1. 2. 2015

Dovolená - den 6.

Čtvrteční probuzení by se dalo bez nadsázky označit za šok. Zatímco jsem spala, Milan mi přivázal kotníky k posteli a vzbudila mě první rána, která dopadla na mé chodidlo. Co se děje jsem si uvědomila snad až potom, co každé dostalo alespoň pět ran. Takové probuzení jsem si vůbec nepředstavovala a začala jsem protestovat. Milan mi akorát nacpal včerejší kalhotky do pusy, svázal mi ruce, lépe utáhl nohy a pokračoval v bastinadu. Velmi brzy jsem byla plně probuzená, to snad ani psát nemusím.
Tvrdé jednotlivé rány se střídaly s rychlým šviháním. Nevím, kdo to vymyslel, že rány přes chodidla jsou tak strašně účelné a bolestivé. Na bastinado nejsem moc zvyklá, nebyla jsem ani na výprasky přes zadek, ale mám pocit, že na ně si člověk vybuduje alespoň nějakou odolnost mnohem snadněji než na rákosku na nohách. Když mě Milan odvázal, měla jsem tváře plné slz. Políbil mě a řekl: "Zatím si nic neoblékej." Dala jsem se trochu dohromady v koupelně a potom nahá sešla do hlavní místnosti. Chodidla mě stále bolela s chůze i stání jakoby byly další částí mého mučení.
Po snídani jsme se sbalili na celodenní výlet. Po konzultaci s Milanem jsem si vzala krátkou černou sportovní sukni, bílý top a modré plné pohodlné kalhotky. Na prahu dveří jsem se začala obouvat, ale za mnou se ozvalo: "Co si myslíš, že děláš?" "Obouvám se," odpověděla jsem a snažila se zachránit situaci, "ale asi si je mám jen vzít do auta, že?" Naštěstí mi toto bylo dovoleno a nečekala mne tedy bosá procházka po hřebenech. V autě jsem dostala na zápěstí pouta, prý čistě z estetických důvodů. Ke spodní stanici lanovky to bylo asi 25 minut jízdy. Zastavili jsme a než jsem stihla vystoupit, podal mi Milan ze svého batohu na zadním sedadle bezdrátové vibrační vajíčko. "Dobře víš, co s ním," usmíval se při tom. Věděla jsem to moc dobře. Za chvilku jsme stáli u pokladny a poté už se frontovali ke kabinkové lanovce. Milan se dobře bavil tím, že mi vajíčko pouštěl, když jsme míjeli lidi nebo když jsem to vůbec nečekala. V kabince s námi seděl ještě jeden pár a moje vajíčko jelo celou cestu naplno. Nahoře jsem už měla docela problém nejen na sobě nedat nic znát, ale hlavně se neudělat bez dovolení. Myslím, že naši spolucestující si doteď myslí, že mám klaustrofobii a strach z výšek a proto jsem byla taková divná. Lanovka nás vysadila ve výšce, kde už nebyly stromy. Byla to taková náhorní plošina a my se vydali směrem přes ní, poté k jednomu skalnatému vrcholu a oklikou k dolní stanici lanovky. Cesta se postupně měnila v úzkou kamenitou stezku a většina lidí dávala přednost pohodlnějším chodníkům nebo výstupu na vrchol blíže ke stanici lanovky a potom návrat lanovkou dolů. Naším směrem šly jen tři skupinky lidí. Vím to moc dobře, protože pokaždé, když jsme se s někým míjeli, Milan zapnul vajíčko. Jinak ale první hodina naší tůry byla až překvapivě prosta náznaků mučení. Chodidla si lebedila v pohodlných botách, bylo krásné počasí, nádherné výhledy, jednoduše idylická dovolená. Po překonání nejvyššího bodu dnešního programu Milan sešel trochu z cesty a chvíli bloumal mezi kameny. Nakonec se zastavil na místě krytém svahem ve směru od stezky, po které stejně skoro nikdo nechodil a mě bylo jasné, že tady si nedáme romantický piknik. Kolem byla spousta balvanů různých velikostí a před námi výhled na další kopce a údolí. Bylo to přesně jedno z těch míst, které mě strašně vzrušují. Máte pocit naprostého odhalení, ale příliš nehrozí, že by si vás nikdo zblízka prohlížel nebo dokonce vyfotil. Milan mi poručil se svléknout a lehnout si zády na jeden z větších balvanů a s roztaženýma nohama mě na něj přivázal. Byla jsem naprosto odhalená a zranitelná. To ale byl jen začátek. Vytáhl totiž naši svačinu a začal mě krmit! To bylo velmi ponižující, jak kdybych byla nějaké malé dítě. Potom si našel pohodlné místo k sezení a hrál si s vajíčkem, které zůstalo v mé kundičce. Několikrát mě dostal už velmi blízko orgasmu, ale pokaždé vajíčko včas vypnul, takže jsem byla akorát čím dál nadrženější, jestli to tedy ještě bylo možné. Než mě odvázal, párkrát mě pleskl přes kundičku a potom dokonce vytáhl i vajíčko, které jsem ale musela očistit svým jazykem. Moje svoboda netrvala dlouho, musela jsem si na balvan lehnou