Předvánoční shon

Jak sami vidíte, předvídat, kdy napíšu další příspěvek, nedokážu bohužel ani já sama. Mrzí mě, pokud jste si o mě dělali starost nebo sem chodili zbytečně. Nebudu psát, že se polepším, protože někdy jednoduše je nálada na spoustu dobrodružství a psaní a jindy ne.

Dnes mám pro vás ale takovou malou útěchu. Většina lidí nesnáší předvánoční nákupní centra přeplněná lidmi, ale na skryté mučení na veřejnosti si nemůžete přeci přát nic lepšího. Kolem je nespočet nakupujících a právě proto, je riziko, že si vás někdo bude detailně prohlížet menší, na druhou stranu to prodírání se davem je za správné konstelace velmi vzrušující.

Příprava začala už cestou ze školy, kdy jsem rozmístila klíčky od zámků tak, jak je budu později potřebovat. Doma jsem potom na nic nečekala a začala se oblékat. Většinou se celá svléknu a postupně se začínám oblékat do věcí, ve kterých se budu mučit, je to takový můj rituál a ani dnes jsem na něm nic neměnila. Jako první jsem si natáhla tmavé silonové punčocháče. Přes ně potom krátkou černou sukni a bílou košili. Pokračovala jsem svetříkem s velkým výstřihem. Do kundičky jsem zasunula venušiny kuličky a udělala si tanga z řetězu, který jsem utáhla tak, abych ho cítila, ale i s pomocí punčocháčů nebyl nesnesitelný. Obula jsem si lodičky na vysokém podpatku, oblékla si kabát, který končil zhruba v úrovni sukně a vyrazila do centra.

První klíč byl schovaný na záchodech v Palladiu ve spodním patře. Jím se odemykal řetěz mezi nohama a já se k němu blížila drkotavou MHD. Byla mi trochu zima, ale to byl asi tak jediný objektivní dojem. Kalhotky z řetězu jsem neustále cítila, stejně tak venušiny kuličky a protože jsem věděla, co přijde, byla jsem velmi vzrušená. Když jsem vystoupila z metra, byla jsem překvapená, kolik lidí navíc se ještě vtěsnalo do obchodů od chvíle, kdy jsem tu byla schovávat klíče. Zamířila jsem k toaletám a po chvilce strachu jsem našla klíč přilepený ke spodní straně záchodové mísy.

Odemkla jsem si svá řetězová tanga a vyndala vlhké kuličky. Vše jsem očistila a vložila do kabelky. Z té jsem naopak vytáhla rekvizity k pokračování. Sundala jsem si i punčochy a začala s novým strojením. Nejdříve jsem si dala kolem krku kožený obojek a zajistila ho zámkem. Potom jsem si do zadku strčila anální hák s kuličkou na konci a když byl dostatečně nepříjemně hluboko, spojila jsem oko na jeho konci řetězem s okem na obojku. Abych trpěla ještě víc, na bradavky jsem si dala svorky a ty zase přivázala k přední straně obojku. Protože jsem neměla podprsenku, nesly svorky i část váhy prsou. Když jsem se předklonila, abych jim ulevila, ucítila jsem, jak jde hák v prdeli na doraz, naopak, když bych se chtěla zaklonit, tahala bych si bradavky ještě víc. Musela jsem stát ideálně naprosto vzpřímená. Obojek a provázky od bradavek jsem zamaskovala velkým šátkem a opět se vrhla mezi lidi.

Už před začátkem jsem si dala za úkol obejít takto každé patro než se vydám na další a ještě k tomu nakoupit po cestě punčochy určené na podvazkový pás. Chůze byla strašná a bolestivá. Nebyl krok, který bych zvládla bezbolestně, navíc jsem měla pocit, že si mě mnoho zejména žen prohlíží, proč mám holé nohy v takové zimě a jdu tak zvláštně. V dalším patře jsem konečně narazila na obchod se silonkami. Rychle jsem si vybrala bílé (hlavně proto, že jsem se pro ně nemusela nikam ohýbat) a šla zaplatit. Při placení jsem byla už celá nedočkavá, až s velkou bolestí dojdu do nejvyššího patra a tam realizuji další ještě bolestivější krok, který mě však přiblíží konci mého utrpení.

Na záchodech jsem provedla jedinou úpravu. Natáhla jsem si čerstvě koupené punčochy a místo podvazků je nechala držet za kolíčky, které jsem přicvakla na svoje obnažené pysky. Uvědomila jsem si, že bolest bradavek a ten prokletý hák v zadku úplně odvedly mou pozornost od toho, že chodím mezi tolika lidmi na ostro. Utrpení prsou ale už bylo dost intenzivní, takže jsem se moc nezdržovala a vyrazila ke zlatému hřebu mé procházky. Stále s obojkem, na který byly napojeny bradavky a hák a navíc ještě s punčochami držícími jen na pyscích jsem vyrazila na jehlách směrem k Luxoru.

