Důvody, proč čtete tento příspěvek až teď jsou vlastně dva. První se týká mé práce, pracovala jsem prakticky na více než plný úvazek a do toho se ještě snažila zvládnout školu, osobní život, koníčky a trochu selfbondage. Když už jsem náhodou měla po tom všem trochu času, neměla jsem ani sílu ani chuť trávit ho u psaní článků a internetu vůbec. Vám všem věrným čtenářům se za to omlouvám, ale doufám, že mě pochopíte. Navíc už jsem podnikla kroky k nápravě a jako aspoň malou náhradu má blog novou hlavičku. Druhým důvodem byl prostý fakt, že se neděle po posledním příspěvku neodehrála tak, jak bylo plánováno a náhradní program nebyl dostatečně zajímavý, abych o něm psala.
Nicméně o (snad) překvapivý příspěvek nepřijdete, protože nakonec se na něj dostalo o čtrnáct dní později. Abych ještě chvíli prodloužila napětí, neprozradím Vám vše hned, ale vězte, že to stálo hodně přemlouvání a mého odhodlávání se. Ani těsně před začátkem jsem netušila, jestli dělám dobře a jestli je to vlastně to, co chci. Ale to už jsem na své čerstvě osprchované a navoněné tělo navlékala černé punčochy a připínala je k podvazkovému pásu stejné barvy.