tentokrát na břicho a hlavou dolů. Milan pečlivě uvázal kotníky, provazem obmotal můj pas a kámen, abych se tolik nehýbala, zápěstí mi svázal za zády a zajistil k provazu kolem pasu. Lokty jsem měla stažené k sobě jen lehce, když poodstoupil a vypadal spokojený se svým dílem. Moje prsa byla namáčklá na tvrdý kámen a já zatím mohla sledovat jeden z nejkrásnějších výhledů, jaké jsem kdy svázaná měla. To už ale dopadla první rána na má chodidla. Sice jsem to asi měla čekat, ale říkala jsem si v duchu, že to snad ne zase. Snažila jsem se vzdorovat, ale bolelo to tak moc, že jsem po desítce ran vykřikla. Milan se zastavil a pohrozil mi: "Jestli nechceš roubík, měla by ses líp kontrolovat!" Snažila jsem se tedy držet jazyk za zuby, zatímco jsem se zmítala po kameni bolestí a marnou snahou uniknout další ráně. Milan se na chodila soustředil strašně dlouho a já už to nevydržela a přes slzy v očích jsem začala křičet. Rány ustaly, ale jen proto, abych dostala do pusy své kalhotky a měla je zajištěné páskou. Potom moje tortura pokračovala. Já už rezignovala na jakýkoliv vzdor. Zmítala jsem se v bolestech po kameni a řvala do roubíku. Konečně ustaly rány na chodidlech. Rákoska se přesunula na stehna a zadek, ale zdaleka ne s takovou intenzitou. Brzy bylo hotovo a byla jsem rozvázaná. Zkoušela jsem se opatrně postavit, ale i kvůli kamenům na zemi to bylo pro moje chodidla peklo. Ohlédla jsem se po svém oblečení a botách, ale Milan je všechny sklidil do batohu. Dostala jsem jen obojek a slzy mi opět vyhrkly do očí. Kombinace bastinada a chůze po kamenech byla bolestivá a velmi namáhavá. Milanovi se moje tempo nelíbilo a tak mi na bradavky připnul svorky, které slíbil sundat až budeme zpět na stezce. Návrat na ni trval snad půl hodiny. Každý krok byl hrozné utrpení a ponížení z toho, že jsem takřka na vrcholku hory úplně nahá a vedená za obojek bylo také značné. Na stezce jsem konečně dostala zpět své oblečení, kromě kalhotek. Až teď jsem si uvědomila, proč jsem dostala i přes stehna a zadek. Rány se totiž rýsovaly a sukně rozhodně nebyla dostatečně dlouhá, aby zakryla všechny. Stále na vodítku, ale už v botách jsem se rozešla dál. Chodidla sice stále dost bolela, ale proti chůzi bosá to bylo znatelné zlepšení. Vždy když kolem nás procházeli lidé, Milan odepnul vodítko. I tak jsem měla pocit, že všichni civí na můj obojek a ti, kteří si všimli mých stehen snad museli vědět, že to není ze sezení v trávě. Nevím, jestli jsem se červenala studem, ale nedivila bych se, kdyby ano. Postupně kolem nás začínaly růst keře, jak jsme sestupovali dolů. Když začal les, Milan mě opět zatáhl ze stezky pryč a dal mi na výběr: Buď další kolo bastinada, nebo výprask přes zadek a stehna a potom chůze bosky. Nelíbila se mi ani jedna varianta, ale byla jsem si jistá, že další výprask má chodidla už nevydrží. Stezka navíc už vypadala mnohem lépe a tak jsem zvolila druhou možnost. Milan na nic nečekal, dovedl mě k blízkému stromu, svázal k sobě kotníky a přivázal je ke stromu, to samé udělal s koleny, pasem, hrudníkem a nad hlavou i svázaným zápěstím. Vyhrnul mi sukni a její cíp zastrčil za provaz, aby nepadala zpět a bez velkých řečí začal s výpraskem. Od zadku se postupně sunul dolů, přes stehna až na lýtka a potom zpět. Bolelo to, ale cítila jsem, že kdyby chtěl, bude to bolet ještě mnohem víc a tak jsem se snažila být zticha. Když skončil, rozvázal mi kotníky a kolena, ale zatím nechal ostatní provazy na místě. Chytil kolena a roztáhl mi nohy od sebe. Do ruky vzal moje kalhotky a začal s nimi dráždit moji pičku. Samozřejmě byla vlhká během pár sekund. Pokračoval tak asi minutu a potom trochu ustoupil. Nevěděla jsem moc, co se děje dokud jsem na zadku neucítila jeho výstřik. Rozvázal mě, dal mi do ruky moje kalhotky a dovolil mi utřít se jimi. Když jsem byla hotová, překvapil mě tím, že je ponesu až do auta v puse. Moje propocené kalhotky plné slin, mojí šťávy z kundičky a jeho spermatu! Ale viděla jsem mu na očích, že o tomto nehodlá diskutovat. Odevzdala jsem tedy opět boty a bosá na vodítku s kalhotkami v puse jsem vyšla na cestičku. Chodidla mě stále bolela a na chvilku jsem dokonce zapochybovala, jestli tato chůze nebude nakonec horší než krátký výprask. Vzhledem k našemu pomalejšímu tempu nás