějaké bližší popisy. Jak napovídá titulek, vydala jsem se obhlédnout terén pro své první takto velké outdoorové dobrodružství. Dnešní článek tak sice nebude o nijak intenzivním mučení (ale něco málo se najde), ale chci vás nechat nahlédnout i trochu pod pokličku a snad se mi povede vás u toho neunudit k smrti.

Předpověď počasí a fakt, že jsem naposledy okusila orgasmus minulý čtvrtek, rozproudily mou fantazii natolik, že jsem na sebe vymyslela alespoň v hrubých obrysech velké dobrodružství v lese. Protože ale prostředí kolem Prahy téměř neznám, s něčím takovým nemám skoro žádné zkušenosti a navíc je velmi těžké mít ke všemu, co se může stát venku plán B, rozhodla jsem se dnes vyrazit na průzkum. Už v neděli večer jsem proseděla mnoho spoustu času před počítačem a na mapě si vytipovávala vhodné lesy. Kritéria byla jednoduchá - minimum turistických tras, rozloha a vzdálenost od hustě obydlených satelitů plných pejskařů. Bohužel se z map dost špatně odhaduje hustota porostu, takže jsem nakonec měla vybrané 3 lokality relativně blízko u sebe.

Samozřejmě jsem se tam nevydala jen tak. Doma jsem nechala podprsenku i kalhotky. Na sobě jsem měla červený top s výrazným výstřihem a krátkou černou sukni. Celkový vzhled potom už stačilo doplnit jen červenými lodičkami na vysokém úzkém podpatku. Takto ideálně oblečená na procházku po lese jsem vyrazila na metro. Začínala právě špička a já se už při oblékání rozhodla, že splním jeden z návrhů, který mi přišel mailem. Vlastně jsem ho chtěla plnit opakovaně. Kdo zná film Základní instinkt, je mu vše jasné. Kdo ho nezná, tak ať zví, že jsem seděla s nohama na pěst od sebe (další z mailových příkazů od Ondry, možná se o nich někdy rozepíšu trochu víc), potom je přehodila přes sebe a následně je velmi pomalu vyměnila. To vše v přeplněném metru, krátké sukni a bez kalhotek.

Když jsem to udělala poprvé, sledoval mě nějaký starší pán v brýlích. Jeho výraz byl dost užaslý, ale potom jakoby se oklepal a celou dobu, než vystoupil se na mě už nepodíval. Já jsem se styděla neskutečně. Rozhodně jsem si nepřipadala vyzývavě žensky jako Sharon Stone, ale spíš jako obyčejná šlapka. Potom jsem to raději už neopakovala, bála jsem se, aby za mnou někdo nešel a já chtěla být v autobuse a hlavně potom v lese sama.

To se mi naštěstí podařilo. Na zastávce jsem sice nevystoupila sama, nicméně do lesa jsem už sama vcházela. Když jsem se rozhlédla kolem sebe a nikoho neviděla, okamžitě jsem si vyhrnula topík nad prsa a povytáhla sukni vzhůru, tak aby bylo vidět úplně vše. Když jsem šla po pěšině, zahlédla jsem po pár minutách chůze paní se psem. Samozřejmě oblečení putovalo okamžitě zpět na své místo. Když jsme se míjely, dost zvědavě si mě prohlížela. Jen co zmizela z dohledu, sešla jsem z cesty a prodírala se různě hustým lesem a k mé velké radosti jsem nenašla žádnou jinou stezku, než tu, ze které jsem odbočila a po čase ještě jednu, která tu původní křižovala. Snažila jsem se chodit co nejvíce křížem a čím dál víc jsem si byla jistá, že tohle je opravdu to moje místo.

