Lesní běžkyně

Taky se vám zdá, že podle instagramu a facebooku je běhání snad nutnou podmínkou k tomu, aby vám nesmazali účet na sociálních sítích. Samozřejmě tento trend neminul ani mě, nejsem sice žádná výkonnostní běžkyně, ale občas se jdu po práci proběhnout také. Dnes vám ale samozřejmě nebudu psát o tom, jak rychle běžím 5km ani kolik nejvíc jsem uběhla, dnešní běhání bude trochu jiné.

Už od konce léta mě lákalo nějaké trošku pikantnější proběhnutí. Bohužel než jsem se k němu dostala, zaplavili lesy houbaři. Samozřejmě jim jejich bohaté košíky za srdce přeji, ale bohužel mají tu nepříjemnou vlastnost, že se vyskytují i mimo turistické cesty na místech kde by je nikdo nečekal. Projekt, který jsem si osobně pojmenovala jako "Běhej lesy" tak postupně upadal v zapomnění, než mě jeden pátek cestou z práce napadlo, že vlastně nemusím čekat do jara a chlad naopak může být nápomocen mému mučení. Počkala jsem si na víkend, doplánovala detaily a vyrazila za Prahu.

Grilovačka

Ve vedlejším bytě žije mladý a docela příjemný pár. Párkrát jsme se potkali na našich sousedících terasách a snad protože nás v domě zrovna mnoho bez rodin nebo v důchodu není, skončilo to tak, že už jsem párkrát přelezla na jejich terasu a nad sklenkami vína jsme si docela příjemně pokecali. Koncem léta mě zvali na večerní grilovačku, kterou jsem kvůli práci musela odmítnout. Nakonec jsem ale měla ten den naprosto nečekaně volné odpoledne a tak jsem neváhala a rozhodla jsem se ho využít co nejlépe.

Expresní převýchova

Skoro okamžitě poté, co jsem se rozešla a odstěhovala od pana K jsem se sešla na víno s Lenkou. Jako s jedinou jsem s ní byla v kontaktu i během svého odloučení od bdsm a doufala jsem, že mě pochopí. Nejen, že mě pochopila, ale byla úplně skvělá a podporující. Byla jsem moc šťastná, že ji mám a že jí můžu říct úplně všechno. Jak postupoval večer, ubývalo mé sebelítosti a přibývalo množství vypitého vína, začaly jsme spolu vymýšlet mou „terapii“.

Lenka se trochu snažila, abych byla její subka, ale to se mi úplně nelíbí. Jednak, jak už jsem psala, nemám zdaleka tak silné lesbické sklony jako ona a navíc nechci teď být něčí a už vůbec nechci přijít o možnost řešit své vztahy zrovna s ní. Nakonec jsme se shodli na něčem, co jsme nazvaly týdnem intenzivní převýchovy zpět na subku. Zbývalo doladit, jak to bude probíhat. Lenka navrhla, že mě bude mučit každý den, ale já byla zrovna v náladě, kdy jsem chtěla něco konkrétnějšího a trochu institucionálního.

Vždycky tě dožene to, kým skutečně jsi

Přátelé, vím že nadpis je jak z nějaké motivační příručky pro začínající managery, ale přesně vystihuje, jak se teď cítím. Zkusím vám teď pokud možno stručně a přehledně odvyprávět, co jsem za poslední dva roky zažila a jak jsem se ocitla zase zpět tady.

Po našem rozchodu s Milanem jsem si chvilku žila pohodovým single životem a byla jsem, jak mi řekla jedna moje kamarádka, „emocionálně neukotvená“, ať už to znamená cokoliv. Brzy jsem ale potkala pana K. Byl výrazně starší, zkušený, vyzrálý a přitom atraktivní přesně tím způsobem, kterým jsou starší úspěšní muži atraktivní (a teď vůbec nemyslím peníze, spíš něco jako George Clooney, jestli mi rozumíte). Byla jsem z něj úplně hotová a netrvalo dlouho a začal mě brát na nejrůznější akce a představovat přátelům.