Zimní dobrodružství

Ráda bych se s vámi podělila o jeden trochu starší zážitek, který jsem zatím neměla čas popsat. Poslední únorový víkend jsem se konečně dostala k tomu, abych ještě využila sněhu a zimy než bude opět jaro. Během soboty jsem si ujasnila plány a v neděli se pustila do realizace.

Protože jsem byla po náročném týdnu ve škole i v práci unavená, do auta jsem nasedala až kolem jedenácté. Brzy jsem dorazila na okraj lesa, ve kterém se mělo vše udát, vybrala jsem z auta batoh a malou lopatku a vydala se směrem k cíli. Tím byl spadlý kmen obklopený hustšími smrčky, který jsem si pamatovala ještě ze svých letních průzkumných projížděk na kole. Celou cestu jsem nikoho nepotkala, takže jsem mohla relativně bez obav začít. Nejprve jsem si připravila pouta na zápěstí a kotníky. Poté už musel dolů můj teplý kabát a já stála uprostřed lesa jen ve vysokých kozačkách na vysokém podpatku a tělových velmi slabých punčochách připnutých na černém korzetu, který končil pod prsy. Protože mi teplo opravdu nebylo, spěchala jsem se svým dalším znehybňováním řetězy. Nohám jsem nechala asi 40 cm volnosti a rukám asi o deset cm méně. Nakonec jsem oba řetězy spojila dalším, asi metrovým. Nakonec jsem na mrazem velmi zmenšené bradavky připnula studené kovové svorky spojené řetízkem, do ruky vzala lopatu a pustila se do práce.



Zpočátku jsem se snažila hlavně co nejrychleji a nejefektivněji naházet sníh na padlý kmen. Byl sice těžký, ale zase lepivý a to jsem potřebovala. Přestože jsem se rozhodně neflákala, byla mi zima prakticky ihned po odložení kabátu. Čekala jsem ale, že budu hned od začátku pociťovat větší rozdíl mezi zakrytými a odkrytými částmi těla. Ten se ale dostavil až později. Promrzlé bradavky také bolely jinak než jsem zvyklá a každý pohyb, který rozhoupával řetízek mezi nimi, se do nich přenášel. Když bylo konečně na kmenu sněhu dost, začala jsem z něj opracovávat takový jehlan s delší horní stranou, na který bych mohla později nakročit a který by mě zároveň tlačil a studil mezi nohama. Když jsem byla s dílem téměř hotová, protáhla jsem pod vrchní vrstvou sněhu provázek.

Celá vymrzlá jsem přes sebe akorát přehodila kabát a stále s řetězy na rukou i nohou se vydala k autu. Nikoho jsem v okolí neviděla a tak jsem se začala vysvobozovat až uvnitř. Samozřejmě jsem roztopila topení a rozžhavila sedačky. Jakmile jsem se zbavila řetězů a svorek, zamířila jsem zpět do bytu. Ani jsem se nestačila prohřát a už jsem byla doma. V minulosti jsem často kombinovala led s voskem, dnes jsem měla ale jiný plán, jak se mučit změnou zima-teplo. Svlékla jsem ze sebe mokré punčochy a korzet a přešla do ložnice.

Vzala jsem vibrační vajíčko, strčila si ho do kundičky a zajistila ho velmi těsně utaženými provázkovými kalhotkami. Na posteli už byla připravená deka. Našla jsem ji u babičky a prakticky ji zachránila před vyhozením. Jakmile jsem ji totiž viděla, můj úchylný mozek si hned vybavil povídky o štiplavých dekách a mně bylo jasné, že ji musím mít. Trochu jsem ji upravila, zejména jsem v ní udělala oka, kterými vede provaz a já ji tak mohu lépe stahovat kolem sebe. Ještě mimo postel jsem si k sobě svázala kotníky, kolena a stehna. Také jsem si uvázala provazovou podprsenku a z jedné silonky vyrobila spíše symbolický roubík. Na počítači jsem pustila pětašedesáti minutový odpočet a lehla si do deky, která štípala už od první chvíle. Rychle jsem tedy přichytila její spodní část ke kotníkům a začala se stahováním. Čím výš jsem se dostávala, tím to bylo komplikovanější, protože jsem potřebovala udržet ruce uvnitř. Nakonec jsem ale dospěla až ke krku a konec stahovací šňůry přivázala k oku na obojku.

