Vždycky tě dožene to, kým skutečně jsi

Přátelé, vím že nadpis je jak z nějaké motivační příručky pro začínající managery, ale přesně vystihuje, jak se teď cítím. Zkusím vám teď pokud možno stručně a přehledně odvyprávět, co jsem za poslední dva roky zažila a jak jsem se ocitla zase zpět tady.

Po našem rozchodu s Milanem jsem si chvilku žila pohodovým single životem a byla jsem, jak mi řekla jedna moje kamarádka, „emocionálně neukotvená“, ať už to znamená cokoliv. Brzy jsem ale potkala pana K. Byl výrazně starší, zkušený, vyzrálý a přitom atraktivní přesně tím způsobem, kterým jsou starší úspěšní muži atraktivní (a teď vůbec nemyslím peníze, spíš něco jako George Clooney, jestli mi rozumíte). Byla jsem z něj úplně hotová a netrvalo dlouho a začal mě brát na nejrůznější akce a představovat přátelům.

Vyzařoval z něj obrovský klid a nadhled. Sex s ním nebyl nudný, v jeho věku už ví jak uspokojit partnerku, ale do žádného velkého experimentování se nehrnul a já nevěděla, jak mu to navrhnout způsobem, při kterém bych si nepřišla jako malá zvrácená holčička, co chce vyzkoušet něco nového, protože o tom mluví kamarádky, které to viděly v kině. Postupně jsem si podvědomě vsugerovala, že vlastně žádné svazování a mučení nepotřebuju a odpojila se od většiny věcí a lidí, které jsem s tím měla spojené.

Dokonce jsem i trochu změnila šatník. Zpočátku jsem měla pocit, že na některých akcích s panem K na mě lidé koukají jako na jeho milenku, nebo dokonce zlatokopku či prostitutku. To mi vadilo a tak jsem se začala oblékat trochu konzervativněji a snížila podpatky. Je zvláštní jak lehce se dá podvědomě změnit spoustu věcí. Až nedávno jsem si uvědomila, že ani nevím, kdy naposledy jsem měla na sobě tanga a kdy si vzala do práce samodržící silonky nebo dokonce podvazky. Bez toho, aby to po mě výslovně kdokoliv chtěl, jsem si najednou začala kupovat plné kalhotky, samozřejmě pořád hezké, ale ne až tak vyzývavě, a dokonce punčocháče, což byla věc ještě před dvěma lety nemyslitelná.

Nerada bych, abyste získali dojem, že mě pan K nějak utlumoval. To spíš já sama a nikdy mi to nepřišlo jako útlum, ale spíš jako posun a navíc jsem spoustu věcí ani nevnímala a líčím vám je takto ze svého pohledu zpět. Já jsem byla opravdu spokojená a šťastná a nenapadlo by mě, že se to někdy změní. Nicméně nemusíte být zrovna věštci, abyste z minulého času, který používám a skutečnosti, že čtete opět něco na mém blogu poznali, že se něco změnilo. A nejspíš se mi bude smát, až zjistíte, co to odstartovalo.

Bod zlomu

Zásadním bodem obratu se pro mě stala moje služební cesta do Dortmundu. Bylo to začátkem března a zrovna dozníval boom dalšího filmu 50 odstínů. Během večera s lidmi (zejména ženami) z ostatních poboček po prvním dni třídenního workshopu se na to stočila řeč. Bylo to jen takové tlachání, ale jedna z kolegyň se zmínila, že po filmu to s přítelem vyzkoušela a že rozhodně pouta a bičík ještě někdy zopakují. Potom se ale hovor stočil dál a já na něj téměř zapomněla.

Zpátky mi vyskočil v hlavě, až když jsme se loučily na hotelu. Došla jsem do svého pokoje a začala se chystat do sprchy. Svlékla jsem si oblečení a při sundávání silonek mě napadlo zkusit si jen tak jimi svázat zápěstí a takto si svléknout kalhotky. Jakmile jsem ale dovázala velmi nešikovně ruce, chtěla jsem trochu víc. Volným koncem jsem tedy svázala k sobě kotníky a docupitala před zrcadlo. Vypadala jsem zároveň hrozně a skvěle. Najednou to bylo zpátky, tak nějak se možná cítí alkoholici, kteří přestanou pít a potom si někde trochu loknou. Rozvázala jsem se a začala hledat po pokoji, co všechno bych mohla použít ke svému první mučení po roční pauze.

