Dovolená - den 8.

Sobotní ráno pro mě začalo opět nečekaným probuzením. Netušila jsem, jak se to stalo, ale měla jsem svázaná zápěstí, kotníky i kolena. To vše evidentně proto, aby si Milan lépe vychutnal ranní kouření. Potom evidentně v dobrém rozpoložení zneužíval mé bezmocnosti a já dostala naplácáno přes stehna, lýtka, zadek i prsa. Nebyl to přímo výprask, ale spíš takové zahřívací kolo. Jakmile jsem se po rozvázání vrátila z koupelny, Milan už na mě čekal s provazem v ruce. Uvázal mi velmi těsnou provazovou podprsenku a pokračoval v úvazu níže, přičemž na mě vznikalo něco velmi podobného klasickému diamantovému úvazu. Vše ukončil provazem mezi nohama, který utáhl tak, aby se zařezával jak jen to šlo a protože byl napojen na můj komplikovaný úvaz, každý pohyb ho ještě více táhl mezi mé pysky. Takto vyzdobená jsem musela připravit snídani a sbalit se. Po naložení všech věcí do auta, kromě oblečení, které jsem na Milanův příkaz nechala stranou jsem myslela, že budu konečně vysvobozená, sedneme do auta a pojedeme domů, ale pletla jsem se.
Bez úpravy úvazu mě Milan přivázal mezi dva stromy na zahradě a začal mě šlehat důtkami. Pro start si vybral zadní stranu stehen a postupně se přesouval výš až na zadek. Nedbaje mého syčení pokračoval systematicky a se stejnou intenzitou i na přední straně stehen, břichu a naběhlých prsou. Dával si záležet, aby žádné místo nebylo výrazně bolestnější než jiné, ale také aby žádné nevynechal. Neměla jsem tedy úplně důvod křičet, ale postupně mne bolely všechny části těla více a více. Konečně přestal a dokonce povolil i provaz, který mi způsoboval peklo mezi nohama. Zbytek těla ale zůstal přivázaný. Brzy jsem pochopila proč uvolnil provaz - bylo to jen proto, aby mě mohl bez náznaku něhy ošukat. Až když byl hotový, uvolnil celý úvaz včetně provazové podprsenky. Teď už jsem si byla téměř jistá, že půjdeme do auta, ale opět jsem se spletla. Milan mě odvedl na terasu, musela jsem si lehnout na břicho, ohnout nohy v kolenou a cítila jsem, jak mi přivazuje kotníky k zábradlí. Potom ještě rychle svázal zápěstí za zády a řekl mi: "Dnes tě čeká ještě jeden úkol, záleží jen na tobě, jestli ho budeš plnit v botách, kalhotkách a podprsence nebo úplně nahá. Dostaneš po deseti ranách na chodidla, kundu a prsa. Když ani necekneš, dostaneš něco na sebe. Kývla jsem hlavou na znamení pochopení podmínek a čekala na nejhorší. První rána zasvištěla a já myslela, že mi snad přesekla chodidlo napůl. Udržela jsem se ale a nevydala ani hlásku. Druhá rána dopadla na druhé chodidlo, což mě docela překvapilo, ale i tak jsem se udržela. Zatnula jsem zuby a snažila se nevnímat tu obrovskou bolest, zatímco jsem v duch počítala: "pět, šest, sedm," slzy už tekly proudem, "osm, teď už nesmím povolit!" Málem jsem vykřikla při deváté ráně, ale nakonec jsem se udržela na všech deset. Klepala jsem se, oči a tvář plné slz, ale zvládla jsem to. Boty byly moje. Milan vypadal trochu překvapeně, ale rychle si vzpomněl na původní plán a konal. Odvázal mi kotníky od zábradlí a povalil mě na záda, na svázané ruce. Roztáhl mi nohy od sebe a za kotníky a kolena je přivázal k zábradlí. Potom si stoupl nade mě a rozmáchl se. Strašná bolest zasáhla přímo střed mojí kundičky, klitoris se mohl zbláznit a já sebou trhala, ale nevypustila jsem nakonec ani hlásku. Milan se rozpřáhl podruhé a já už nevydržela. Veškeré zásoby vzdoru jsem nejspíš vyčerpala na bastinado a teď už žádné nezbyly. Po druhé ráně jsem řvala dost nahlas. Když jsem se trochu uklidnila, trochu jsem se i bála, jestli to neslyšel někdo v okolí. Milan mne zatím rozvazoval nohy. Trochu zlomená jsem mu řekla: "Prsa už prosím nezkoušej, podprsenka bez kalhotek mě stejně nezachrání." "Jak myslíš," usmál se Milan a rozvázal mě. Oblečení jsem měla připravené na křesle na terase. Byly tam šedivé krátké upnuté šaty, tělové samodržky, světlé modrá tanga a podprsenka. Začala jsem se oblékat a když šel Milan okolo, vzal mi podprsenku. "Když jsi o ni ani nechtěla bojovat, nejspíš ti chybět nebude," pousmál se. Rychle jsem se dooblékla a za chviličku jsme už opouštěli chatu a městečko, kde jsem prožila tolik bolesti, radosti, slasti a vzrušení. Jakmile jsme minuli ceduli oznamující