Byla to naprosto nezapomenutelná procházka. Směs bolesti a ponížení byla skvělá. Všude kolem spousta lidí a já se mezitím několikrát kousala bolestí do rtu, zahanbením nad svou roztáhlou pičkou se trochu červenala a zároveň byla vzrušením rozpálená tak, že jediné moje štěstí (nebo smůla) bylo, že jsem neměla v kundičce vůbec nic, co by mi přivodilo orgasmus. Chtěla jsem jít rychle ale nejen vysoké boty byly proti. Na spodním konci Václavského náměstí mě napadlo, že bych si ráda odpočinula, ale naštěstí jsem si hned uvědomila, co všechno by se mi stalo za bolest, kdybych si někde sedla, tak mi nezbylo nic, než se prodírat davem směrem k Luxoru. Ani v něm jsem ale ještě neměla vyhráno. Uvnitř bylo tolik lidí, že bylo prakticky nemožné o někoho nezavadit. Pokaždé, když jsem do někoho drkla, něco mě někde zatahalo. Na záchod jsem přišla úplně vyčerpaná bolestí a celá se klepala čekáním na osvobození. Moje kabinka s klíčem ale byla obsazená! Musela jsem dobu, která pro mě trvala snad dvě hodiny, předstírat, že si myji ruce, upravuji vizáž a podobně, než se konečně otevřela a já mohla pro klíč.

Ihned jsem uvolnila bradavky a bolestí se zkroutila. Opatrně jsem vytáhla odemknutý hák a kolíčky držící punčochy jsem na pyscích posunula. Abych ale cestu domů neměla tak jednoduchou, vzala jsem opět řetěz a uvázala si z něj tanga. Tentokrát jsem si dala záležet a řetěz utáhla tak, že se bolestivě zařezával. Navíc bez jakékoliv látky mezi ním a kůží byl efekt ještě zřetelnější. Zámky byly na místě a jediné klíče od nich v bytě. Šátek jsem nechala, aby mi zakrýval obojek a vydala se na metro. Už první kroky mi napověděly, že jsem na sebe byla s řetězem opravdu tvrdá. Každý krok byl neskutečné utrpení a byla jsem ráda, že už půjdu pěšky jen od autobusu k bytu. Navíc mi začínala být docela zima, mimo jiné i na odhalenou kundu. To se ale mělo brzy změnit.

Doma jsem se uvolnila z řetězů, svlékla se a jediné, co na mě zůstalo byl obojek. Lehla jsem si do koupelny, kde jsem měla nachystanou konstrukci z čajových svíček s provrtanými dírkami. Protože jsem si vše nachystala předem, stačilo jenom lehnout si na záda, dát na bradavky kolíčky, nohy upevnit do připravených pout, do kundy dát vibrační vajíčko a ruce zaklapnout za sebou. Samozřejmě před tím vším ještě zapálit svíčky. Ležela jsem tam na zemi, nohy pevně fixované v kotnících, pod a nad koleny. Trup mi držely na místě kolíčky, které byly přivázány tak, abych se nemohla hýbat, až na ně bude padat vosk. To se začalo dít velmi záhy a mě se draly slzy do očí, zatímco velmi horký vosk zaléval moji zmučenou kundičku a bradavky naběhlé pod kolíčky. Postupně vosk zakryl i část mých prsou a na kundičce vytvořil docela silnou vrstvu a zalil tak vajíčko uvnitř.

Když dopadly poslední kapky, uvolnila jsem se z pout a čekal mě náročný úkol. Sama si polít zadek voskem. Nemám moc ráda, když si mám přímo způsobovat bolest, raději na sebe něco přichystám a spoutaná trpím. Chtěla jsem to mít rychle za sebou a tak jsem klekla na všechny čtyři a na každou půlku zadku rychle vylila jednu svíčku. Pálilo to jak čert, ale co bych pro sebe neudělala. Když veškerý vosk zaschl,  následovala poslední dnešní fáze. Oblékla jsem si starší kalhotky a podprsenku, abych si voskem nezničila něco hezkého a pokračovala běžným oblečením. Vajíčko zalité voskem jsem pustila na nejvyšší obrátky, ruce si před tělem spoutala želízky a překryla šátkem a kabelkou a vydala se do parku pro poslední klíč.

Vosk se při chůzi odlupoval, tahal a škrábal, ale hlavně vajíčko ve mě jelo na plné obrátky. V kombinaci s tím, kolik vzrušujících věcí jsem dnes prožila a kolíčky na bradavkách zalitými voskem, brzy vibrace v pičce dosáhly svého a já v potemnělém parku prožila svůj první dnešní orgasmus. Velmi intenzivní orgasmus, dalo by se napsat. Bohužel jak odezněl, vnímala jsem mnohem více vše, co mě bolelo. Naštěstí klíč už byl blízko a já se mohla osvobodit z pout i obojku. Vypnula jsem vajíčko a vrátila se domů. Abych se ze všeho vzpamatovala, napustila jsem si horkou vanu a znovu si zpětně promítala vše, co jsem dnes zažila.

Užijte si Vánoce a nezáviďte dárkům, že jsou převázané :-)