Druhý z vybraných lesů však byl od tohoto asi 2km daleko a protože byl ještě čas, rozhodla jsem se, že se vydám prozkoumat ještě ten. Napadlo mě, že bych do něj mohla dojít pěšky. Nohy mě sice už dost bolely z nepohodlné chůze lesním terénem na jehlách, ale brala jsem to jako takový předtrest. Než jsem vyšla z lesa na pole, které teď leželo mezi mnou a mým dalším cílem, pořádně jsem se rozhlédla, jakmile jsem totiž byla mimo dohled pejskařky, opět jsem vyhrnula topík a sukýnku. Cestou přes pole jsem si přišla neskutečně odhalená a zranitelná. Navíc díky botám mi cesta neutíkala moc rychle. Když jsem se s bolavýma nohama konečně dopotácela do druhého háje, musela jsem se rychle třikrát upravit, protože tady byl provoz lidí mnohem silnější. Zavrhla jsem ho tedy a pospíchala na zastávku autobusu. O místě konání mého dalšího sebetrýznění bylo rozhodnuto.

To vědomí mě natolik vzrušilo, že v autobuse cestou na vlak jsem předvedla další Základní instinkt. Tentokrát byl divákem pohledný kluk, asi o trochu starší než já. Snažila jsem se na něj přitom nekoukat a tvářit se, že nohy přehazuji jen tak z nedbalosti. Nicméně jeho pohled jsem na sobě cítila celou cestu a cítila se neskutečně lacině. V metru jsem už raději nic neopakovala, stačilo, že vzrušením a zimou se mi postavily bradavky a trčely docela výrazně skrz můj top. Co se týče pocitu "být jako kurva", bylo to snad horší než mít různé předměty pečlivě schované pod oblečením.

Doma jsem z bolavých nohou sundala střevíčky, ale i když jsem moc chtěla, nakonec jsem si orgasmus odepřela. Došla jsem totiž k tomu, že možná mají pravdu ti, co tvrdí, že v tomhle na sebe nedovedu být dostatečně přísná a hlavně, že zákaz orgasmů od někoho jiného je mnohem víc ponižující. Ondra mi dovolil 4 na 10 dní, o jeden jsem už přišla, kvůli tomu, že přehazuji nohu přes nohu (nemyslím při této příležitosti) a nedržím kolena dostatečně od sebe. Počítám, že moje venkovní dobrodružství možná nějaký vrchol vyprodukuje a tak chci mít raději rezervu. Nebudu vám ale lhát, že nejsem už celá nadržená. Už se nemůžu dočkat středy, kterou jsem si vyhradila na svoje první větší venkovní mučení a ponížení.

Vosková rychlovka

Minulý týden byl bohatý na zážitky, bohužel (hlavně teda pro vás) chudý na čas na psaní. Tento týden se zatím jeví obráceně, ale třeba se to ještě nějak zajímavě zvrtne. Dnešní zápisek do blogu bude o takové středeční "rychlovce", snad se vám bude líbit tak jako mně.

Na večerní mučení jsem myslela celý den, takže bylo dost času si všechno pečlivě naplánovat. Ze školy jsem se měla vrátit později a protože jsem druhý den chtěla být odpočatá, kratší doba mučení byla tentokrát výhodou. Inspiraci k němu jsem našla v jednom moc pěkném mailu od Petra a jako vždy přidala i něco od ostatních a od sebe. Většinou se snažím užít si už přípravy a tak jsem i nyní začala tím, že jsem si obula boty na vysokém podpatku, připnula obojek a sundala si vše kromě spodního prádla. Ze všeho nejdříve jsem si připravila únikový plán. Ten mám téměř vždy, ale málokdy o něm píšu, protože mám pocit, že do příběhu nepatří, navíc já na něj ve většině případů vůbec nemyslím.

Dnes jsem si za místo konání opět vybrala koupelnu. Čajové svíčky jsem ale vyměnila za dvě klasické a připevnila je tak, aby byly vodorovně a tvořili jakési V s knoty od sebe. Těsně před konec každé svíčky jsem přivázala provázek. Klíček na karabince jsem navlékla tak, že pokud se alespoň jeden konec provázku přehoří nebo se svíčka pod ním roztopí, budu volná. Na vrchní trubku žebříkového radiátoru jsem si připravila mechanismus, který nechá provaz prokluzovat jen jedním směrem. Vzala jsem rozporku na kotníky a přivázala ji k dolní části toho samého radiátoru a zároveň k umyvadlu na druhé straně, aby s ní nešlo pohybovat ani vzad ani vpřed. Nyní přišel čas sundat si všechno prádlo a poté přivázat kotníky na jehlách k té rozporce, takže jsem stála čelem k radiátoru a asi 40cm od něj.