došli asi čtyři lidé a určitě tak museli vidět má stehna a lýtka a dost bych se divila, kdyby si to nespojili s obojkem kolem krku a bosýma nohama. Já si musela nacpat do pusy opravdu celé kalhotky, aby si ničeho nevšimli a přitom jsem si opravdu přišla velmi ponížená. Jak jsme se blížili dolů a počet lidí houstl, Milan schoval vodítko, ale objek mi stále nechal. Strašlivě jsem se styděla, ale zároveň mě to všechno strašně vzrušovalo. Blízko parkoviště byla restaurace, kterou Milan vybral pro pozdní oběd. Naštěstí před tím, než jsme do ní vešli, jsem si mohla sundat obojek a dokonce i vyndat kalhotky z pusy. Boty jsem ale nedostala. Seděli jsme na tvrdých židlích, ale určitě lepší, než kdybych musela stát. Milan mi pod stolem podal dálkově ovládané vajíčko a řekl: "Nikam nechoď, máš minutu na to ho dostat dovnitř!" Rozhlédla jsem se kolem a viděla téměř plnou restauraci. Na stolech nebyly ubrusy a nebyla jsem si jistá, jestli nohy stolu dostatečně stíní výhled na mou pičku. Stopky na Milanově telefonu na stole ale běžely nekompromisně a tak jsem opatrně a co nejnenápadněji roztáhla nohy, trochu si vyhrnula sukni a rychle do sebe vajíčko narvala tak, že mi to nebylo vůbec příjemné. Milan měl na tváři svůj triumfální výraz a mně bylo jasné, že mě kromě oběda čeká i další vzrušování. Tentokrát ale nepoužíval vajíčko tak, jak to obvykle v restauracích dělá, aby mě vykolejil, když přijde číšník, ale nechal ho běžet skoro pořád a vypínal ho jen proto, abych se nemohla udělat. Svíjela jsem se na židli a snažila se zachovat si aspoň zbytek důstojnosti, ale netuším, jestli se mi to povedlo. Samozřejmě jsem jedla neskutečně dlouho, protože ve stavu naprostého vzrušení jen těžko udržíte příbor. Milana to očividně bavilo, ale potom mi dopřál trochu oddechu alespoň na dojedení jídla. Po posledním soustu ale začal celý cirkus na novo a já byla neskutečně šťastná, když jsme se konečně zvedli k odchodu. Vyprovázelo nás sice několik zvědavých pohledů, ale já teď byla myšlenkami v autě, kde si určitě aspoň na chvilku odpočnu od všeho neuspokojeného vzrušení, ponížení a bolesti. To jsem se ale trochu přepočítala. V autě jsem musela opřít nohy o palubní desku a mít je roztažené. Do pusy jsem dostala zpátky špinavé kalhotky a musela jsem si masírovat klitoris celou cestu až k naší chatce. Zvlášť při pomalých průjezdech městečky a na semaforech jsem opět pociťovala stud a jen se modlila, aby vedle nás nezastavil vysoký autobus. Nakonec jsme dorazili k chatě snad bez pohoršení veřejnosti. Po prvním kontaktu s dlažbou jsem zjistila, že mě chodidla stále bolí, ale už ne tak moc. Dostala jsem chvilku času na osprchování a odpočinek, ale venku jsem se měla hlásit opět nahá. Byla jsem položena zády na dřevěný stůl na zahradě a Milan mě začal vázat. Ležela jsem na stole vlastně jen zády a hlavou, zadek jsem měla zatím ve vzduchu. Nejdřív jsem měla zafixovaný pas a poté jeden provaz nad a druhý pod prsy zajistili, že jsem trupem nemohla vůbec pohnout. Potom mi byla svázaná kolena a nakonec i kotníky k sobě. Musela jsem nohy pokrčit a přitáhnout kolena úplně k prsům, kde je Milan také dalším provazem přivázal. Pokračoval potom svázanými kotníky, které přitáhl k nějakému bodu za mou hlavu. Zápěstí mi přivázal také kamsi za hlavu a nakonec mi dal na každou bradavku svorku a spojil je provázkem vedoucím přes má stehna přitažená k prsům. Ležela jsem teda na zádech, nohy pokrčené tak, že jsem měla nad prsy stehna a mé kotníky byly připoutány někdy za mne, stejně jako moje zápěstí. Vše bylo nakonec ještě vylepšeno svázanými palci táhnutými ke stejnému bodu jako kotníky. Milanovi se jeho dílo evidentně líbilo. Já jsem byla naprosto odhalená a bezbranná vůči jakémukoliv výprasku nebo mučení dírek. To začalo téměř okamžitě. Důtky začaly padat na má stehna, zadek a hlavně naprosto odhalenou kundičku. Nemohla jsem skoro uhýbat a těch několik málo drobných pohybů, které by snad šly se zase přenášelo na mé bradavky. Brzy bylo jasné, že tentokrát je to výprask přes kundu a stehna se zadkem slouží spíše jako rozptýlení. Možná už jsem byla nalomená po celém dni, možná mě opravdu bil tak tvrdě, ale netrvalo dlouho a opět jsem měla oči plné slz a syčela bolestí přes zatnuté zuby. Výprask mojí pičky byl opravdu