Výlet za teplem

Když jsem se chystala přidat nový příspěvek, zjistila jsem, že jsem v létě omylem nechala celý tento svůj zážitek jako nezveřejněný. To tedy teď napravuji a další přidám zhruba za týden. Celé to začalo tím, že jsem dostala přesný seznam oblečení, které si mám nabalit, a časem odjezdu. Několikrát jsem se Milana ptala, co se chystá, ale pokaždé jsem se akorát doslechla, že nemám být zvědavá, že je to překvapení a že se mi to bude líbit. Když to tvrdí Milan, tak tomu samozřejmě věřím. Stejně jako tomu, že určitě existuje dobrý důvod, proč v mém seznamu úplně chybí jakékoliv hračky.

Protože tohle není travel blog, napíšu jen, že nás taxi vyzvedlo před devátou a po jedné už jsem před letištní halou dýchala příjemný středozemní vzduch. Na let jsem měla předepsané krátké, uplé čené šaty, černé punčochy na podvazcích, krajková tanga, pushupku a vysoké černé lodičky. Samozřejmě jsem už na letišti přitahovala více pozornosti, než jsem chtěla. Většina normálních lidí létá přirozeně v mnohem pohodlnějším outfitu a navíc bylo na silonky opravdu teplo. Ocenila jsem je akorát v chladném letadle. Milan vybral moje oblečení tak, že při sezení mi byly vidět lemy punčoch a samozřejmě mi zarezervoval sedadlo u uličky. Navíc šaty byly tak upnuté, že kdo chtěl, mohl si všimnout přezek od podvazkového pásu. Jsem si jistá, že si pár mužů všimlo.

Jakmile jsme už na místě prošli letištní kontrolou, je mým prvním úkolem najít toalety a připevnit známku vlastnictví na své místo. Milan ještě v hale pohmatem kontroluje, že je vše, jak má být a vycházíme ven. Taxík se ještě ani nevymotá z letiště a v Milanově ruce se objevil jednoduchý černý kožený obojek. Nadechuji se k protestu nebo aspoň prosbě, ale na rtech mi přistává jeho ukazováček a slyším tiché pssst. Nejenže mi Milan obojek nasadil, ještě zajistil jeho přezku malým zámečkem. Alespoň, že řidič se snaží dělat, že si ničeho v zrcátku nevšiml.

Stejně se tváří i recepční v našem hotelu, za což jsem jim vděčná. Já sama se totiž chci propadnout do země. Na pokoji si na povel svlékám šaty a už mám Milanův penis v puse. Nechal se chvilku laskat, ale udělat se nechce. Místo toho už mi chystá oblečení na procházku do městského parku. 

Procházka

Postupně si natahuji tenké tělové samodržky, modrobílé kalhotky z jemné krajky, kratičkou volnou světle modrou sukni a bílé upnuté tílko bez podprsenky. Samozřejmě se pod ním rýsují bradavky a stejně tak je sukénka příliš krátká, než aby spolehlivě zakrývala lemy samodržek. Milan mi nařídí připnout si známku na obojek. Nevím, jestli mám být ráda, že se mi nebude houpat mezi nohama v nestřeženém okamžiku nekrytá sukní, nebo být ponížena tím, že mi visí na obojku jako nějaké feně. Z hotelu vycházím na svých vysokých modrých sandálcích (ano, vím, silonky v botě s otevřenou špičkou) a stydím se snad ještě více, než při příjezdu. 

Do parku to není daleko a jak si zvykám na svůj outfit, postupně převažuje vzrušení. To je ještě umocněné, když si sedneme na lavičku a já musím dát kolena od sebe. Kolem chodí docela dost lidí a když zrovna nikdo nejde, mám na vnitřní straně stehen Milanovu ruku. Moc mě to vzrušuje. 