konec města, Milan mi přikázal vyhrnout si šaty a hladit se přes kalhotky mezi nohama. Nesměla jsem přestat ani na semaforech ve městech, kde jsem získala pocit, že schválně zastavujeme vedle dodávek, autobusů a náklaďáků. Silnice se postupně rozšiřovaly a já dostala na pomoc i vibrační vajíčko, se kterým si Milan hrál, ale většinu doby bylo nastaveno jen na lehoučké vibrace. Trvalo asi hodinu, než jsme se dostali na docela rovnou silnici. Poprosila jsem Milana, jestli bych si mohla dělat poznámky do mého sešitu a on souhlasil: "Jasně, ale když nebudeš psát, budeš se hladit!" Další téměř tři hodiny uběhly velmi rychle. Většinu z nich jsme jeli po dálnici a já si tak mohla do svého sešitu poctivě zapsat všechny poznámky potřebné k tomu, abych byla později schopná napsat, co všechno se v uplynulém týdnu stalo, jak jsem se u toho cítila a alespoň zhruba zachytit, co říkali i ostatní. Psaní prvního draftu a vlastně znovu prožívání všech mučení mě ohromě vzrušovalo a tak jsem později ani nepotřebovala pomoc vibračního vajíčka, kterému došly baterky, abych byla téměř neustále vzrušená a vlhká. Měla jsem již skoro vše zaznamenané, když jsme přejížděli hranice do Česka. Dost mě překvapilo, když jsme odbočili z hlavní silnice. Milan mi ale nechtěl říci proč, dokud nezastavil na okraji lesa. Poručil mi svléknout si šaty a sundat si kalhotky. To vše stíněná od silnice jen jeho autem. Potom vzal pouta a zamkl mi zápěstí za zády. Moje botičky na vysokém podpatku pro jistotu ještě přivázal ke nohám, abych si je nemohla sundat a potom mi ukázal papír s vytištěnou mapou z internetu. "Tady stojíme a tady na tebe budu za 40 minut čekat," řekl a ukazoval přitom do mapy, "Jestli to ale nestihneš, budu čekat až tady," a ukázal na kraj vesnice. Zatuhlo mi. Zatímco trasa na první místo setkání mohla vézt celá lesem, ke druhému místu se nešlo přiblížit jinak než přes pole. Věděla jsem, že budu muset spěchat, protože podle přibližného měřítka vytisknutého na mapě, to vypadalo na necelé 4 km vzdušnou čarou. Kolem nás projelo pár aut a já se krčila, co to šlo za tím naším. "Málem bych zapoměl!" usmál se Milan a na bradavky a pysky mi dal svorky s řetízky. Nakonec jsem musela otevřít ústa a na jazyku jsem ucítila své provlhlé kalhotky, které byly okamžitě zajištěné izolepou. Milan mě potom plácl po zadku a prohodil: "Běží ti čas." Tak rychle, jak to jen na podpatkách s rukama za zády jde jsem se rozběhla do lesa, abych se dostala co nejdál od silnice, až Milan odjede. Snažila jsem se střídat běh s chůzí, protože pořád běžet nešlo kvůli podpatkům i kvůli lepící pásce přes pusu. Mnohokrát jsem musela zastavit, položit na zem mapu, přečíst jí, zorientovat se, opět ji sebrat a utíkat dál. Ke všemu jsem dávala ještě pozor, abych se vyhnula jakémukoliv člověku, protože mé jediné oblečení byly samodržící tělové punčochy a asi bych nedokázala vysvětlit, co tu dělám. Nohy mě bolely čím dál víc ale mapa naznačovala, že už to nebude daleko. Bradavky i pysky dostávaly zabrat, protože řetízky na svorkách poskakovaly při každém pohybu. Musela jsem párkrát zvolnit jen kvůli nim, jinak by mě asi bolest schvátila. Už jsem ale začínala tušit konec lesa. Slyšela jsem blížící se silnici a nakonec i uviděla Milanovo auto. Šťastná jsem přidala a doběhla k němu. Bylo prázdné. "Seš tu brzo!" ozvalo se za mnou a já hned poznala ten hlas. Milan mě chytl jednou rukou za vlasy a přitiskl mě k autu. Bez dlouhého otálení mi za svorky roztáhl pysky a pronikl do mě. Šukal mě tvrdě, ale tak, že jsem si to stále dokázala užít. Auta jezdící po blízké silnici prožitek akorát zintenzivňovala. Brzy jsem se udělala a Milan volil tempo tak, abych to stihla ještě jednou, než se do mě vystříkal. Potom mě rozvázal a podal mi mé šedivé šaty. Auto ale ani teď nesměřovalo na Prahu, ale k mému překvapení jsme zastavili před jedním domem v Českém Krumlově. Milan mi chtěl vynahradit všechno mučení a tak na jednu noc zamluvil pokoj v pěkném hotýlku blízko centra. Nemusela jsem už ten den ani neděli plnit žádné úkoly. Byly jsme prostě spolu. To samozřejmě neznamená, že by nebyly žádné odhalené podvazky, sexy prádlo, příliš krátké šaty nebo ani trochu bolesti. Vše bylo ale v naprosto jiném duchu.