Perná sobota

Sobotní probuzení byl šok. Nejen, že jsem byla svázaná, to bych si brzy vzpomněla, jak k tomu došlo, ale navíc jsem na hlavě měla kuklu, díky které jsem nic neviděla. Myslím, že i na ni bych si po chvilce vzpomněla. Já se ale probudila v naprosté panice, protože mi mužské ruce zakrývaly nos a pusu a já nemohla dýchat. Snažila jsem se bojovat, ale byla jsem příliš dobře svázaná. Ve tmě a zmatku uvnitř hlavy jsem měla problém pochopit, co se vlastně děje. Abyste rozuměli, na hry s dechem nejsem totiž vůbec zvyklá. Proto to byl pro mě takový šok. Když mě Milan nechal konečně nadechnout, ležela jsem na posteli a potřebovala několik minut, abych se uklidnila a zvládla zpracovat, co se právě stalo. 

Po ranní očistě jsem naservírovala Milanovi snídani a u jeho nohou oblečená pouze v černých samodržkách a jehlách trpělivě čekala na své další úkoly. Že nebudou jednoduché bylo jasné i z toho, že jsem do pusy dostala obrovský a dobře tlumící roubík. 

Etapa 1. - přehnutá 

Musela jsem si stoupnout ke stolu a položit na něj trup. Tam, kam dosedla moje prsa, byly už připravené drátěnky. 

Milan použil mnoho metrů provazu, aby mi moc možností pohybu nezbylo. Kotníky jsem měla roztažené od sebe a pevně přivázané k nohám stolu. Stejně tak byla zajištěná i kolena a stehna. Provaz kolem pasu mě poutal k desce stolu a provaz přes záda tlačil má prsa do připravených drátěnek. Zapletený cop byl přivázán k provazu přes záda, abych držela hlavu zakloněnou. Ruce jsem měla svázané před sebou v loktech i zápěstích. Přes oči jsem měla pásku. 

Pak to začalo. První rána důtkami na záda. Pauza. Druhá. Pauza. V duchu jsem napočítala 25 silných ran na zadek s velmi dlouhými pauzami. Ty pauzy byly snad horší než vlastní rány. Navíc na použítí důtek tímto způsobem nejsem zvyklá. Já tedy vůbec nejsem tolik zvyklá na výprasky, protože v rámci selfbondage úplně nefungují, ale Milan důtky většinou používá s vysokou frekvencí, ale ne s takovou silou. Postupně na to ale přešel. Začal zrychlovat a můj zadek reagoval čím dál větší bolestí. Nehledě na marnost svého počínání, začala jsem se v provazech vrtět i to málo, co se dalo. Milanovi se to nelíbilo. 

Vzal silné svorky a po dvou je připnul na každý pysk. Potom je přivázal ke stolu tak, aby byly roztažené i když jsem se nehýbala. Když jsem se pohnula, způsobila jsem si tím obrovskou bolest. Snažila jsem se na to myslet, zvlášť když se oblast dopadu důtek postupně přesunovala na záda a potom přes zadek dolů na stehna a dokonce i na lýtka. Dostávala jsem také rány na otevřenou kundičku. To už jsem je ale nebyla schopná počítat. Vnímala jsem jen bolest celého těla, narušenou pravidelnými ostřejšími impulsy od dopadajících důtek. 

Když rány ustaly, myslela jsem, možná spíš doufala, že mám alespoň prozatím vyhráno. Neměla jsem. O tom mě rychle přesvědčila první rána bičíkem přes zadek. A zase rána - pauza - rána - pauza. Stejně jako u důtek se po úvodu, kdy jsem protrpěla zejména pauzy, frekvence zvýšila. Tentokrát jsem ale už nebyla tichého vzdoru schopná a zvlášť u ran, které dopadaly na moji zmučenou kundičku, jsem slzy zadržet nedokázala. Bohužel to na intenzitu výprasku nemělo žádný vliv. Bičík se se mnou rozloučil deseti ranami na roztaženou kundu. Nešetřil mě a já si v agónii strhla tři svorky, které měly za úkol držet mou kundičku otevřenou a mé tělo na jednom místě. Zůstala mi na pysku už jen poslední. Milan se rozhodl je zpět nedávat. To mi dalo naději, že mě brzy rozváže. Opět jsem se spletla. 