Několikrát jsem prohrabala svůj kufr a prošla všechny skříně, ale bohužel jsem téměř nic nenašla. Doufala jsem v ramínka se skřipci nebo aspoň kolíčky na prádlo, ale měla jsem smůlu. Nezbývalo tedy, než si užít jednoduchou bondáž. Chtěla jsem začít tím, že si dám své použité kalhotky do pusy, ale trochu jsem zaváhala a nakonec si je oblékla zpět. Kotníky jsem svázala k sobě, lehla si na postel a punčochami se svázala do kozelce. Bylo to skvělé. S vypětím všech sil jsem se dokonce dokázala dráždit a nakonec se velmi snadno 3x udělala. Jak jsem mohla bez toho tak dlouho vydržet?

Rozvázala jsem se a šla se osprchovat. Ve sprše jsem se přivedla k dalšímu orgasmu a když jsem se chystala spát, byla jsem ještě pořád neskutečně nadržená. Vzala jsem si tedy pásek, sedla si před zrcadlo a začala se plácat přes nahou pičku. Bolelo to a bylo to skvělé. Strčila jsem si do pusy vlhké kalhotky a pokračovala. Potom jsem přešla na systém 5 ran a potom 10 vteřin masturbace bolavé pičky. Udělala jsem se ještě jednou a potom šla už opravdu spát. Poprvé po dlouhé době jsem spala nahá a dokonce se svázanými kotníky.

Druhý den ráno jsem čekala, že na vše zapomenu a vrátím se do vyjetých kolejí. Ale pletla jsem se. Už od rána jsem se nemohla soustředit na nic jiného, než co budu dělat večer v hotelovém pokoji. Po obědě jsem si na WC sundala punčocháče jen proto, abych si mohla dát kalhotky do pičky. Punčocháče jsem si poté znovu oblékla a docvaklo mi, proč jsem se něčemu tak nepraktickému dlouho vyhýbala. Zbytek programu už jsem vůbec nevnímala. Těšila jsem se, až vše skončí a já budu moci vypadnout na nákupy a poté se zavřít na hotelu a užít si.

Stále s kalhotkama v pičce jsem vstoupila do nákupního domu a mířila do drogerie. Rychle jsem do košíku nastrkala balení kolíčků, tenký provázek, silnější prádelní šňůru a spěchala zaplatit. Na odchodu mě ještě napadlo zastavit se v H&M. Koupila jsem si tam dvoje samodržky. Jedny na zítřek tmavé a druhé nechutně lesklé a vulgární. Když jsem byla u toho, přihodila jsem také červený set s krajkovýma tangama, který rozhodně také nebyl ukázkou vkusu a elegance.

Na pokoji podruhé

Jakmile se za mnou zavřely dveře mého pokoje, začala jsem se překotně svlékat. Neměla jsem ještě úplně přesně rozmyšlené, co přesně budu se sebou dělat, přestože jsem celý den na nic jiného nemyslela. Věděla jsem ale, že začnu obléknutím do čerstvě koupeného prádla. Když jsem se na sebe koukala do zrcadla, vypadala jsem v lesklých samodržkách a křiklavě červeném krajkovém prádle nadrženě a lacině.  Chyběl mi ještě roubík, který jsem ale celé odpoledne připravovala. Kalhotky vytažené z kundičky jsem si nakonec dokázala nastrkat do pusy. Po tak dlouhé době to bylo nejen velmi ponižující, ale i dost nezvyklé a to, že kalhotky byly spíše objemnější tomu rozhodně nepomáhal. Abych je nemohla jen tak dostat ven, přetáhla jsem si přes hlavu punčocháče a jednotlivé nohavice utáhla přes pusu, takže jsem si kalhotky zatlačila ještě trochu víc do úst.

