Vězeňská noc v kempu

Tento týden je pro mě ve znamení vězeňských nocí. Jednu jsem Vám už vylíčila, teď je tu další, která stojí za to. Dalo by se říci, že jsem si splnila sen. Mučit se ve stanu, když jsou kolem další táborníci jsem chtěla už dlouhou dobu a teď tomu vše nahrávalo. Každou noc tohoto týdne trávím spoutaná, takže jsem v tom mohla pokračovat. Navíc počasí dovolovalo spát nahá na holé zemi a nebyly ještě prázdniny, aby v kempu musel můj stan být nalepený na další čtyři. Rozhodně nemám dnešní program celý z mé hlavy, některé věci jsem dostala příkazem, ale snad Vám to vadit nebude  ;-)


Docela dlouho jsem vybírala správný kemp. Nechtěla jsem zůstávat v těch pražských městských. Problém byl, že většina kempů blízko hlavního města je u vody a byly tedy poničeny povodní. Musela jsem tedy rozšířit okruh hledání. Nakonec jsem našla docela vhodný kemp, který byl sice asi hodinu cesty autem vzdálený, ale zdál se být dokonalý. Ještě jsem pro jistotu zavolala, jestli mají otevřeno. Po ujištění, že ano, jsem sbalila věci, oblékla si jen krátké letní modré šaty a červené vysoké lodičky a vyjela.

Prakticky celou cestu jsem měla myšlenky upřené jen k dnešní noci. Kemp byl trochu dál, než jsem čekala, ale dorazila jsem včas, zaplatila a šla si vybrat místo pro stan. Všechna schovaná zákoutí byla už zabraná, ale alespoň se mi podařilo postavit stan asi pět metrů od hranice lesa v místech, kde bylo i trochu křoví a nebylo do něj tak tolik vidět. Překvapilo mě, kolik lidí tu bylo - školní výlet, několik rodin, sportovci, kolegové (soudě podle služebních aut) a pár dalších. Nejbližší stany byly ode mne asi 10-15 metrů, takže jsem si připadala relativně v bezpečí.

Při stavění vnějšího pláště stanu (vnitřní jsem ani nestavěla) mě docela dost lidí pozorovalo, asi hlavně proto, že jsem to stále dělala v botách na tak vysokém podpatku. Dávala jsem si akorát velký pozor, abych nikomu neukázala, že kalhotky zůstaly doma. Jakmile stan stál, přenesla jsem do něj pytel s věcmi, které budu potřebovat a šla schovávat klíče, které ještě budou nutné. Když jsem měla pocit, že jsem dostatečně daleko od kempu, vystrčila jsem prsa ven ze šatů a připnula na ně skřipce. Šla jsem po nějakých nepříliš používaných stezkách a po zhruba deseti minutách chůze klíček schovala k velmi zřetelnému pařezu. Na místě jsem se prsty dovedla těsně před orgasmus, ale slast jsem si nedovolila. Sundala jsem skřipce a vrátila prsa způsobně do šatů. Sundala jsem si boty a vracela se ke stanu. Půda v lese byla na bosá chodidla opravdu nepříjemná, samé větvičky, jehličí a další věci neustále způsobující jemné i tvrdší bodání.

Ve stanu jsem vzala druhý klíč a obutá jej odnesla na jinou stranu. Celý proces s prsy i skoro orgasmem i bosýma nohama jsem zopakovala a vrátila se k autu. Tentokrát jsem akorát cestou ještě uřízla proutek, pro který jsem měla později využití. Zpět u stanu jsem si mnula nohy a chystala se na další úkoly. Bylo už po půl deváté, když jsem se stále oblečená jen v šatech a na nohou s červenými lodičkami na šíleném podpatku vydala krokem dámy k hospodě. Nevybrala jsem si tu v kempu, ale jinou, asi kilometr vzdálenou.

Tady jsem se musela hodinu chovat "koketně". Přestože interiér ani celkový dojem nenaznačoval nic o čtvrté cenové kategorii, osazenstvo takové bylo. O to víc bylo ponižující, že jsem měla nařízeno se viditelně pro něco sehnout a ukázat trochu zadek, trochu stehna a nechat je zírat mi do výstřihu. Musela jsem zároveň vše pečlivě hlídat, protože jsem neměla prádlo, které by to jistilo, kdybych náhodou něco přehnala. Bylo to opravdu hrozné, očima jsem posouvala ručičku na hodinách. Jestli bylo účelem tohoto úkolu dokonalé ponížení a pokoření, potom se to povedlo. Naštěstí jsem se aspoň ubránila tomu, aby mě někdo osahával i pití alkoholu.