Na závěr této pozice totiž přišla rákoska. Zpětně mám za to, že jsem dostala dvacet ran na zadek a po deseti na každé stehno, ale po pravdě si nejsem jistá. Pamatuji si jen, že jsem brečela jako želva, přes roubík se snažila smlouvat a škemrat. Nebylo mi to nic platné. Rány dopadaly opět s dostatečným časovým rozestupem, abych mohla vstřebat celou bolest předešlé a měla ještě dost prostoru začít se bát té další. Po poslední ráně mě nechal Milan ještě dlouho svázanou a já se tak mohla topit ve své bolesti a ponížení. 

Etapa 2. - nohy nahoru 

Konečně mě Milan odvázal, sundal mi pásku přes oči, roubík a dal mi napít. Musela jsem si sundat boty a punčochy. Ty byly na několika místech po výprasku natrhlé. Dlouho jsem se ale z nově nabyté svobody neradovala. Musela jsem si lehnout na záda na podlahu. Nohy jsem dala podél nohou stolu nahoru, kde je Milan přivázal v kotnících. Kolem pasu jsem měla uvázanou smyčku, která vedla po zemi k nohám stolu na druhé straně a která měla omezovat můj pohyb. Ruce jsem měla za sebou tažené dozadu. Na břicho mi Milan položil kettlebell a zajistil ho provazem. Kdybych se chtěla pohnout, musela bych vynaložit mnohem více sil. Do pusy jsem tentokrát nedostala roubík, ale zmuchlané punčochy přelepené páskou. Jako poslední si Milan nechal bradavky. Na každou připnul silnou svorku. Provaz potom vedl k palci na noze a nutil má chodidla do propnuté pozice. 

Vše popsané v předchozím odstavci byla jen příprava. Mučení přišlo záhy. Tentokrát jsem měla o všem přehled, protože mé oči zůstaly nezakryté. Milanova strategie byla jednoduchá a efektivní. Začal bičíkem. Švihal chvilku přes v předchozí pozici drátěnkami týraná prsa. Rány dopadaly na jejich vrchní i spodní stranu. Dával si pozor, aby netrefil svorku na bradavce, ale zároveň nezůstal ušetřen ani centimetr čtvereční. Potom se přesunul k chodidlům. Čím více ran na ně dopadalo, tím větší tendence chodidly uhýbat jsem měla. Jediný efekt ale byl ten, že jsem si bolestivě tahala za bradavky. Milan několikrát vystřídal prsa a nohy, než byl spokojený. 

Uklidil bičík a na prsa mi položil rákosku. Pak mi zmizel ze zorného pole. Můj strach z toho, co se bude dít, začal stoupat. Netušila jsem, kde je ani kdy se vrátí a začne s rákoskou. Utápěla jsem se v obavách a přestože jsem se během bičování držela, až teď, kdy se vlastně nic nedělo, jsem cítila v očích slzy. Někdy svoje tělo nechápu, jako třeba teď, když se začalo pomalu nekontrolovatelně třást. 

To už se ale pomalu blížil Milan. Pomalu vzal rákosku do ruky a přesně mířenými ranami mi začal přes prsa kreslit rákoskou červené pruhy. Nespěchal a já se začala propadat do

dalšího hlubokého submisivního světa. Tam jsem prožila i závěrečný výprask chodidel. Ráda bych vám k němu napsala něco víc, ale pamatuji si jen nekonečnou bolest a slzy. 

Milan mi sice sundal svorky z bradavek a kettlebell z břicha, jinak mě nechal přivázanou, jak jsem byla. Jeho oběd jsem tak sledovala svázaná na zemi vedle stolu, na kterém jedl. Na místech, kam jsem si viděla byly stopy výprasku a kam jsem je neviděla, tam jsem je jistě cítila. 

Etapa 3. - vycházka 

Po dlouhém obědě, tedy já jsem nic neobědvala, mě Milan konečně rozvázal. Dostala jsem vodu a mohla jít na záchod. Nesměla jsem se ale nijak upravit. Ze zrcadla na mě koukala Petra s rozmazaným make upem, rozteklou řasenkou a červenými pruhy po téměř celém těle. Vypadala jsem hrozně. A to jsme měli jít ven. 