důkladný, jediné mé štěstí bylo, že byla relativně čerstvá a nepříliš mučená během poslední doby. Rány přestaly a já ucítila, jak do mě Milan tlačí poměrně velký anální kolík. Proti mému očekávání to ale tím neskončilo a on osobně pronikl do mé bolavé píči. Začal mě tvrdě šukat a při tom mě švihal bičíkem přes chodidla. Přes všechnu tu bolest, jsem byla vzrušená snad ve vteřině. Brzy jsem začala křičet: "Můžu? Prosím můžu?" a odpovědí mi bylo prosté ale vytoužené "Ano!". Konečně jsem mohla, vzrušení, které se ve mě 20 dní hromadilo konečně dostalo volný průchod. Nehledě na bolest, velký anální kolík a vlastně ani svou důstojnost jsem se udělala jako zvíře. Hned na to ještě jednou. Všechna bolest jakoby se přelila v proud vzrušení a moje slzy byly tentokrát šťastné. Milan se po výstřiku vrátil k důtkám a mé kundě a dal jí další porci ran. Potom do ní zasunul větší vibrátor, zajistil ho lepicí páskou a pustil na plno. Zatímco jsem se blížila k dalšímu orgasmu, má chodidla zažívala pekelná muka. Chvíli už jsem nedoufala, že se přes to utrpení dokáži přenést, ale nakonec se ukázalo, že jsem asi docela slušná masochistka a přišel další intenzivní orgasmus. Rány neustávaly a vibrátor nepovoloval, takže logickým následkem byl ještě jeden po kterém jsem se ale cítila už naprosto vyčerpaná. Milanovi se mě konečně zželelo rozvázal mě a mohla jsem se dojít osprchovat a dokonce i obléci. Dvakrát jsem cestou upadla na trávu bolestí chodidel a vyčerpáním. Na tvrdou podlahu jsem si už vůbec netroufla a tak jsem uvnitř chaty šla po čtyřech. Mytí bylo hrozné. Ve sprše jsem jen tak tak stála a voda rozbolavěla všechna mučená místa. Takto vyřízená jsem si už dlouho nepřipadala. Při oblékání jsem si lehla na postel a omylem usnula. Milan mě vzbudil údajně asi po hodině. Hodil mi letní světlé šaty a docela pohodlné baleríny a doprovodil mě dolů. Krátký spánek mi dodal trochu sil, ale chodidla moc nezotavil, takže i dvacet metrů ke grilu pro mě bylo dost a jen s vypětím vůle jsem to zvládla bez zastávky. Milan začal roztápět gril a když viděl, jak se snažím nepokládat nohy na zem, zeptal se mě" "Chceš aby si chodila odpočinuly?" "Samozřejmě, prosím," odpověděla jsem a podle výrazu jeho tváře mi bylo jasné, že to byla chyba. Přes šaty mi uvázal provazy pod a nad prsy a k tomuto úvazu zezadu svázal i ruce. Kolena a kotníky jsem měla svázané k sobě a čekala, co se bude dít. Milan zatím vybral pár slabších naštípaných polen a poskládal je na trávu vedle krbu. Potom mě chytl a odnesl na ta polena. Musela jsem na nich klečet. Sundal mi botky, takže vítr masíroval zmučená chodidla, ale místo toho trpěly mé holeně. Protože jsem byla unavená, alespoň tak to zdůvodnil, vedl ještě provaz od kotníků k úvazu na zádech, takže jsem spíš seděla na patách než klečela. Každopádně pode mnou byla polena a bylo to velmi nepohodlné už od první minuty. Poslední dobou jsem moc pozičních trestů neměla, ale tento mi to bohatě vynahradil. Sledovala jsem Milana u grilu a přitom měla pocit, že se musím snad nutně zbláznit, jak moc nepříjemné klečení na polenech bylo. Když mne ale Milan rozvázal, byl to zajímavý predikament, klečení bylo bolestivé, ale stání na zmučených chodidlech také. Naštěstí jsem mohla brzy usednout k výborné večeři, kde jsem i vzhledem k naprosto neerotické konverzaci mohla trochu zapomenout na své bolístky. Dali jsme si víno a večer nám krásně ubíhal. Byla už dávno tma, když jsme se přesunuly dovnitř a kde jsem po umytí nádobí dostala svůj poslední dnešní úkol. Brzy jsem stála v místnosti před Milanem v červených botách na vysokém podpatku, které dávaly chodidlům opravdu zabrat. Bílé punčochy visely na bílém krajkovém korzetu a kundičku mi schovávala maličká bílá tanga ze stejné sady. Milan mě hladil po stehnech, mezi nohama a já byla opět vzrušená na maximum. Kouřila jsem ho a on mě přitom jen lehce pleskal dlaní. Vlastně to bylo spíš tvrdší vanilkové milování, než aby se k tomu hodila zkratka bdsm. Opakovaně mě rukou přes kalhotky dráždil a potom, když byly dole, ještě jednou. Nakonec mě ohnul přes pohovku a začal tvrdě přirážet. Myslím, že můžu napsat, že jsme si oba užili pěkný závěrečný orgasmus dne. O to víc jsem byla překvapená a zklamaná, že mi stále nebylo dopřáno spát s ním na posteli.

