Myslím, že nejsem snad žádná drama queen a rozhodně se nevyžívám v žárlivých scénách. Tím myslím z obou stran. Zároveň je ale opravdu hezké vidět, když chlap jasně dá najevo, že jste “jeho”. A protože víte, že v Milanově bytě to chodí trochu jinak, než ve většině českých domácností, asi nečekáte popis nějaké klasické žárlivé scény, nebo co to vlastně normální lidé dělají. Slovo žárlivost jsem nejspíš tedy vybrala špatně, ale rozumíme si.
Dnes to bude trochu stručnější, tak se nezlobte ;)
Mám svou práci hotovou a stojím v před Milanem v jeho pracovně. Vidím, že se na něco soustředí a tak se snažím stát rovně, ruce sepjaté za zády a nerušit ho.
“Překvap mě!”, řekne, pokyne hlavou k hromadě provazů na skříňce a ihned se vrací ke své práci. Potichu se probírám provazy a přemýšlím, co by mu udělalo radost. Nechci ho rušit doplňujícími otázkami a tak sama vyhodnotím, že si budu muset vystačit jen s tím, co je v místnosti. Zároveň je mi jasné, že pokud bych si jen svázala nohy a ruce, byl by sice překvapený, ale rozhodně by to nebylo překvapení jaké si představoval.
Také se vám týdny doma slévají v jeden? Teď je to tedy alespoň u mne lepší, protože konečně začalo být hezké počasí. Předtím ale bylo mým hlavním záchytným bodem pondělí, kdy jsem se vždy vypravila do svého bytu, abych si vyprala a nabalila nové věci na další týden. Ano, stále jsem u Milana a stále v režimu návštěvy, která za sebou musí nechávat co nejmenší stopu. Dnes ale nechci psát o běžných každodenních rituálech, ale naopak o tom, kterak mi Milan splnil jeden z mých snů.
Sobotní probuzení byl šok. Nejen, že jsem byla svázaná, to bych si brzy vzpomněla, jak k tomu došlo, ale navíc jsem na hlavě měla kuklu, díky které jsem nic neviděla. Myslím, že i na ni bych si po chvilce vzpomněla. Já se ale probudila v naprosté panice, protože mi mužské ruce zakrývaly nos a pusu a já nemohla dýchat. Snažila jsem se bojovat, ale byla jsem příliš dobře svázaná. Ve tmě a zmatku uvnitř hlavy jsem měla problém pochopit, co se vlastně děje. Abyste rozuměli, na hry s dechem nejsem totiž vůbec zvyklá. Proto to byl pro mě takový šok. Když mě Milan nechal konečně nadechnout, ležela jsem na posteli a potřebovala několik minut, abych se uklidnila a zvládla zpracovat, co se právě stalo.
Za předešlý týden se mi nějak nakupilo více menších prohřešků (byla jsem prý drzá, neměla jsem pořádek ve svých věcech, vyrušila jsem Milana při práci, nesnažila jsem se dostatečně při kouření a neděkovala jsem dostatečně nadšeně za způsobenou bolest a další prohřešky) a přestože každý z nich byl potrestán téměř okamžitě na místě, jejich velké množství vyústilo v to, že tento týden jsem si vůbec neoddechla. Vlastně jedna část si odpočinula a to vnitřek mojí kundičky. Tam tento týden, jako součást trestu, neproniklo žádné dildo, vajíčko ani Milanův penis. Svorky na pyscích se ale samozřejmě objevily, o to jsem přeci přijít nemohla.
