Opět stojím před Lenčiným bytem a opět cítím nervozitu, tentokrát už ale vím jistě, že se neotočím. Zazvoním a slyším kroky. Otvírá mi Lenka, je oblečená do formálních černých šatů stejně jako já. Vítáme se a já se konečně zbavuji těžké sportovní tašky, ve které táhnu většinu svého vybavení. Má dnešní hostitelka má po šuplících také rozhodně víc věcí než 2 provazy, ale jistota je jistota. Chvilku spolu jen tak klábosíme (k našemu oblečení by se výborně hodilo šampaňské, ale při selfbondage se alkoholu vyhýbáme), ale naše vzrušení z toho, co jsme na sebe naplánovaly je patrné, a tak po chvilce přecházíme k činům.
Hlavním místem pro vše, co přijde, je Lenčina ložnice. Je docela velká a protože je v ní málo nábytku, nabízí dostatek prostoru k našim plánům. Svlékáme si šaty a nakonec proti sobě stojíme akorát v punčochách, podvazkových pásech a na nejvyšších podpatcích, které máme. Ještě jsem vám vlastně nepsala, že na Lenku je pěkný pohled. Je podobně vysoká jako já, ale drobnější. Přestože má menší zadek i prsa, má nádhernou siluetu. Oči má modrozelené a své krásné dlouhé blonďaté vlasy si dnes spletla do drdolu, aby jí nepřekážely.