Přesně po hodině jsem se vymluvila a rychle zamířila ke svému stanu. Venku bylo pořád ještě světlo a spousta lidí seděla před stany na svých kempingových židličkách. Uvnitř stanu jsem se svlékla a boty i šaty uložila do zamykacího kufříku. Klíč od něj společně s klíčem od auta jsem dala do pokladničky a tu zacvakla. Její klíč teď ležel v lese. Nahá ve stanu jsem začala s mučením. Na prsa i pysky jsem nacvakla svorky a deset minut kouřila dildo. To jsem poté deset minut šukala (samozřejmě bez orgasmu) a nakonec přes něj natáhla kondom a stejnou dobu si jím šukala nepříjemně anál.

Ošukaná jsem se odsvorkovala a do zadku si zavedla velký anální kolík. Opravdu jsem zvolila velký a nepříjemný kolík a ten samozřejmě vyvolával nepříjemné pocity. Takto vyplněná jsem odeslala 10 sms různým lidem. Nešlo o nic spojeného se sexem, mělo to jiný účel. Potřebovala jsem náhodný časový interval, takže jsem čekala na 10 odpovědí. Proto jsem většinou vybrala geeky o kterých vím, že jsou na mobilu závislí a kteří na mé otázky odpovědí téměř obratem. Moje intuice byla správná a čtyři odpovědi přišly ještě dříve, než jsem stačila zaujmout následující pozici. Klečela jsem směrem ke vchodu. Moje čelo se dotýkalo země, stejně jako kolena a bříška prstů na nohou. Ruce jsem měla sepjaté za zády a s velkým kolíkem v zadku očekávala imaginární příchod svého imaginárního pána. Ten měla signalizovat desátá smska. Moje fantazie jela naplno a já si představovala, že opravdu čekám v tomto stavu na pána. Společně s tím, co jsem měla za sebou a tím, o čem jsem věděla, že přijde, mi to spolehlivě vlhčilo kundičku.

Když došla desátá sms a "pán" přišel, musela jsem mu posloužit. Deset minut jsem si znovu šukala dildem kundičku, potom ho kouřila a nakonec se šukala do zadku. Bylo těžké kontrolovat se a nevydávat přitom žádné zvuky. Po dvou půlhodinách nasazení dilda jsem musela přejít k dalšímu programu. Jakožto subka se očekávalo, že bych pána stejně neuspokojila a on mě tak chtěl potrestat. Nasadila jsem si roubík a zajistila ho zámečkem. Vzala jsem proutek, který jsem si opatřila při schovávání klíčů a vysázela si 50 ran přes zadek a stehna. Snažila jsem se i kvůli stopám držet rány spíš na zadku, ale občas jsem mu potřebovala dát oddychnout a tak i na stehnech proutek párkrát přistál.

Tady už jsem měla obavy, jestli nebyly rány přes stan slyšet, ale nedalo se nic dělat, musela jsem pokračovat. Poslední dobou jsem se docela naučila nešetřit se při výprascích a na tom, jak mě bolel zadek a stehna to bylo jasně cítit. Samozřejmě se nedokážu zmalovat, jak by to dokázal dominant, ale není to žádné poplácávání. Naopak, měla jsem co dělat, abych nevykřikla do roubíku. Po trestu výpraskem následoval trest poziční. Nacvakala jsem si na prsa 15 kolíčků, zavázala si oči, natáhla ruce a na konečky prstů položila proutek. Cítila jsem se docela jistá, že předepsaných 20 minut zvládnu, protože jeden můj bývalý partner si v tomto liboval, ale ruce mi spadly dolů ještě před rozvibrováním budíku. Byl to intenzivní pocit takto klečet ve stanu a cítit bolavou prdel a stehna. Po té, co mi proutek spadl, zkoušela jsem to ještě 4x, ale bylo mi jasné, že pokud to ruce nevydržely poprvé, teď už to nevydrží tím spíš. Bylo to jen oddalování trestu, protože po každém neúspěšném pokusu jsem se musela pětkrát švihnout proutkem přes prsa.