Už si začínám myslet, jestli mi Milan nenaplánoval orgasmus na veřejnosti, když najednou vytáhne vodítko a zacvakne ho do mého obojku. Řekne jen “jdeme”, vstává a cuknutím vodítka mi dá jasně najevo, že já vstávám také. Prvních sto metrů ujdu ani nevím jak. Jsem v úplném šoku. Všichni na mě koukají a na těch, kteří nekoukají, je vidět, jak se musí snažit, aby drželi dekorum a necivěli. Když jsem se vzpamatovala, zkusila jsem jemně Milana prosit. Jeho odpověď a hlavně její tón mi ale jasně naznačují, že mám mlčet a poslouchat. Můj stud dosahuje nových výšek. Zároveň jsem ale nemohla popřít své vzrušení. Bradavky jsou jako kámen a v kundičce vlhko. 

Toho si všiml i Milan, když mě zavedl ze stezky mezi stromy a sáhl mi pod kalhotky. Dává mi olízat své prsty od mojí šťávy a líbá mě. Jsem tak nadržená, že kdyby ještě chvilku pokračoval, udělám se na místě jen z dotyků jeho rtů. On ale přestává a místo toho mi dává za zády zápěstí do pout. Upínám se v duchu k tomu, že zůstaneme mezi stromy skryti ostatním, ale místo toho cítím, jak mě tahá za obojek zpátky na cestu parkem. Moje ponížení je neskutečné a mé vzrušení také. Nechápu se. Chci, aby hned přestal a zároveň vím, že jsem si něco takového vždycky přála. Zastavujeme, místo odpoutání se ale dočkám jen povytažení sukýnky. Myslím, že mi snad musí už lézt i spodek zadku, ale s tím nic neudělám. Cítím se jak drezúrované zvířátko a strašně chci Milana líbat, chci ho kouřit a chci aby mě ošukal tak tvrdě, jak jen dovede. Netuším, jak dlouho chodíme parkem, ale ve mě jede ve vlnách ponížení a vzrušení opakovaně. Chvilku cítím naplno jedno a za pár kroků to druhé.

Dojdeme konečně k vstupu do parku. Bojím se, že budu muset jít takto i po rušné hlavní ulici až k našemu hotelu. Naštěstí nemusím. Milan si bere pouta a vodítko zpátky k sobě. Staví mě vedle vchodu, čelem k živému plotu. Najednou vnímám, jak mám vysoko vytaženou sukni a jak musím i bez vodítka vypadat. Napjatě čekám, co po mě bude chtít. Když to vysloví, podlomí se mi kolena. Mám 5 minut na to, svléknout si kalhotky a potom tu s nimi v ruce musím 20 minut stát, než budu moci vyjít k hotelu.

Milan mě políbí na tvář a odchází. Já se za ním nesmím ani ohlédnout. Musím neustále koukat před sebe. Jenže jak mám tedy poznat, kdy je nejlepší si svléknout prádlo? Čas na hodinkách ubíhá strašně rychle. Nakonec se nadechnu a rychle si je v moment, kdy mi přijde docela klid, sundám. Není to moc obratné, ale povedlo se. Ponížením mám slzy v očích. Bez kalhotek s příliš krátkou sukní jsem stála už mnohokrát i v Praze. Tentokrát je ale sukně mnohem výše a hlavně držím ty kalhotky v ruce. Přesně jak Milan nařídil, držím jen kousek látky, neschovávám je v dlani. Mám pocit, že každému musí být jasné, co se tady děje. Jak za sebou slyším kroky, zvlášť když třeba zpomalí, kapou mi po tvářích slzy. Několikrát mě napadne, jestli u Applu nemají chybu v odpočtu času na hodinkách, protože vysvobození stále nepřichází.