Zbývaly akorát dvě věci. Zapnula jsem vajíčko na mírné vibrace a ruce zacvakla za zády do připravených pout přivázaných k provazové podprsence. Efekt byl okamžitý, začala jsem se potit a hlavně deka začala kousat. Nebylo to ale vůbec tak super, jak jsem asi naivně čekala. Deka byla opravdu velmi nepříjemná a čím více jsem se potila a hlavně hýbala, tím to bylo horší. Myslela jsem, že se zblázním a litovala, že jsem si nastavila hodinu, bez pořádného prozkoušení. Přestože se vajíčko snažilo, příliš vzrušení jsem nezažívala. Ráda bych Vám k dece napsala ještě něco jiného, ale pamatuji si jen bezmoc, nesnesitelné kousání, pocení a to, že jsem se málem zbláznila.

Když hodina konečně uplynula, rozvázala jsem se, jak nejrychleji to šlo. Byla jsem celá poštípaná a zpocená, takže jsem se šla osprchovat, což vyřešilo sice druhý problém, ale ještě zintenzivnilo ten první. Osoušení se také nebylo příjemné, ale den pokračoval a já musela spěchat. Tentokrát jsem si nevzala ani punčochy ani korzet. Do auta jsem nasedla jenom v kabátu a kozačkách a vydala se na již dnes jednou navštívené místo. Kolem auta jsem našla jen svoje stopy, tak jsem se rozhodla trochu zariskovat a nechala kabát uvnitř. Do lesa jsem se vydala nahá, s kozačkami na nohách, obojkem na krku, připravenými pouty na kotnících a zápěstích a batohem na zádech.

Už cesta k mučící hromadě sněhu mě vzrušila, přestože všude kolem mrzlo. Na místě jsem si na bradavky opět nacvakla ledové svorky a obkročmo se postavila nad padlý kmen. Řetěz jsem protáhla pod ním a spojila jím oba kotníky. Udělala jsem pár kroků dopředu a stála pičkou přímo nad ostrou umrzlou hranou sněhu, kterou jsem dopoledne vyrobila. Vzala jsem provázek, který byl v té mase sněhu a potom byl omotán kolem stromu přede mnou a vracel se zpět a uvázala ho k řetízku od svorek na bradavkách. Ruce jsem si za zády spojila zámkem, jehož klíč čekal na konci kmene za mnou. Nejdřív jsem tedy musela rozehřát část sněhu mezi nohama, abych uvolnila provázek od bradavek a mohla couvnout z ledové kupy sněhu a osvobodit se.

Zima mi byla celou dobu, ale teprve v kombinaci se spoutáním jsem to začala intenzivněji vnímat. Nakonec jsem rozkopla hrudky sněhu pod kozačkami a měla tak na výběr jen dvě věci. Buď jsem mohla stát na špičkách a cítit všude chlad, nebo dosednout pičkou na lavici ze sněhu. Protože jsem chtěla mít vše kvůli zimě rychle za sebou, rozhodla jsem se pičkou a stehny rozehřívat sníh. Nebylo to vůbec nic příjemného, brzy mě vše záblo a začala jsem se klepat. Zároveň jsem ale byla maximálně vzrušená, v zimě, nahá v lese, mučená chladem a tlakem přímo na kundičce, koho by to nerozparádilo. Tyto pocity se pravidelně mísily s pocitem mrznoucích pysků a otlačené kundy, protože ačkoliv se to nezdá, sníh byl docela tvrdý a sedět na něm opravdu nebylo pohodlné.

Když sníh kolem provázku konečně roztál, začala jsem couvat. Provázek docela drhl o strom a tak mým bradavkám dopřával pořádnou porci bolesti. Když jsem se osvobodila, rychle jsem bez kontaktu s kýmkoliv utíkala úplně promrzlá k autu. Oblékla jsem si kabát, zatopila a nadržená ujížděla domů. Částečně i jako trest za to, že o sobě na internetu poslední dobou nedávám moc vědět, jsem se ale neudělala ani ten den, ani následující týden.

Abych se už konečně donutila Vám o tom vše napsat, vymyslela jsem na sebe následující past. Sedím s notebookem v kavárně oblečená jako v práci tj. kostýmek, sukně nad kolena, tělové samodržící punčochy, černé prádlo. Ale moc dámiček nemá v kavárně v zadku kolík a v píči vajíčko. To ovládá Lenka, zapíná ho každých 15 minut a nevypne ho, dokud jí nepošlu zprávu, že jsem dokončila aktuální odstavec. Za posledních pár dnů jsem se neudělala, takže jsem docela nadržená a chci si svůj orgasmus užít, ne ho pochybně schovávat před vedlejším stolem :-)