7 komentářů:

  1. Anonymní2/2/15 01:10

    Milá Petro,

    narazil jsme na Tvůj blog před pár dny a už ho mám skoro celý přečtený. Je vskutku příjemné v bídě bdsm webů narazit na takhle svěží blog, psaný chytrou a tak krásně úchylnou dívkou. Oceňuji jednak, co všechno vydržíš a jednak musím říct, že na holku si docela manuálně zručná :)

    Udělal sem ti alespoň malou reklamu na bdsmwebu :)

    Piš dál!
    Kápo

    P.S. Vždycky mě u žen dostane kombinace inteligence a perverze.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tolik pochval najednou. Budu se snažit nezklamat. Výdrž a zručnost tak nějak přicházejí s praxí, alespoň mám ten pocit :-)

      Vymazat
  2. Anonymní2/2/15 19:22

    Ano, zpětně si uvědomuju, že u subky je třeba s pochvalama spíše šetřit, ale takhle přes net si to můžu dovolit :) Myslím, že zručností už teď trumfneš většinu chlapů. Občas sem zíral, co všechno si zvládla!
    k.

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní4/2/15 17:13

    "punčochy vyseli" ? ale no tak...

    OdpovědětVymazat
  4. Za poslední odstavec bys zasloužila pořádný trest. Takových chyb v tak krátkém textu...
    Punčochy vy(i)sely,
    Opakovaně mě rukou (?) přes kalhotky a potom, když byly dole(,) ještě jednou.
    Nakonec mě ohnul přes pohovku a začal tvrdě přirážet,(;) myslím, že můžu napsat, že jsem(jsme) si oba užili pěkný závěrečný orgasmus dne.
    Čili 5 chyb. Nicméně ten středník by se asi dal odpustit, to přece jen ovládá jen velmi málo lidí.

    OdpovědětVymazat