Není vždycky nálada

Pozor, tento příspěvek neobsahuje ani jednou slovo kundička :-) Budu ale ráda, když si ho přečtete a třeba i okomentujete.

Můj první online sex -)

Nápad na včerejší mučení jsem dostala vlastně bezprostředně po dopsání minulého zápisku na blog. Uvědomila jsem si, že s dálkově ovládaným vajíčkem by dostal "sex" přes webkameru úplně jiný náboj. Rovnou jsem to začala s Lenkou rozebírat přes skype a možná i proto, že jsem byla už hodně nadržená a ona podporovala své návrhy zachvěním v mé kundičce, jsme se shodli na programu docela rychle. Domluvili jsme se, že si ještě orgasmy nedopřeji a protože jsem měla středu plnou, vše se mělo odehrát ve čtvrtek večer.

Postupně se mi vše rozleželo v hlavě a začala jsem trochu pochybovat, jestli jsem se rozhodla dobře a téměř celou středu jsem ještě s Lenkou dlouze řešila, jestli bude webka mířit na celé mé tělo nebo jen na mou hlavu. Nakonec jsem musela uznat, že bude lepší pro nás obě, když uvidí, co se děje a bude se tomu moci přizpůsobit. Aby byla naše situace alespoň zdánlivě vyrovnaná, Lenka bude po dobu mého mučení svázaná u svého počítače také. Bude mít jednu ruku na myši a v jejím dosahu bude nejen ovládání mého vajíčka, ale i ovládání vibrátoru ve své pičce.

Zimní dobrodružství

Ráda bych se s vámi podělila o jeden trochu starší zážitek, který jsem zatím neměla čas popsat. Poslední únorový víkend jsem se konečně dostala k tomu, abych ještě využila sněhu a zimy než bude opět jaro. Během soboty jsem si ujasnila plány a v neděli se pustila do realizace.

Protože jsem byla po náročném týdnu ve škole i v práci unavená, do auta jsem nasedala až kolem jedenácté. Brzy jsem dorazila na okraj lesa, ve kterém se mělo vše udát, vybrala jsem z auta batoh a malou lopatku a vydala se směrem k cíli. Tím byl spadlý kmen obklopený hustšími smrčky, který jsem si pamatovala ještě ze svých letních průzkumných projížděk na kole. Celou cestu jsem nikoho nepotkala, takže jsem mohla relativně bez obav začít. Nejprve jsem si připravila pouta na zápěstí a kotníky. Poté už musel dolů můj teplý kabát a já stála uprostřed lesa jen ve vysokých kozačkách na vysokém podpatku a tělových velmi slabých punčochách připnutých na černém korzetu, který končil pod prsy. Protože mi teplo opravdu nebylo, spěchala jsem se svým dalším znehybňováním řetězy. Nohám jsem nechala asi 40 cm volnosti a rukám asi o deset cm méně. Nakonec jsem oba řetězy spojila dalším, asi metrovým. Nakonec jsem na mrazem velmi zmenšené bradavky připnula studené kovové svorky spojené řetízkem, do ruky vzala lopatu a pustila se do práce.