Konečně zavibrovali a já si utírám slzy do toho jediného, co je po ruce - do svých kalhotek. Stále s nimi v ruce se vydávám k našemu hotelu. Nechápu, jak můžu být pořád i teď vzrušená. V hotelové restauraci vidím sedět Milana. Přisednu si k němu a okamžitě ho líbám. Po tvářích mi tečou slzy. Jsem úplně emočně roztátá. Cítím jeho ruku ve svém klíně a během pár dotyků se udělám. Můj výkřik ztlumí jeho polibek. Milan mě dál hladí po vlasech. Pijeme bílé víno a já v jeho objetí už téměř zapomněla, jak jsem oblečená a že mám v jedné ruce stále své kalhotky.

Zpátky na pokoji jsem myslela, že budeme pokračovat v mých orgasmech, protože jsem byla rozjetá rozhodně na víc, než jeden malý, tišený a kontrolovaný. A přestože jsem opět dostala do pusy jeho penis, nic víc z toho nebylo. Je totiž čas chystat se na večeři. Vzhledem k tomu, že jsme zatím od příletu moc nepojedli, jdeme na večeři o trochu dříve, než je tu nejspíš zvykem. 

Večeře

Oblečení samozřejmě vybral Milan. Konečně jsem vynesla své krásné červené šaty, které mi koupil už před několika měsíci a na které jsem v Praze prostě nenašla příležitost a vlastně ani odvahu. Mají holá záda a výstřih až těsně nad pupík. Jsou velmi upnuté, takže i když pod ně nelze vzít podprsenka, dělají krásná prsa. Jsou dlouhé a kolem zadku velmi těsné, hlavně ale mají velmi, opravdu velmi, vysoký rozparek. Naštěstí si k nim nemusím brát silonky, protože ty by se určitě neschovaly a navíc v tomto počasí tu žádná snad silonky na večeři nenosí. Mohu si ale vzít miniaturní červená tanga. Jediným viditelným doplňkem šatů jsou vysoké červené botičky. Známku mám připnutou na levém pysku, samozřejmě na straně s rozparkem.

Než jsme opustili pokoj, vkládá do mě Milan ještě dálkově ovládané vibrační vajíčko. Zatím ale zůstává vypnuté. Už v lobby na sobě cítím spoustu pohledů. Kombinace červené barvy a vyzívavého střihu dělá svoje. Vzhledem ke svému oblečení a obutí jsem čekala jízdu na večeři taxíkem, ale náš hotel je v centru a tak můžeme jít pěšky. Teď už vajíčko cítím. Jakoby mi nestačilo, že jsem nadržená i bez něj.

Brzy konečně nacházíme místo v na zahrádce v jedné z rušných ulic. Milan mě samozřejmě usazuje u stolu nejblíže k chodcům s rozparkem na správné straně. Než nám číšník přinese jídlo, hraje si s vibracemi vajíčka a musím uznat, že to má výsledky. Večeři pojídám neskutečně nadržená.  

Když číšník odnesl talíře, Milan mě zchladí:

“Nikam nechoď, sundej si kalhotky a polož je na stůl!”

Najednou jako by se vše zastavilo. Kolem chodí spousta lidí a já rozhodně nejsem ve svých rudých šatech nenápadná. Nadechuji se ke smlouvání, ale Milan jen přiloží ukazovák před své rty a jemně zavrtí hlavou. Rozhlížím se a hledám vhodný okamžik. Když vidím, že nejspíš žádný během příštích hodin nenastane, začínám rudnout studem. A to jsem ještě nic neudělala! Snažím se nekoukat na Milana, protože vím, že se přesně tímto mým rozpoložením královsky baví a každé připomenutí toho mě ještě víc ponižuje.

Konečně jsou má červená tanga na stole. Jen doufám, že si jich číšník s vínem opravdu nevšiml, nebo alespoň toho, jak jsou působením vajíčka nasáklá. Stydím se tak, že bych se vsadila, že mám obličej už téměř stejné barvy. Ke všemu si teď mnohem víc uvědomuji, jak vysoký mám rozparek a co vše může možná být vidět. Přestože vajíčko je skoro celou zbývající dobu vypnuté, moje vzrušení neopadá. 