Několik minut, jsem nemohla myslet na nic jiného, než kalhotky v puse. Sice jsem zvládla rozbalit můj dnešní nákup a nastříhat provaz, ale kalhotky v puse byly pořád nepříjemné a neustále se připomínaly. Musela jsem tedy rychle vymyslet něco, co by je přebilo. Klekla jsem si na postel a svázala nohy k sobě v kotnících a nad koleny. Potom jsem si sundala podprsenku a na každé prso včetně bradavek jsem si připnula 7 nových kolíčků. Bolely slušně, mnohem více, než jsem si pamatovala. Přemýšlela jsem, jestli jsem to jen zapomněla, nebo je to nezvykem. (Teď už vím, že obojím, ale zvyk dělá výrazně více). Na závěr jsem pustila na telefonu půlhodinový odpočet a svázala si zápěstí za zády a přitáhla je ke kotníkům.

Klečela jsem na posteli, na bradavkách kolíčky, v puse použité kalhotky, zápěstí přivázaná ke kotníkům a čekala až vyprší 30 minut. Bylo to skvělé. Přestože jsem se svázala tak, abych se zase dokázala sama rozvázat, vůbec jsem o tom neuvažovala a užívala si bolesti od kolíčků, ponížení z roubíku a svázání. Čím víc mi vadily kalhotky v puse a kolíčky na prsou, tím víc rostlo i moje vzrušení. Konečně se ozval tón budíku a nadešel čas na finální část.

Zhluboka jsem se nadechla a opatrně se začala předklánět dopředu. Konečně jsem překonala bod, za kterým není návratu a plnou vahou poněkud nekontrolovaně dopadla na svá okolíčkovaná prsa. Cítila jsem nával bolesti a zároveň vzrušení. Neohrabanými pohyby jsem se snažila dostat všechny kolíčky pryč z prsou, což se mi nakonec za značné bolesti povedlo. Až s čistýma prsama jsem se začala rozvazovat a potom se krásně přivedla na hranu orgasmu, zatímco jsem si druhou rukou mačkala místa, kde ještě nedávno byly kolíčky. Po té, co jsem se držela asi čtvrthodinku na hraně jsem si užila velmi silný orgasmus. Ležela jsem na posteli, vydýchávala a připravovala se na další kolo.

Stále s kalhotkami jako roubíkem a punčocháči přes hlavu jsem začala připravovat své druhé mučení. Nejdříve jsem si pečlivě připravila několik kolíčků obvázaných slabými provázky a číselný zámeček, který normálně používám na svůj kufr. Rozsvítila jsem v koupelně a vrátila se do pokoje, kde jsem si stoupla naproti zataženému oknu. Vzala jsem ramínko a jako rozporku ho uvázala mezi svoje kolena. Potom jsem vzala opět kolíčky, tentokrát doplněné o provázky a dala si je zpět na prsa. Ne vždy se mi povedlo najít pro ně jiné místo než před chvílí a obzvláště bradavky mě hodně bolely prakticky okamžitě. Tentokrát to ale neskončilo u prsou. Na každý pysk jsem si totiž připnula 5 kolíčků. Na závěr jsem už jen vzala provázky od kolíčků a uvázala je ke klice okna přede mnou, pustila odpočet 30 minut, svázala si ruce za zády a zajistila je kódovým zámkem.

Stála jsem v pokoji s kalhotkovým roubíkem, v lesklých punčochách a s tangama zaříznutýma do pičky tak, aby se 10 kolíčků mohlo přichytit na moje pysky. Kromě dvou, které tahaly provázky k rozporce z ramínka u mých kolen byl zbytek přivázaný k oknu přede mnou. Stejně tak i kolíčky na prsou. Musela jsem tak stát a čekala na uplynutí půlhodiny, abych mohla dojít do rozsvícené koupelny, na kódovém zámku nastavit správnou kombinaci a osvobodit se. Předtím ale samozřejmě budu muset svým pohybem strhnou z těla kolíčky.

Přestože mě kolíčky hlavně na bradavkách opravdu dost bolely, měla jsem dost času přemýšlet o tom, jak je to všechno skvělé a jak moc mi to chybí. Je pravda, že jsem byla v nadržené euforii, ale tady někdy jsem si uvědomila, že tohle prostě potřebuju. Potřebuju se občas cítit ponížená a zmučená. Cítit bolest a děsit se ještě další, větší. Děsit se a zároveň těšit.