Vzala jsem provaz procházející utahovacím prstencovým mechanismem a protáhla si ho zezadu mezi nohama a omotala si ho kolem pasu. Teď už mi zbývalo pár závěrečných úkonů. První v řadě byl kuličkový roubík. Druhé potom svorky se závažíčky na bradavky. Docela bolely už od začátku, tak jsem se snažila moc už další věci neprodlužovat. Rychle jsem zapálila svíčky nad sebou a uvázala provaz do oka obojku. Předklonila jsem se a jeho druhý konec uvázala co nejvíce natěsno k rozporce mezi kotníky. Zatímco jsem jednou rukou ještě trochu urovnávala provaz, aby se zařezával do kundičky tím správným způsobem, druhou rukou jsem ho zároveň utahovala a nutila sama sebe mít zadek co nejvíc vystrčený. Potom jsem už jen vložila zápěstí do připravených pout a zamkla ho v úrovni spodní příčky radiátoru. Závěrem spoutávání bylo postupné vytahování provazu vedoucího mou pičkou, jeho volný konec ležel v dosahu mých spoutaných rukou a tak jsem jej mohla utahovat až na nejvyšší možnou míru. To už ale začínaly první kapky dopadat na mou do výšky trčící prdel.

Musím přiznat, že moje pozice byla již po chvilce krajně nepohodlná. Bolely mě záda a nohy, protože jak jsem se snažila ulevit kundě, stála jsem většinu doby i v podpatcích na lehce na špičkách. Pokaždé, když jsem jim chtěla alespoň trochu nohám, provaz se mi zařízl mezi pysky tak bolestivě, že jsem jen sykla a rychle znovu zatínala lýtkové svalstvo. Vosk dopadající na můj zadek zpočátku stékal na záda. Tam dost pálil, mám pocit, že mnohem víc než na zadku. Občas mě kapky vosku tak překvapily, že jsem sebou škubla. To byla ovšem zásadní chyba, o které mě informoval nejen provaz mezi nohama, ale i bradavky, jejichž závaží se bolestivě rozhoupalo.

Jak postupoval čas, bylo stále těžší udržet se tak, abych neměla pocit, že si právě rozřezávám svoji ještě od minula zuboženou dírku. Když dopadla první kapka vosku tak, že se nerozjela na záda, ale mezi půlky, překvapilo mě to tolik, že jsem sebou trhla a kdybych neměla roubík, možná by už sousedi volali policii. Abych nepsala jen o bolesti, ale i o ponížení, kromě na všechny strany vystrčeného zadku se na něm podílel i kuličkový roubík. Kolem něj už se začaly hromadit sliny a pomalu vytékat a protože jsem měla hlavu v dost nestandardní poloze, občas jsem si poslintala vlastní obličej. Kapky postupně začaly stékat po zadku dolů směrem ke stehnům, některé po jejich vnitřní straně a pár si jich našlo i bolestivou cestu do mé zařízlé píči a na pysky. Tou dobou mě ale už tak bolelo tělo a hlavně nohy, že jsem nebyla ani malými pohyby usměrňovat dopadající vosk.

Dokonce se mi nohy ke konci začali třást a podlamovat. Vždy jsem při tom pocítila novou dávku neskutečné bolesti mezi pysky. Naštěstí takto vysílená jsem nestála dlouho, ozval se cinkot dopadajícího klíčku a já si ho rychle přitáhla a postupně se vysvobodila. Abych vám přiblížila, jak moc ten provaz bolel, musím napsat, že v porovnání s ním jsem na závažíčka na bradavkách téměř zapomněla. Vosk jsem ze sebe tentokrát sundala téměř bezbolestně a potom se chystala spát. Na vaše mnohé návrhy jsem se rozhodla, že si orgasmus nedopřeji a musím přiznat, že ač unavená, měla jsem s tím při usínání dost práce:-)

Tento týden jsem si dala v podstatě pauzu od selfbondage (když nepočítám třeba kolíčky na těle při psaní článků), ale rozhodně už spřádám plány, co se sebou provedu.