Po vínu se pomalu vracíme k hotelu a já dávám především pozor, aby ze mě nevypadlo vajíčko, na které si Milan opět vzpomněl. Odbočujeme z hlavní rušné třídy do opuštěné boční uličky. Tady musím zastavit, vytáhnout vajíčko a odevzdat ho Milanovi. Je to další krok k mému ponížení, podávat mu ho celé upatlané a vidět, jak ho balí do mých kalhotek, aby od něj neměl vlhkou kapsu. To ale není nic proti tomu, co teprve přijde.

“Sundej si šaty!” vydá Milan jednoduchý pokyn a já celá ztuhnu. Jak to jako myslí, sundat si šaty? Tady? Teď? Vždyť jsou jen kousek odtud lidi, spousta lidí! A je sem určitě vidět!

“Otoč se čelem ke zdi a sundej si šaty!” opakuje Milan. “Jsi krásná, když jsi nahá a stydíš se.” snaží se mě povzbudit a dodat mi odvahy. Nepřítomně začínám vykonávat jeho rozkaz. Ruce se mi klepou. Na eleganci nemám dostatek mozkové kapacity. Najednou držím šaty před sebou a zakrývám se jimi. Milan mi je bere, směřuje mě čelem od ulice za námi, kotníky mám u sebe a ruce sepnuté za zády. Cítím polibek na krk a potom už jen slyším vzdalující se kroky, které postupně splynou se zvukem ulice. Vůbec netuším, jak dlouho tu mám stát. Co lidé z ulice, vidí mě? Určitě by mohli. Zastaví se, koukají, nebo si mě vůbec nevšimnou? 

Všechny moje smysly jsou maximálně napnuté. Slyším zpomalující kroky na ulici nebo se mi to jen zdá? A proč jsem z toho všeho tak strašně vzrušená? Mezi ruchem začaly vystupovat kroky. Jasně zřetelné blížící se kroky. Doufám, že to je Milan, ale jistá si nejsem. Pokaždé, když se zastaví, ztuhnu. Když mám pocit, že se mě bude moci kolemjdoucí dotknout, celá se rozklepu. Uklidní mě známá vůně a polibek. Chci se vrhnout na Milana, ale gestem si drží odstup. Všímám si, že ani nemá po ruce moje šaty. 

Mlčky mě otáčí čelem k ulici. Na oči dostávám pásku. Rukama mi naznačuje, abych stála široce rozkročená a pokládá mé dlaně na zátylek. Potom ho zase slyším odcházet. V hlavě mám naprostý guláš. Už jsem myslela, že je to celé za mnou, ale moje nynější situace je mnohem horší. Uvědomuji se, že stojím čelem k rušné ulici a prsa mám vystavené. Vzhledem k zakrytí očí a rukách na zátylku nemůže být pochyb, že tam takto stojím naschvál. Mezi rozkročenýma nohama visí moje známka. Snažím se vsugerovat si, že se pomalu smráká, ale nepomáhá to. Mám pocit, že se na mě dívá snad tisíc očí a hodnotí mě. Mou postavu, má prsa, to že jsem subka. Jsem z toho rozložená uvnitř a vzrušená zároveň. 

Mám pocit, že tak stojím už mnohem déle, než v předchozí pozici. Konečně slyším kroky, tentokrát se tolik nebojím, naopak čekám, že to bude Milan. Když mi strčí do kundy prsty, jsem si jistá. Podle provedení i podle jeho vůně. Vlastně nevím, co mě napadlo dřív. Soustředím se jen na jeho pohyby a můj blížící se orgasmus. Strašně bych chtěla řvát, ale nemůžu, musím se držet. Po mém vyvrcholení mě Milan otočí a zezadu mě začne šukat. Jsem znovu okamžitě nadržená a rychle se zase udělám. Milan se ale do mě neudělá, strhává mě na kolena a nechává se kouřit. Jeho penis je celý ulepený od mé pičky. Tentokrát se mi ale nevystříká do pusy, ale na obličej. Až poté mi sundá pásku z očí a podá šaty. Zakáže mi utřít si obličej a tak jdu na hotel v dlouhých červených šatech s tváří od spermatu. Když se prohlédnu v hotelovém výtahu, zjišťuji, že vypadám ještě hůře, než jsem si představovala.

