Dovolená - den 7.

Dnes je pátek a je to poslední den, který tu trávíme celý. Probuzení bylo skoro stejně šokující jako včera. Když jsem totiž přišla k sobě, Milan už mě ojížděl. Udělal se dřív, než jsem si pořádně stačila uvědomit, co se děje. Vzrušená jsem ale byla mnohem víc, než by odpovídalo té chvilce, kterou jsem vnímala. Ještě napůl v polospánku jsem musela očistit Milanův penis ústy a uvědomila jsem si, že spím v bílém prádle a dokonce i punčochách, které jsem měla včera na sobě. Po osvobození z vodítka, jsem se zkusila opatrně postavit, abych zjistila, jestli má chodidla po včerejšku už zregenerovala.

Do středečního panenského stavu sice měla daleko, ale už jsem mohla našlapovat bez větší bolesti. Zatímco jsme snídali, uvědomila jsem si, že v nějaké naší starší konverzaci jsem připustila, že by mi nevadilo, kdybychom neměli tolik výletů a místo nich měli nějaký zajímavý program. Vzhledem k tomu, že Milan o žádném výletu dnes zatím nemluvil, začala jsem se obávat, že dnešek bude opravdu věnován místo turistice mučení. 

Dovolená - den 6.

Čtvrteční probuzení by se dalo bez nadsázky označit za šok. Zatímco jsem spala, Milan mi přivázal kotníky k posteli a vzbudila mě první rána, která dopadla na mé chodidlo. Co se děje jsem si uvědomila snad až potom, co každé dostalo alespoň pět ran. Takové probuzení jsem si vůbec nepředstavovala a začala jsem protestovat. Milan mi akorát nacpal včerejší kalhotky do pusy, svázal mi ruce, lépe utáhl nohy a pokračoval v bastinadu. Velmi brzy jsem byla plně probuzená, to snad ani psát nemusím.
Tvrdé jednotlivé rány se střídaly s rychlým šviháním. Nevím, kdo to vymyslel, že rány přes chodidla jsou tak strašně účelné a bolestivé. Na bastinado nejsem moc zvyklá, nebyla jsem ani na výprasky přes zadek, ale mám pocit, že na ně si člověk vybuduje alespoň nějakou odolnost mnohem snadněji než na rákosku na nohách. Když mě Milan odvázal, měla jsem tváře plné slz. Políbil mě a řekl: "Zatím si nic neoblékej." Dala jsem se trochu dohromady v koupelně a potom nahá sešla do hlavní místnosti. Chodidla mě stále bolela s chůze i stání jakoby byly další částí mého mučení.