Velikonoce

Velikonoce nijak zvlášť neslavím, ale ani se jim nevyhýbám. Protože město, kde bydlím, má mnohem blíže k vesnici než k velkoměstu, pár kluků připravených mi napráskat jsem očekávala. Protože jsou to bohužel/bohudík kluci rozumní, nedal se čekat žádný spankingový zážitek. Zpestřit jsem si to tak musela sama. Ale dnešní zápis bude hlavně o věcech, které se děly potom.

Nejdřív však dokončím líčení svých Velikonoc. Už předem jsem zavrhla možnost nějakých velkých experimentů pod sukní. Občas se totiž najde výtečník, který ji chce nazdvihnout a šlehat přímo na zadek. Vybrala jsem si proto pěkné, ale dostatečně zakrývající bílé kalhotky s trochou krajky. Pod ně ale nikdo neuvidí a tak do kundičky putovaly venušiny kuličky a do análu můj vlastní výrobek - dvě kindervajíčka na šňůrce, která mají uvnitř různé drobnosti, aby trochu hrkaly. Bradavky jsem nakonec nechala volné, nepřišla jsem na žádný způsob, který by mne nevystavoval docela vysokému riziku znemožnění před polovinou rodného městečka. Částečně jsem si to ale vynahradila tím, že jsem do svých botek na podpatku vlepila pod chodidlo tvrdá zrnka rýže.

Byla jsem celá nedočkavá, až přijdou první koledníci. Když se ukázali, moje předtuchy se naplnily. Už cestou ke dveřím jsem cítila rostoucí vzrušení. Rozhodně bych jej nepřipisovala pohybu kuliček. Příčina byla totiž spíš v mé hlavě. Představovala jsem si to ponížení, kdy budu šlehána kamarády přes zadek a přitom jen já budu vědět, že mám obě dírky plné a navíc stojím špičkami na rýži. Celé dopoledne jsem se tak pohybovala po domě a na oko utíkala před koledníky velmi vzrušená, ale za celou dobu jsem se orgasmu ani nepřiblížila. A to přestože jsem cítila pohybující se venušiny kuličky a zároveň mě ponižovaly vajíčka v zadku a bolela chodidla od rýže v botkách. Chyběl akorát zmalovaný zadek a Velikonoce by byly dokonalé.

Když odešel poslední koledník a my se chystali k obědu, chtěla jsem zajít do svého pokoje a rychle si k orgasmu pomoci, ale nakonec jsem se rozhodla využit toho, že jsem už několik hodin "rozdrážděná" a pokračovat bez orgasmu celou dobu, než se dostanu do Prahy. Po obědě jsem měla asi hodinku čas, než mě vyzvednou kamarádi a půjdeme na tradiční velikonoční výlet. Všechna moje trýznidla byla stále na svém místě a mě napadlo, že si čekání ještě trochu zpestřím. Protože jsem neměla moc času na přípravu a kamarádi nebývají zrovna přesní, nepřipadal časový zámek moc v úvahu. Musela jsem se tedy spolehnout sama na sebe a na to, že vydržím, co si nařídím.

Rozhodla jsem se, že využiju svých bolavých chodidel a jakmile jsem zamkla dveře do pokoje, přichystala jsem si ty nejvyšší podpatky, které jsem měla doma a do nich dala na radu jednoho milého čtenáře rozvinuté a sešlápnuté drátěnky na nádobí. Rychle jsem zajistila své nohy v botách a pokračovala na kotnících, které jsem svázala k sobě. Potom jsem rychle udělala pár smyček pod a nad koleny. Sundala jsem si tričko i podprsenku a uvázala si tu provazovou, do pusy šel roubík a od něj provázek ke stolu. Od stropu jsem spustila provaz na ruce, na počítači dala do playlistu své oblíbené klipy od chimerabondage, na bradavky připnula kolíčky a ruce rychle vytáhla svázané k stropnímu lustru. Takto jsem měla stát celou hodinu. Od roubíku jsem vedla ten provázek právě tak, abych se, pokud budu chtít stát rovně a pohodlně, musela dívat na monitor počítače.