Pokoj

Ani na pokoji nemám možnost se dát pořádně dokupy. Okamžitě se musím svléknout a potom mě Milan doslova hodí na postel. Rychle mě sváže zápěstí za zády a velmi tvrdě mě zezadu šuká. Střídavě mi drtí prsa, tahá bradavky nebo plácá po zadku. Je u toho ohromě živočišný a já si to také užívám. Další mé vyvrchlení netrvá dlouho, Milan ale nepřestává a šuká mě dál. Vůbec mi nedává vydechnout, než se do mě konečně udělá. 

Pro mě ale nepřichází vydechnutí. Naopak. Rychle mi podváže prsa, stáhne více ruce za zády a postaví mě před otevřené francouzké okno. Kotníky mi uváže k tenkému kovovému zábradlí abych je měla od sebe, do pusy narve použitá tanga a nechá mě tam. Sice už se setmělo, ale i tak jsem dokonale vystavená díky jemnému světlu lampy z pokoje a pouličnímu osvětlení. Na obličeji mám zaschlý zbytek spermatu z uličního kouření a na stehně cítím stékat jeho čerstvou dávku. Mé vlasy i makeup musí určitě vypadat dost použitě, po našem postelovém řádění. Ze začátku sleduji ulici, ale chodí po ní spousta lidí a první oční kontakt mě vyděsí. Teď si uvědomuji, že mi Milan vlastně prokázal laskavost, když mi v té uličce zavázal oči. 

Slyším, jak si mezitím nalévá víno, sedá si do křesla a vsadím se, že mě pozoruje. Vím že ho to baví, sledovat mé ponížení. Já zatím trpím. Zhruba v půli mého vystavování dostávám ještě provaz mezi nohy táhnutý k zábradlí a staví mě do mnohem méně pohodlné pozice, takže k duševnímu utrpení se přidává i to fyzické. Ve finále ještě dostanu svorky na bradavky. Každý, kdo je na ulici dostatečně zvědavý je může vidět. Náhle si uvědomuji, že už nějakou chvíli jemně pohybuji pánví a třu se o provaz mezi nohama. Jak můžu být z toho tak nadržená?

“Klidně pokračuj,” ozve se. A já pokračuji. Za běžných okolností bych měla dost práce se tímto udělat, ale teď jsem tak vzrušená, že orgasmus přichází lehce. Spolu s ním přichází první rána bičíkem přes zadek. Nečekám ji. Přicházejí postupně další a jejich intenzita sílí. Milan stojí za závěsem, takže z ulice jsem vidět jen já. A já se snažím, abych na sebe upozorňovala co nejméně. Rány mi to ale vůbec neulehčují. Už zase si pomáhám jízdou po provazu. Mix bolesti a vzrušení mě přemůže. Milan přestane s výpraskem, ohne mě v pase a sám stále schovaný za závěsem mě šuká tentokrát do zadku. Není vůbec jemný, ale i tak prožívám ten nejhezčí anální orgasmus v životě. Když se do mě udělá, konečně mě stáhne z výstavy, rozváže a nechá se dokouřit. Následuje už jen mazlení ve sprše, spoutání rukou za zády, ulehnutí do peřin. Poslední co si pamatuji, než jsem usnula bylo, jak mě hladí po vlasech.