Milan mi uvázal těsnou provazovou podprsenku. Přes ni jsem si musela natáhnout svůj kousavý svetr. Na nohou jsem měla punčochy, ale místo podvazkového pásu je držely na místě skřipce na pyscích. Mohla jsem si vzít akorát minisukni, která skoro nic nezakrývala. Ještěže tmavější punčochy aspoň maličko schovaly stopy po výprasku. Na nohy jsem obula kozačky na podpatku a byla jsem připravená vyrazit. Místo toho mě ale Milan chytil za vlasy a začal mě šukat do pusy. Netrvalo dlouho a udělal se. První výstřik mi mířil do úst, ale další sperma nechal vytéci na můj obličej. Potom jsem dostala kuličkový roubík a přes něj roušku. Sperma z čela a tváře mi ale neotřel. 

Brzy jsme byli z domu venku a mířili do blízkého parku. Na slunci to hezky hřálo, ale i tak mi byla jen ve svetru zima. Celá procházka mi byla nepříjemná. Byla jsem si vědoma své rozmazané řasenky a zbytku spermatu, který byl při bližším pohledu jistě vidět. Chodidla mě stále bolela a ani zbytek mé výbavy neměl zrovna dovolenou. Navíc venku byla snad polovina Prahy. 

Milan mě provedl do odlehlejší části, kde jsme mohli být chvilku sami. Tam mi dal do zadku kovový kolík. Nezajistil mi ho, prý je v mém zájmu, aby mi nevypadl. Mnohem horší ale bylo, že mi nanesl na odhalenou kundičku stejnou pálivou mast, kterou jsem tam měla už v týdnu, 

kdy jsem se z ní málem zbláznila. Ze začátku jsem uvěřila, že to tak hrozné nebude. To bylo ale jen zdání. Pálení se totiž postupně zhoršuje. 

Šli jsme zpět parkem a já měla ruce spořádaně sepnuté za zády, jak je mívám, když jdeme spolu venku a já nemám pouta. Intenzita ale byla čím dál větší, že jsem musela ze všech sil bojovat, abych si na veřejnosti nesáhla mezi nohy. Milan, asi aby mě v mé snaze povzbudil a motivoval, mi jen zašeptal do ucha: 

“Sáhneš si mezi nohy a já ti přede všemi vytáhnu kolík ze zadku, natřu ho mastí a narvu ti ho zpět.”

To sice zafungovalo, ale situaci mezi nohama to samozřejmě nevyřešilo. Zhruba uprostřed parku, na místě, kolem kterého chodí dost lidí je lavička a tam mě Milan posadil. Vytáhl svůj nový objev ze začátku roku - pouta ze slabého ocelového lanka - a těmi mě k lavičce připoutal. Seděl vedle mě a bavil se mým ponížením, když jsem musela na jeho příkaz dávat nohy od sebe a k sobě a u toho cítil, jak se mnou mast na kundičce cvičí. Nakonec mě nechal na místě a odešel mě pozorovat z dálky. Já jsem ho neviděla a tak jsem se alespoň na lavičce snažila tvářit, že se nic neděje. A přitom se toho dělo tolik! 

Etapa 4. - žhavé odpoledne 

Za dveřmi bytu jsem čekala tradiční úlevy. Místo toho mě ale Milan jen provedl na terasu a tam uvázal na židli. Na kundičku mi nanesl novou vrstvu masti a nechal mě osudu. Nejspíš můj boj pozoroval skrz okno. Tedy boj, spíš zoufalost. Strašně jsem to chtěla ukončil, ale neměla jsem ani u koho škemrat. Nezbývalo mi tedy, jako již dnes poněkolikáté, jen trpět. 

Když mě Milan konečně pustil dovnitř, venku už začínalo zapadat Slunce a mně byla zima. Směla jsem si sundat kousavý svetr i punčochy visící za svorky na pyscích. Nahá, jen s roubíkem a obojkem, jsem si lehla na stůl na záda. Milan mě dobře uvázal a bez zbytečného zdržování mi začal kapat vosk na prsa. Tušila jsem, že to přijde, protože v pokoji hořelo mnoho svíček a Milan není úplně typ, který by si zapaloval doma svíčky kvůli pocitu útulnosti. 

Zatímco moje prsa postupně pokrývala vrstva teplého vosku, byl mi odepnut roubík a místo toho jsem se zakloněnou hlavou kouřila Milanův penis. Zatím byl jen nadržený, ale podle toho, že moc nepřirážel jsem vycítila, že chce spíš delší kouření, než se rychle udělat. Snažila jsem se mu vyhovět i za cenu toho, že jsem se chvílemi dávila. Znám i mnohem pohodlnější polohy na kouření. 

