Show must go on!

Milí čtenáři, nikdy jsem si blog moc neplánovala. Když byla nálada a čas, tak jsem psala, když jedno či druhé chybělo, blog spal. Po dopsání minulého příspěvku mě vůbec nenapadlo, že by mohl být na tak dlouhou dobu poslední, ale stalo se.

U mě se za tu dobu změnilo docela dost, vlastně skoro všechno. Dostudovala jsem, mám novou práci a už nejsem s Milanem. Zatímco já jsem se připravovala na státnice, on dostal pracovní nabídku, která se neodmítá, mimo Evropu. Sice navrhl, že bych mohla jet s ním, ale já nejsem úplně ten typ, co by bydlel na hotelu a nechal se živit. Navíc jsem už měla dohodnutou novou zajímavou práci v Praze. Ve vztah na dálku ani jeden z nás nevěří a tak jsme jednoduše přestali být pár. Neznamená to, že bychom už vůbec nebyli v kontaktu. Často si píšeme o běžném životě i o mé znovunalezené zálibě v selfbondage. Dokonce, když byl Milan nedávno v ČR, užili jsme si spolu moc pěkné a bolestivé odpoledne, večer i noc.

Je pravda, že tím, že už nemám stálého partnera, mám i přes pracovní vytížení více času. To mě přivedlo, jak už jsem zmínila, zpět k selfbondage a následně i k pokračování v blogu. Dost pomohly i některé povzbudivé komentáře a emaily. Tolik k minulosti a teď k tomu, co chystám.

Zamčený šatník

Minulý víkend jsem po praní koukala na množství svého oblečení a dostala nutkavou selfsubčí potřebu ho trochu omezit. Skoro všechno oblečení jsem vytahala ze skříní na postel a začala ho třídit. Do vybrané skříně jsem začala skládat všechny svoje kalhoty, delší sukně, leginy, všechny punčocháče, bavlněná trika, mikiny a pohodové oblečení vůbec. Venku mi tedy zbyly sukně nad kolena, formální šaty nad kolena, pár krátkých sexy šatiček, topy k sukním, svetříky, silonky na podvazky nebo samodržky a kraťoučké noční košilky.

Jak se mi to dělení zalíbilo, pokračovala jsem i u prádla, až mi zbyly jen tanga a alespoň trochu sexy podprsenky. Klasické ponožky jsem si nechala venku jen dvoje pro případ velké zimy. Dostalo se i na boty, venku zůstaly jen takové, které prošly testem podpatků, cokoliv pod 7cm bylo nekompromisně vyřazeno, Nakonec jsem schovala i delší kabáty a vyhrabala zpět ještě těsné leginy, sportovní podprsenku, sportovní tanga a další nutné věci na běhání včetně běžeckých bot.

Všechny zakázané věci skončili v jedné skříni, jejíž madla jsem omotala řetězem a zamkla velkým zámkem. Klíč jsem dala Lence a ta mi ho vydá nejdříve 1. ledna. Zatím tedy chodím všude venku na podpatcích, v sukních nad kolena a v tangách. Naštěstí netrpím na různá nachlazení a záněty, takže ani v přicházejících mrazech nemám strach, že by sukně v kombinaci se samodržícími silonkami a tangy mohly ohrožovat moje zdraví. Naopak to je docela příjemný pocit. Po bytě chodím většinou v krátkých šatičkách a občas mám pocit, že mi leze zadek v tangách. Chodím bosa a když by mi byla zima od podlahy, musím na podpatky. Spím většinou v košilkách, které nejsou úplně pohodlné nebo nahá. Zatím se mi to dost líbí.

Zdravá chůze

Ten samý víkend, kdy jsem si výrazně zredukovala šatník, jsem dostala ještě jeden dobrý nápad. Nově mám kancelář zhruba 8km od bytu. Proto jsem se rozhodla, že udělám něco rádoby pro své zdraví a začnu z práce chodit pěšky. Samozřejmě jde hlavně o to, že jdu pěšky daleko, ale přitom žensky oblečená a na vysokých podpatcích. Stejně jako u šatníku je mé předsevzetí vydržet alespoň do konce roku.

Tyto procházky z práce mají svůj nesporný půvab. Začala jsem prostou chůzí, ale postupně se ji snažím vylepšovat. Ideální jsou na to svorky, kolíčky, venušiny kuličky, anální kolíky a podobné hračky. Nikdo také netvrdí, že musím domů přijít oblečená ve všem, co jsem měla na sobě v práci, že?

To je zatím asi vše, ale brzy se rozepíšu více, třeba i o tom, co jsem si naplánovala na nadcházející víkend.