Ráno

Budíček s Milanovým penisem v mojí kundičce sice není nic originálního, ale pořád to funguje dobře. Jak se postupně probouzím, zjišťuji, že jsem vlastně spala se zápěstím svázaným za zády. To samozřejmě dost limituje moji možnost určovat směr ranního sexu. (Jakoby jsem s volnýma rukama mohla něco Milanovi vnutit nebo rozmluvit). Po úspěšném probuzení dostávám jen minutu, abych si upravila vlasy a obličej po celé noci a máme vyrazit na snídani. Přemýšlela jsem, co si obléknu, ale Milan to vyřešil za mě. Bohužel. Mám si obléci noční košilku! Černou noční saténovou košilku se špagetovými ramínky, trochou krajky kolem prsou a hlavně dlouho sotva tak, že i když stojím, je mi jen opravdu těsně pod zadek. Navíc má na stehně zepředu rozparek.

“To nejde, tak nemůžu mezi lidi za denního světla!” oponuji, “Vždyť to je jak přímo ukazovat celému hotelu moje kalhotky!”

“Není, ty kalhotky totiž mít nebudeš!” odpovídá mi Milan a já jsem náhle beze slov.

“Nepůjdu, nemůžu, vždyť je všude světlo a jsme tu ubytovaní, to mi nemůžeš udělat, prosím.” smlouvám a nakonec se rozbrečím.

Milan mě pevně obejme, několikrát políbí a potom mi pošeptá: “Zvládneš to.”

Utře mi slzy a odchází na chodbu. Stojí v otevřených dveřích s rukou nataženou ke mně. Trvá mi věčnost, než udělám první krok. Milan mě na chodbě chytí kolem pasu a jdeme společně k výtahům.

Vykročit z výtahu do lobby, přes které se jde do restaurace, kde se podává snídaně, vyžaduje další dávku odhodlání. Zase mi ho dodává Milan. Slovně i fyzicky, když mě popostrčí ven. Snažím se tvářit co nejsuvéréněji, abych působila dojmem, že vše je jak má být. Stojí mě to dost energie, ale vím, že kdybych šla se skloněným pohledem a snažila se být neviditelná, bylo by na mě vidět z kilometru, že jsem subinka a to já nechci. Na svých jehlách se snažím vypadat, že přesně tak se chodí na snídani. Později si vzpomenu na seriál Friends, kde se Rachel u večeře snažila o podobný dojem. Ta ale neměla košilku tak neskutečně krátkou.

Výběr snídaně se mi tím velmi zjednodušil. Beru jen to, u čeho se nemusím dlouho sklánět. Raději budu celé dopoledne hladová, než tady ukazovat celému hotelu svůj zadek a kundičku. Děkuji Milanovi nejdříve v duchu a potom i nahlas, že vybral stůl, který není úplně všem na očích. Přesto jsem jak na trní celou dobu, co tam sedíme. On si snídani užívá, chodí si pro nejrůznější dobroty a má snad už třetí kávu. Já mám také hlad i chuť, ale stud mi velí zůstat sedět. 

Cesta na letiště

Zpět na pokoji jsem sice hladová, ale šťastná, že moje ponížení skončilo. Svou vděčnost samozřejmě demonstruji Milanovi svými ústy kolem jeho penisu. Poté se už chystáme na letiště. Mám si obléci bílé těsné krátké šaty, ale naštěstí si pod ně mohu vzít kalhotky. Přesněji červené krajkové brazilky. K nim navíc dostávám červený krajkový pás na kterém budou připnuté tělové trochu se lesknoucí punčochy. Podprsenku mít nebudu. To bude ve studeném letadle krása. 

Při checkoutu se nedokážu zbavit dojmu, že se na mě personál dívá trochu zvláštně. Vlastně se jim ani moc nedivím. Myslím, že tady se už Milan ubytovávat při svých cestách nebude. Taxi nás bere na letiště a jak se blížíme, snaží se Milan o jediné - aby mé bradavky při vystupování byly jako kámen. Daří se mu to a velmi studený klimatizovaný vzduch letištní haly mu pomáhá, aby jeho práce nepřišla rychle nadarmo. 