Uběhlo snad jen pár desítek vteřin a holka na videu snad ani nezaklapla pouta a já už byla téměř ve varu. Celé vzrušivé dopoledne se ve mně mísilo s nově začínající bolestí bradavek i další dávkou pro má chodidla. Takto jsem tam stála celou hodinu. Bolest bradavek a chodidel spolu s filmy a kuličkami v mých dírkách ve mně rozmíchávaly orgasmus, ale nebylo nic, co by šlo na oheň přiložit, aby k němu opravdu došlo. Po půlhodině už jsem byla dokonale frustrovaná a mé vzrušení začínalo opadat, jenže vždy se na obrazovce začalo dít něco, co mě znovu dostalo těsně pod vrchol. Z bolestivého a hlavně psychicky mučivého balancování pod hranou orgasmu mě vytrhlo až prozvonění mobilu - domluvený signál, že za asi deset minut vyrážíme. Uvolnila jsem si ruce a vypnula video. Rychle jsem si strhla kolíčky z bradavek a přestože se dostavila velká bolest, vyvrcholení už asi definitivně někam zmizelo. Rozvázala jsem si nohy, které začínaly trochu bolet ze stání na podpatcích. Nejhůř na tom byla samozřejmě chodidla, obzvláště ta část, na které stojíte, když máte podpatky a pod kterou byly drátěnky. Nakonec jsem si vyndala i roubík.

Pohledem z okna jsem se s radostí ujistila, že venku je větrno a asi bude i trochu zima. Alespoň si budu moci vzít oblečení, které zamaskuje moje sebemučení. Rozhodla jsem se tedy nechat provazovou podprsenku na místě a jen jí pořádně přitáhnout. Na nohy jsem si oblékla silonky pod kolena (mimochodem asi nejvíce asexuální část mého šatníku) a do nich pěkně pod chodidla dala spoustu tvrdé rýže. Přes ně ještě přišli normální ponožky a potom při odchodu pohorky. Nakonec přišel na řadu i provaz mezi nohy. Tentokrát ale ne od pasu, ale přímo od té utažené podprsenky. Protáhla jsem ho pod kalhotkami tak, že byl při sezení pohodlný, ale když jsem se narovnala, nebo dokonce šla, dost nevybíravě se mi zařezával do kundy. Obě moje hračky zůstaly samozřejmě stále uvnítř, obzvlášť vajíčka v análu mi působila velmi nemilé pocity. Stačilo se už jen doobléknout do outdoorových věcí a vyrazit k autu, které už čekalo venku.

Cesta autem uběhla možná až moc rychle. Jakmile jsem totiž vystoupila a narovnala se, provaz se mi bolestivě zařízl mezi pysky cítila jsem, jak se mi tím utahují i smyčky kolem prsou. Než si všichni vyndali z aut co potřebovali, snažila jsem se ležérně se opřít o strom a dát tak odpočinout jak rozkroku tak chodidlům. Ač normálně všechny popoháním, abychom už vyšli, dnes jsem to rozhodně v plánu neměla a možná právě proto všichni už za minutu stáli připraveni vyrazit. Trasa je už téměř tradiční a tak se naše skupina (4 holky a 7 kluků mezi dvaceti a pětadvaceti) vydala bez dlouhého plánování vzhůru do kopců. Po pár krocích jsem byla opět naplno vzrušená. Prozíravě jsem však na provazu mezi nohama neudělala uzel a tak pravděpodobnost, že bych se jen tak mimochodem udělala se zdála být docela malá.