Přešlapovala jsem s rostaženýma nohama snažila se nezbláznit z bradavek, když se konečně ozval očekávaný i obávaný budík. Vím, že jsem několikrát zavřela oči a pomalu začala dělat malé krůčky vzad. Kolíčky pomalu a za velké bolesti klouzaly z prsou a pysků. Opakovaně jsem se zastavovala a přemlouvala k pokračování. Konečně byly všechny dole a já se nemotorným krokem dokymácela do koupelny, kde jsem konečně pod světlem byla schopná po krátkém boji nastavit správnou kombinaci na zámku a vysvobodit se.

Svlékla jsem si i tanga a lehla si na postel. Stále s použitými kalhotkami v puse jsem opakovaně masturbovala s kolíčky i bez a užila si nespočet krásných orgasmů. Punčocháče z hlavy a kalhotky z pusy jsem si vyndala až v 2:30 ráno, kdy jsem se šla naprosto vyčerpaná, ale dokonale uspokojená před spaním osprchovat.

Závěrečný den workshopu jsem nebyla moc soustředěná. Na sobě jsem měla své nové tmavé samodržky a najednou je vnímala úplně jinak – žensky a tak trochu jako připomínku minulé noci a všech podobných z. Celou cestu domů jsem přemýšlela, jak zkusit zapojit pana K a zároveň se u toho naprosto neznemožnit.

Přesvědčování pana K

Doma jsem nakonec došla k tomu, že opravdu nejsem schopná to na pana K vybalit na přímo, ale musím to zkusit po menších krocích. Asi týden po mém návratu jsme měli naplánovanou večeři, rozhodla jsem se, že ho zkusím jemně naťukat a uvidím. Abych to trochu podpořila, vzala jsem si pod pouzdrové šaty své oblíbené šedomodré sexy prádlo, včetně podvazkového pásu a punčoch. Během večeře jsem nadhodila, jestli četl Příběh slečny O a pár dalších jemných náznaků, ale vůbec se nechytal. Doma sice ocenil moje prádlo, ale nezabralo ani omšelé „zlobivá“ a „potrestat“, které jsem snad udržela alespoň na hraně trapnosti a ne za ní.

Už druhý den ráno jsem byla rozmrzelá. Možná ze sebe, možná z pana K, že není přístupnější, ale rozhodně má nálada padala dost dolů. Přes den jsem přemýšlela, jak ho zapojit, jak mu to říct, ale zdálo se mi vše trochu beznadějné. Navíc několik dní po večerech nebyla úplně dobrá příležitost znovu otevřít téma bdsm a moje frustrace akorát narůstala.

Když jsme na sebe konečně zase měli trochu víc času, sebrala jsem všechnu odvahu a nadhodila mu 50 odstínu šedi. Okamžitě to ale shodil ze stolu, že je to brak a podobně. Nešlo mu v tom odporovat, když jsem ale stočila konverzaci na způsob sexu, který je tam popisován, shovívavě mi vysvětlil, že netuší, proč by se muž měl dobrovolně připravovat o aktivitu partnerky a že on tedy má rozhodně raději, když má partnerka volné ruce a ústa. Trochu se mě dotklo, když označil ženy, které s něčím takovým souhlasí, za nudné a takové, které nevědí co s sebou a jak vlastně partnera potěšit. Zakončil to potom větou „Štěstí, že ty taková nejsi.“

Nepohádali jsme se, ani jsem mu vlastně příliš otevřeně neodporovala. Jen jsem pozorovala, jak jsem postupně byla čím dál rozmrzelejší a vznětlivější. Začaly mi vadit i věci, které mi nikdy nevadily a postupně jsme se začali přít i u maličkostí, které s mým „prozřením“ vlastně vůbec nesouvisely. Konečné rozhodnutí ale padlo potom, co pan K odjel na služební cestu a já poprvé po několika měsících šla spát k sobě do bytu. Připravila jsem si večer plný mučení a orgasmů a ještě před usnutím si uvědomila, že i když podle všech ostatních kritérií je pan K dokonalý, nikdy bych s ním nemohla být úplně svá. Hned jak se vrátil, řekla jsem mu, že odcházím. Vzhledem k našim hádkám, pramenícím z mé frustrace se tomu tolik nedivil, jen si myslel, že jsem se dost unáhlila. Byla jsem na sebe naštvaná, že mu nedokážu přiznat pravý důvod, ale zároveň jsem věděla, že se zrovna jemu svěřit nedokážu.