Není vždycky nálada

Pozor, tento příspěvek neobsahuje ani jednou slovo kundička :-) Budu ale ráda, když si ho přečtete a třeba i okomentujete.

Asi jste si všimli i z mých příspěvku tady na blogu, že moje bdsm aktivita probíhá v něčem, čemu já osobně pracovně říkám "vlny". Ono popravdě vlny chuti psát o selfbondage jsou ještě zrádnější než vlny mučení, ale o to teď až tak nejde. Uplynou dny, kdy si na bondage skoro vůbec nevzpomenu a jindy si zase neumím představit vyjít z bytu bez něčeho, co by mi moji zálibu nepřipomínalo.

Myslím si, že je to částečně dáno mým trochu rozpolceným přístupem k dominanci a submisivitě. Ráda mám totiž vše pod kontolou a ohromě mě baví na sebe vymýšlet nejrůznější zákeřnosti. Mám vyzkoušeno, že mě dominance moc nebaví, vše sice promyslím, ale potom tomu trpícímu člověku vlastně závidím a nedokážu si to užít (to platí hlavně naživo, po mailu s vámi ráda věci proberu a když vím, ráda i poradím). Na druhou stranu sice miluji bolest a ponížení, ale vadí mi ta ztráta kontroly. Proto mi tak moc vyhovuje selfbondage a jen občas si to zpestřuji s Lenkou, které plně věřím a která plně chápe můj přístup. Netvrdím, že si vystačím na vše úplně sama ve všem, ale teď cítím, že minimálně v bondage tomu tak je resp. výhody, které by skýtalo mít "pána" nepřeváží věci, které já hodnotím jako nevýhody.

Jak to souvisí s vlnami? Jednoduše! Věřím tomu, že pokud má submisiv někoho nad sebou, ten ho prostě donutí (což je sexy) ať se mu chce či nechce. Věřím i tomu, že si to nakonec subinka užije, přestože se jí třeba ne vždycky zezačátku chce. Někteří by i dodali, že nehraje roli, jestli se jí chce, vždyť od toho je subka. Jenže na mě toto prostě neplatí. Když nemám náladu začít, někdy se přemluvit dokážu a jindy nemám vůbec chuť a nic se mnou nehne. Mrzí mě, že potom čekáte na další příspěvek tak dlouho, ale já prostě nemám sílu ani chuť na cokoliv spojené s BDSM.

Jak to máte vy? Také máte vlny, nebo je Vaše (ať už submisivní nebo dominantní) naladění stále +/- stejné? A co byste mi doporučovali, nechat to tak být nebo se to snažit nějak překonat?

Budu ráda, když se vyjádříte do komentářů.

Díky
Petra