Bohužel Milan nezůstal jen u vosku na prsa. Vytáhl z mých úst svůj penis a svou pozornost upřel na moji kundičku. Nejdříve ji opět pomocí svorek roztáhl. Potom se vrátil za mou hlavu, strčil mi svou chloubu zpět do pusy a zatímco se nechal kouřit, na moji obnaženou kundičku dopadaly kapky vosku. Tohle bylo mnohem horší než prsa, protože zvlášť vnitřek kundičky byl mnohem citlivější a každá horká kapka způsobila intenzivnější bolest. 

Cítila jsem v puse, jak moje bolest dělá Milanovi potěšení. Bez toho, aby bylo naprosto zjevné, o co se snažím, jsem přidala na kouření. Doufala jsem, že když se Milan udělá, skončí tím moje mučení. Když k tomu došlo, měla jsem co dělat, abych se neudusila. Sperma smíchané se slinami mi teklo i po tváři a do očí. Milan ale přestal jen na chviličku. Nechal si očistit penis a přešel na druhou stranu stolu. Tady pokračoval v kapání vosku na ještě napokryté části. Nakonec ještě povolil svorky a zakapal místa, která kryly. To bylo obzvlášť výživné.

Možná ještě výživnější bylo, když mi na břicho Milan položil důtky, do pusy mi dal roubík a nechal mě opět v očekávání bolesti. Oba jsem čekali, až vosk řádně zatuhne a on jej bude moci důtkami sundat dolů. Nevím jak se cítil Milan, ale já jsem měla velký strach. A z toho strachu a očekávání bolesti jsem byla vzrušená. 

Když to konečně přišlo, nebylo to tak hrozné, jak jsem si to dlouhé minuty předtím představovala ve své hlavě. Tedy, pořád to dost bolelo, ale méně, než jsem čekala. To vše do chvíle, než se důtky přesunuly na mou kundičku. Tam to bolelo neskutečně. Už jsem se ani nesnažila vzdorovat a spustila slzy hned, jak se mi začaly drát do očí. Vůbec jsem netušila, kolik vosku ještě zbývá a jak dlouho to tedy bude pokračovat. Teď si zpětně říkám, jestli za tak intenzivní bolest nemohla i kombinace předchozího mučení mastí, svorkami a voskem. To mi ale v daný moment vůbec hlavou neběželo. 

Etapa 5. - romantický pár 

Narozdíl od většiny předchozích mučení mě Milan nenechal celou bolest vstřebat, zatímco by mě nechal na pokoji. Naopak. Znovu jsem dostala jeho penis do pusy. Zároveň jsem ale na své kundičce ucítila silné vibrace MagicWandu. Zmučenému povrchu mojí kundičky se vůbec nelíbily. Ale jako by se na to nikdo neptal, moje vzrušení narůstalo, až jsem se slyšela, jak huhlám: “Můžu se prosím udělat?” a zároveň vysílám nahoru své nejlepší psí oči, kterých jsem v danou chvíli schopna. Dostávám povolení a za šepotu “zasloužíš si ho, jsi šikovná a jsem na tebe pyšný” je následný orgasmus intenzivní, krásný, silný a prostě skvělý. 

Milan mě posílá do koupelny, abych se dala trochu do kupy. Je to potřeba, jsem úplně zničená. Dávám si dokonce vanu a neskutečně si ji užívám. Koupelnu opouštím jako znovuzrozená. Na posteli na mě čeká dárek. Trochu mě zamrazí, protože dárky od Milana jsou skvělé, ale znamenají zpravidla i docela dost nepříjemností. Opatrně jej otvírám a nestačím se divit. Je tam černý set prádla od Agent Provocateur včetně podvazků, který je skoro celý udělaný jen z pásků. Vypadá skvěle, okamžitě si jej oblékám a přijdu si v něm neskutečně sexy. Na něj si oblékám lehké, černočervené, poloprůhledné kimono a obdivuji u toho Milanův vkus. Na nohy si vybírám nejelegantnější černé lodičky, které mám zrovna s sebou a ukazuji se Milanovi. Jsem si jistá, že je spokojený. 

Na stole už je přivezená večeře, víno a celý večer je ve znamení vína, mazlení, intimity a toho, čemu vanilkové páry říkají drsný sex. My tomu asi začneme říkat jemný sex. Ve velmi podobném duchu probíhá i neděle. Valentýna, ale samozřejmě neslavíme, to je snad jasné ;)