Dokud se šlo do kopce, bylo vše ještě docela příjemné. Kroky byly takové, že se provaz téměř nezařezával a tak jsem hlavně cítila venušiny kuličky a rýži pod chodidly. Když se ale postupně stezka narovnala, moje kunda dostávala pořádně zabrat. Navíc jsme šli celá skupinka pohromadě a musím přiznat, že mě velmi vzrušovaly myšlenky na to, jak jsem uprostřed ostatních takto skrytě mučená a ponížená. Ona pravděpodobnost orgasmu se teď už tak malá nezdála, ale když jsem měla pocit, že by se mohl blížit, pořádně jsem se narovnala a provaz se mi zařízl tak bolestivě, že jsem měla co dělat, aby na mě nebylo nic poznat. Když jsme konečně došli na vyhlídku, měla jsem pocit, že musím mít svou pičku snad úplně rozedřenou. Do chodidel mě píchala rýže a možná naštěstí spíše psychicky na mě působily věci v dírkách (obzvlášť ten pitomý vyplněný anál) a podvázaná prsa.

Cesta zpět k autům pro mě byla hotové inferno. Nenáviděla jsem se za všechny své nápady. Za poskakující kuličky v pičce, za vajíčka v análu, za naběhlá prsa mezi provazy, za rýži v botách a hlavně za ten prokletý provaz. Každý krok měl jednotný rytmus - rýže, zhoupnutí kuliček, provaz snad až v žaludku a zatahání za prsa. Vždy když už jsem myslela, že jsem si zvykla, delší nebo kratší krok to narušil. Navíc ke všemu uprostřed mých kamarádů, dokonce během rozhovorů s nimi! Do toho všeho to proklaté vzrušení z ponížení. I teď jsem cítila, jak jsem vlhká a rozhodně to nebylo tím, že začalo trochu pršet. Na konec výletu jsem se těšila jak nikdy. Byla bych i běžela, kdyby to nebylo ještě mnohem bolestivější. Když jsem konečně usedla do auta, byla jsem skoro v ráji.

Doma jsem okamžitě zkontrolovala svojí kundičku, přestože byla od provazu celá červená, nikde nebyla rozedřená ani spálená. Měla jsem z toho obrovskou radost, mimo jiné to totiž znamenalo, že můžu dál pokračovat ve svém dnešním mučení bez orgasmů (navíc jsem si vyzkoušela, že mohu být s provazem mezi pysky opravdu drsná). Opět jsem tedy utáhla provaz a přes něj si přetáhla již dost vlhké a vonící kalhotky. Oblékla jsem si samodržící punčochy a navzdory chladnému počasí krátkou sukni. Pro jistotu jsem rozvázala svojí provazovou podprsenku a cítila, jak se mi krev vrací tam, kde už dlouho nebyla. Jakmile se vše vrátilo aspoň trochu k normálu, znovu jsem si podvázala prsa. Tentokrát to nicméně bylo mnohem bolestivější. Abych svým ňadrům dopřála ještě více, vzala jsem si jen hrubý svetr a přes něj sáčko. Do bot jsem tentokrát rýži nedávala, ale vybrala jsem si jedny už téměř zapomenuté. Jsou sice krásné a mají i docela vysoký podpatek, jsou mi ale malé. To se teď však náramně hodilo a tak jsem si v nich vykračovala na nádraží.

Nebudu tu popisovat, jak špatně se mi šlo, protože to by stačilo jen opsat slova z odpoledního výletu, ale přejdu rovnou k cestě vlakem. Naštěstí jsem přišla včas, takže jsem si mohla v lokálce sednout a nejvíc tak trpět ponížením především z vajíček v análu. Po přestupu do rychlíku bylo vše přesně jak jsem čekala. České dráhy evidentně překvapilo, že po volném pondělku pojedou všichni večer do Prahy a tak na mě zbylo jen místo v uličce. Musím přiznat, že moje masochistické já v to doufalo. Musela jsem stát v těch malých botách, které mě tlačili (navíc chodidla jsem taky neměla nejčerstvější), pokud jsem se nechtěla hrbit, provaz se mi zařezával hluboko do pičky a uvnitř mne jemně při jízdě vibrovali kuličky. Opět jsem byla velmi vzrušená a opět, jako celý den jsem věděla, že to na orgasmus stačit nebude. Minule byl totiž ten provaz mezi nohama trochu volnější a víc tudíž masíroval poštěváček, než aby se ho snažil rozmačkat. Cesta byla dlouhá a úmorná. Občas už opadávalo vzrušení, ale jen co jsem si uvědomila, v jak kompromitující jsem situaci, bylo hned zpět.

