Okno

Jak už to u mě bývá skoro zvykem, víkendové plány jsem musela výrazně změnit v neprospěch nějaké zajímavé dlouhodobé selfbondage. Nakonec se mi ale v neděli přeci jen povedlo vyšetřit trochu času a mohla jsem, po úklidu téměř celého bytu jen v košilce a na podpatcích, realizovat alespoň následující dobrodružství. Začala jsem tím, že jsem se celá s výjimkou bot na vysokém podpatku svlékla. Připravené provazy jsem omotala v několika řadách nad a pod prsy a smyčky stáhla k sobě, až mi prsa trčela pěkně dopředu. Přidala jsem ještě "ramínka" a to hlavně proto, abych mohla posléze navázat další provaz, tentokrát procházející mezi nohama. Abych dosáhla správně vysokého tlaku mezi pysky, tento provaz jsem ještě napnula dalšími smyčkami kolem těla, až vznikl takový primitivní diamantový úvaz. Takto připravená jsem si připravila zbytek nástrah a potom začala s dalším kolem vázání.

Show must go on!

Milí čtenáři, nikdy jsem si blog moc neplánovala. Když byla nálada a čas, tak jsem psala, když jedno či druhé chybělo, blog spal. Po dopsání minulého příspěvku mě vůbec nenapadlo, že by mohl být na tak dlouhou dobu poslední, ale stalo se.

U mě se za tu dobu změnilo docela dost, vlastně skoro všechno. Dostudovala jsem, mám novou práci a už nejsem s Milanem. Zatímco já jsem se připravovala na státnice, on dostal pracovní nabídku, která se neodmítá, mimo Evropu. Sice navrhl, že bych mohla jet s ním, ale já nejsem úplně ten typ, co by bydlel na hotelu a nechal se živit. Navíc jsem už měla dohodnutou novou zajímavou práci v Praze. Ve vztah na dálku ani jeden z nás nevěří a tak jsme jednoduše přestali být pár. Neznamená to, že bychom už vůbec nebyli v kontaktu. Často si píšeme o běžném životě i o mé znovunalezené zálibě v selfbondage. Dokonce, když byl Milan nedávno v ČR, užili jsme si spolu moc pěkné a bolestivé odpoledne, večer i noc.

Dovolená - den 8.

Sobotní ráno pro mě začalo opět nečekaným probuzením. Netušila jsem, jak se to stalo, ale měla jsem svázaná zápěstí, kotníky i kolena. To vše evidentně proto, aby si Milan lépe vychutnal ranní kouření. Potom evidentně v dobrém rozpoložení zneužíval mé bezmocnosti a já dostala naplácáno přes stehna, lýtka, zadek i prsa. Nebyl to přímo výprask, ale spíš takové zahřívací kolo. Jakmile jsem se po rozvázání vrátila z koupelny, Milan už na mě čekal s provazem v ruce. Uvázal mi velmi těsnou provazovou podprsenku a pokračoval v úvazu níže, přičemž na mě vznikalo něco velmi podobného klasickému diamantovému úvazu. Vše ukončil provazem mezi nohama, který utáhl tak, aby se zařezával jak jen to šlo a protože byl napojen na můj komplikovaný úvaz, každý pohyb ho ještě více táhl mezi mé pysky. Takto vyzdobená jsem musela připravit snídani a sbalit se. Po naložení všech věcí do auta, kromě oblečení, které jsem na Milanův příkaz nechala stranou jsem myslela, že budu konečně vysvobozená, sedneme do auta a pojedeme domů, ale pletla jsem se.

Dovolená - den 7.

Dnes je pátek a je to poslední den, který tu trávíme celý. Probuzení bylo skoro stejně šokující jako včera. Když jsem totiž přišla k sobě, Milan už mě ojížděl. Udělal se dřív, než jsem si pořádně stačila uvědomit, co se děje. Vzrušená jsem ale byla mnohem víc, než by odpovídalo té chvilce, kterou jsem vnímala. Ještě napůl v polospánku jsem musela očistit Milanův penis ústy a uvědomila jsem si, že spím v bílém prádle a dokonce i punčochách, které jsem měla včera na sobě. Po osvobození z vodítka, jsem se zkusila opatrně postavit, abych zjistila, jestli má chodidla po včerejšku už zregenerovala.

Do středečního panenského stavu sice měla daleko, ale už jsem mohla našlapovat bez větší bolesti. Zatímco jsme snídali, uvědomila jsem si, že v nějaké naší starší konverzaci jsem připustila, že by mi nevadilo, kdybychom neměli tolik výletů a místo nich měli nějaký zajímavý program. Vzhledem k tomu, že Milan o žádném výletu dnes zatím nemluvil, začala jsem se obávat, že dnešek bude opravdu věnován místo turistice mučení. 

Dovolená - den 6.

Čtvrteční probuzení by se dalo bez nadsázky označit za šok. Zatímco jsem spala, Milan mi přivázal kotníky k posteli a vzbudila mě první rána, která dopadla na mé chodidlo. Co se děje jsem si uvědomila snad až potom, co každé dostalo alespoň pět ran. Takové probuzení jsem si vůbec nepředstavovala a začala jsem protestovat. Milan mi akorát nacpal včerejší kalhotky do pusy, svázal mi ruce, lépe utáhl nohy a pokračoval v bastinadu. Velmi brzy jsem byla plně probuzená, to snad ani psát nemusím.
Tvrdé jednotlivé rány se střídaly s rychlým šviháním. Nevím, kdo to vymyslel, že rány přes chodidla jsou tak strašně účelné a bolestivé. Na bastinado nejsem moc zvyklá, nebyla jsem ani na výprasky přes zadek, ale mám pocit, že na ně si člověk vybuduje alespoň nějakou odolnost mnohem snadněji než na rákosku na nohách. Když mě Milan odvázal, měla jsem tváře plné slz. Políbil mě a řekl: "Zatím si nic neoblékej." Dala jsem se trochu dohromady v koupelně a potom nahá sešla do hlavní místnosti. Chodidla mě stále bolela s chůze i stání jakoby byly další částí mého mučení.

Dovolená - den 5.

Dnes jsem se probudila a bolelo mě celé tělo. Sice jsem spala dostatečně, ale včerejší Milanova péče se na mně docela podepsala. V noci jsem dokonce ani nebyla svázaná, ale pouze za obojek upoutaná k noze postele. Milan nebyl v posteli a já si nebyla jistá, jestli by mě pochválil, kdybych křičela na celou chatku, aby mě odvázal. Snažila jsem se zatím trochu protáhnout a odpočívat. Netrvalo dlouho a Milan se objevil. Oblečený a upravený mě odvázal, nechal mě se obléknout do letních šatů a doprovodil mě dolů do kuchyně.

Lenka seděla u snídaně a my se k ní přidali. Po kávě se zvedla, rozloučila se s námi, nasedla do auta a odjela domů. Bylo mi to trochu líto, ale zároveň jsem si i oddechla, protože nevím, jestli bych dokázala dál potlačovat svou žárlivost. I když je to velmi dobrá kamarádka a Milanovi věřím, dvě nahé dívky a jeden muž nemohou asi dlouhodobě dělat dobrotu. Navíc začala konečně naše společná dovolená - jen já a Milan.