Když jsem měla toto utrpení už za sebou, čekala mě cesta pro klíček od roubíku, protože ten v mé puse byl příliš velký na pohodlné a bezpečné spaní. Než jsem vyrazila ze stanu, musela jsem se dovézt prsty těsně před orgasmus, což nebylo nijak těžké. Naštěstí jsem nemusela jít nahá, mohla jsem si obléci vrchní díl plavek a tanga. Samozřejmě jsem nechtěla aby mě někdo viděl v tangách, ale myslím, že roubík byl větší problém, pokud bych někoho potkala. Plavky jsem si vzala tmavě modré, jednak abych nebyla ve tmě tak nápadná a také abych je mohla sladit s tangy. Opatrně jsem otevřela vchod do stanu a několik minut pozorovala situaci. Když jsem si byla jistá, že se nikdo nedívá, rychle jsem přeběhla do lesa, kde mě už kryly keře.

V lese jsem si byla už jistější, ale stejně mi srdce bilo jako o závod. Naštěstí nebyla úplná tma, ale i tak jsem musela dávat obrovský pozor, abych klíč našla. Každá prasklá větvička mě hlavně ze začátku děsila. Navíc chodidla trpěla mnohem víc, než za dne, protože jsem často netušila kam šlapu. Mám pocit, že cesta pro klíč mi trvala minimálně dvojnásobek času než navečer. Nakonec jsem ho ale našla a na cestě zpět ještě utrhla pár kopřiv, které jsem si předtím vytipovala. Opět jsem se zastavila u keřů na okraji lesa a studovala situaci. Když se stále nic nedělo, přeběhla jsem do stanu a rychle za sebou zatáhla dveře. Tohle noční dobrodružství mě strašně vzrušilo a přes všechny nepříjemnosti se mi opravdu líbilo

Ještě než jsem si uvolnila roubík, musela jsem si vysázet 50 ran přes chodidla. Pamatovala jsem si, jak mě to minule bolelo a trochu jsem se bála, protože chodidla teď už byla předmučená chůzí v lese. Moje obavy se potvrdily. Rány bolely a já neuhlídala pár syknutí po kterých mě vždy zamrazilo a napjatě jsem poslouchala, jestli si jich někdo nemohl všimnout, ale slyšela jsem jenom ticho. Uslzená jsem si konečně odemkla roubík a tanga vyměnila za spodní díl od plavek. Na zadek a na prsa jsem si do nich musela dát kopřivy. Nepálily sice tolik, jak jiné, které jsem zkoušela, ale pořád to bylo docela příšerné. Řemenem jsem si svázala kotníky a kolena. Na krk jsem si zamkla obojek a přelepila pusu. Do uší jsem si dala špunty a na oči pásku. Nakonec jsem ruce přivázala k pasu a přes pálení kopřiv na prsou a zadku se snažila usnout. Byla jsem ale strašně vzrušená, z toho, co všechno prožívám jen pod stanem, takže to nešlo tak rychle. Navíc jsem při každém pohybu cítila, jak se do mě zakusují nové části kopřiv.

Nakonec jsem ale usnula a až na několik probuzení spala i díky špuntům a pásce až do osmi ráno. Odpoutala jsem si ruce a stále s kopřivami i převázanýma očima se opět dovedla na kraj orgasmu. Potom jsem se osvobodila, jak to jen šlo. Zůstala jsem akorát v plavkách s kopřivami, které jsem upravila, aby nebyly vidět a obojkem. Také jsem zjistila, že mám na zadku, stehnech i prsou pár stop po včerejším výprasku. Teď jsem musela akorát dojít pro klíček k pokladničce. Samozřejmě se nedalo čekat, že by ještě všichni spali. Byl to tak trochu trest za mou pohodlnost a touhu se vyspat. Ale i tak jsem se rozhlížela a vystihla moment, kdy si snad nikdo nevšiml, že jsem běžela bosá od stanu do lesa. Nešlo mi tolik ani o ty plavky, hlavně jsem nechtěla, aby někdo viděl můj obojek. Cestou jsem se musela schovat před dvěma běžci ale nakonec jsem vše zvládla pouze za cenu opět zmučených chodidel. Ve stanu jsem si z plavek vyházela kopřivy, které už stejně prakticky neštípaly a přes plavky si oblékla včerejší šaty a k nim boty.

Celá šťastná a vzrušená jsem sbalila stan a věci, usedla do auta a vyrazila směrem do Prahy. Pro jistotu doufám, že v tomto kempu už mě nikdy neuvidí, co kdybych nebyla tak nenápadná, jak si myslím. Celou cestu jsem byla ve vzpomínkách na prožitou noc, takže mi ani tolik nevadily tradiční ranní kolony. Doma jsem potom stále v plavkách sepsala celé toto pojednání, akorát na web jsem ho stihla dát až se zpožděním. Ale aspoň vím, že dnes večer mě čeká výslech a pak spánek v kousavé dece.