Do metra jsem vstupovala už znatelně unavená z celodenního mučení. Moje pička úplně žhnula od provazů, já se styděla a zároveň na sebe byla i trochu pyšná, že jsem vydržela tak dlouhou dobu s něčím v análu. Nohy mě bolely od stání ve vlaku, hlavně lýtka a prsty, které se nemohly poskládat do menších střevíčků. Naštěstí venku už byla tma a metro bylo relativně prázdné. Když jsem vystoupila na své stanici, nešla jsem na autobus, ale rozhodla se jít do bytu pěšky. Mám to asi deset minut svižné chůze, ta ale dnes nepřicházela v úvahu. Zato v realitu přecházel můj plán. V prvním tmavším úseku, kam není moc vidět, jsem zastavila a sundala si už ani ne moc vlhké, ale dokonale vonící kalhotky. Ty jsem si vložila do pusy. Z batohu jsem vyndala připravenou izolepu a přelepila si jí ústa. Protože bylo chladno, mohla jsem mít šátek kolem krku až pod nos a nikdo by tak nic nepoznal. V batohu byly také kolíčky. Ty okamžitě putovaly po třech na každý zmučený pysk. Takové ty malé sponky na vlasy jsem zase připnula na naběhlé bradavky. To bolelo pravděpodobně nejvíc snad z celého dne. Takto jsem vyšla na závěrečný úsek své cesty.

Když jsem míjela prvního člověka, studem jsem se málem propadla. Obzvlášť velmi použité kalhotky v mých ústech byly velký útok na mou hrdost. Každý krok neskutečně bolel, protože kolíčky na kundičce nepřišly na čerstvou kůži, ale na již předem masírovanou provazem. Ten teď občas při svém pohybu zavadil o některý z nich a způsobil tak ještě větší bolest. Minimálně stejně nepříjemnosti se odehrávali na mých bradavkách. Svetr s každým mým pohybem pohyboval i sponkami na nich a napsat, že bolestivě vůbec nevystihuje moje pocity. Posledních pár stovek metrů před vchodem do bytu jsem šla až děsivě dlouho. Chtěla jsem to mít sice co nejrychleji za sebou, ale každou chvilku jsem se zastavovala a přemlouvala k dalšímu kroku.

Když za mnou konečně zaklaply dveře, nemohla jsem se dočkat, až se udělám. Chtělo to ale něco stylového. Však jsem to také plánovala skoro celou cestu vlakem. V pokoji jsem se svlékla a nechala na sobě pouze punčochy a boty. Z análu jsem vyndala vajíčka, ale abych se ještě víc ponížila, vyměnila jsem je za nenáviděný anální kolík. Venušiny kuličky jsem také vytáhla a pomocí lepící pásky jsem je přilepila přímo pod svůj nos. Lehla jsem si na záda a do své nadržené kundy jsem zavedla svůj největší vibrátor. Přestože jsem byla prakticky celý den vzrušená a uvnitř jsem měla kuličky, jeho zavádění trochu bolelo. Zafixovala jsem ho na místě, pustila na plné obrátky a během pár sekund přišel můj vytoužený první dnešní orgasmus. Nevím jestli za to mohlo ponížení z análního kolíku, kalhotek v puse a čichání vlastních šťáv, bolest od sponek a kolíčků, nebo nejpravděpodobněji celý den, kdy jsem byla nadržená, jak děvka, ale nejen první, ale i druhý a třetí orgasmus byly nebývale silné.

Jen co jsem se z nich trochu vzpamatovala. Rozvázala jsem všechny provazy, za obrovské bolesti sundala zejména sponky z bradavek, ale i kolíčky z pysků, vyndala vše co mělo být vyndáno a dala si slastnou koupel a po ní se svalila do postele. Byl to dobrý den a já plánovala, co vyvedu v týdnu...