Cestou tubusem k nástupu do letadla se ke mně Milan nakloní a pošeptá mi: “Sundej si kalhotky a dej si je do pusy.” Sám pokračuje bez zpomalení dál. Já se rozhlížím kolem a hledám vhodnou chvíli. Nakonec spíše symbolicky schovaná za kufrem provádím gymnastiku a po rychlém ohlédnutí kolem si dávám pod respirátor své červené kalhotky do pusy. Po dosednutí na sedadlo vedle Milana ještě dostávám pásku přes rty. Je mi jasné, že celý let budu dýchat jen nosem přes respirátor.

Sedím zase samozřejmě u uličky a plně si uvědomuji, jak málo mé šaty zakrývají pokaždé, když kolem někdo projde. Když se všichni usadí, Milan mi do dlaně vloží velké vibrační vajíčko. Je na mě, abych ho vložila na jeho určené místo. Chci to udělat co nejrychleji a tak k sobě nejsem příliš šetrná. Vibrace pocítím poprvé přesně v moment, kdy se odlepíme ze země. A přestanou až v moment, kdy se zase dotkneme země. 

Ze začátku to není žádný velký sprint. Vibrace jsou příjemné, Milan mě hladí po stehnu a všechno je krásné. Brzy se ale vibrace zintenzivní a já se začnu nebezpečně blížit orgasmu. Snažím se to Milanovi naznačit, ale nevím jak. Různě na něj valím oči, chytám ho za ruku, ale on mě ignoruje. Až když v mu v návalu orgasmu stisknu ruku opravdu silně, podívá se na mě a v očích má vítězný pohled. Já mám zatím co dělat, abych krotila své tělo, které si chce užít orgasmu, ale nemůže to dát najevo. Peru se i s nedostatkem vzduchu, nebo mi to tak aspoň připadá.

Vajíčko trochu zpomaluje a Milan mě přikrývá svým sakem. Jsem mu vděčná hned dvakrát. Nejen, že tím zakrývá mé tvrdé bradavky před letuškami i ostatními cestujícími, ale když orgasmus odezněl, je mi trochu zima. Brzy zjišťuji, že má vděčnost byla předčasná. To když cítím, jak mi pod sakem Milan nasazuje svorky na bradavky. Zbytek letu mám slitý do jednoho velkého zážitku, kde se míchalo vzrušení, orgasmy, vibrace (někdy příjemné, někdy až příliš intenzivní), tahání za bradavky, snaha tvářit se, že se nic neděje, zatínání zubů do kalhotek v puse a pokus o normální dýchání nosem přes respirátor. 

Ven z letadla jsem vylezla naprosto vyčerpaná. Během zmatku při vystupování se mi podařilo vytáhnout si kalhotky z pusy a obléci si je. Byla jsem se sebou spokojená, dokud mi ve frontě před kontrolou ven z letiště neukázal Milan mou fotku zezadu. Jak byly kalhotky mokré a červené a moje šaty bílé, stalo se, co se stát muselo a mé prádlo prosvítalo. Ještěže nás čekala už jen cesta taxíkem domů.

Pořád nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo. Kdyby mi Milan řekl před nástupem do letadla, co mě čeká, nejspíš bych nikam neodletěla. O něčem takovém sním už roky, ale vždy jsem se bála dělat to sama nebo riskovat, že mě pozná někdo z běžného života. Nebo to byly jen výmluvy? Každopádně pod Milanovo vedení a zanedbatelná šance odhalení mě dokázaly posunout dál. Jsem Milanovi neskutečně vděčná, jak mi dodal odvahy, když bylo třeba a taky mě nenechal utéci, když šlo do tuhého. Jako když se vaří žába postupně, i já jsem nakonec z hrnce nevyskočila. Narozdíl od té žáby, se ale ještě teď klepu vzrušením, když o tom všem píšu.