Procházka centrem

Včera jsem dostala úkol, který byl zaměřený na veřejné ponížení. Ještě ve mně zůstává asi trocha vzrušení z dlouhého půstu, protože zadání bylo poněkud drsnější, než bych si sama v normálním stavu naordinovala. Celou noc na dnešek jsem byla svázaná do kozelce, takže jsem se ani moc nevyspala a vstávala jsem hodně rozlámaná. Ke všemu ještě to dnešní deštivé počasí.

Na druhou stranu to slibovalo, že bych alespoň nemusela potkat tolik lidí. Byt jsem opustila v červených minišatech, pod nimi jsem měla červenou podprsenku a malá červená tanga. Na nohou jsem měla červené lodičky na podpatku a v nich červeně nalakované nehty. Vzhledem k tomu, jak bylo chladno a deštivo jsem vypadala dost nepřiměřeně a lidé si mne v metru hodně prohlíželi, což mi zatím spíše lichotilo. Jak se ale blížila stanice Můstek, začaly se mě zmocňovat obavy. Vystoupila jsem trochu promrzlá už z metra a po eskalátorech dojela k východu umístěnému na spodním konci Václavského náměstí.


Tady někde mimo budovu jsem si měla sundat kalhotky a strčit si je do pusy. Mezi turisty v bundách a pod deštníky jsem přitahovala už tak velkou pozornost a tak jsem se rozešla do užšího úhlopříčného průchodu na Jungmanovo náměstí. Tady už bylo lidí méně, ale stále jsem měla obrovský strach, že mě někdo uvidí. Zvlášť lidé z proskleného domu na rohu. Nakonec se přeci jen našel moment, kdy byli chodci dostatečně vzdáleni a já věděla, že musím konat rychle. Už předtím jsem si pod šaty sunula tanga ze zadku dolů, teď jsem si rychle přidřepla a předstírala, že mi něco spadlo na zem, u toho jsem obratně (trénovala jsem to doma před odchodem) a rychle sundala tanga a schovala je do dlaně. Raději jsem se nerozhlížela, udělala pár kroků a otočená ke zdi si je strčila do pusy.

První fázi veřejného ponížení jsem tedy měla za sebou, nejraději bych z toho místa utekla, ale nechtěla jsem na sebe poutat příliš pozornost, tak jsem směrem k náměstí Republiky pokračovala svižným krokem. Nepršelo sice nijak silně, ale dostatečně na to, abych se před Palladiem téměř třásla zimou a měla vlasy i šaty nasáklé vodou. Tady jsem měla přidat další bod svého ponížení.

Otočená ke zdi jsem z úst vytáhla tanga a po vzoru hlavní hrdinky z Mužů v naději si jimi svázala vlhké vlasy. Bylo to velmi ponižující, kalhotky, které byly na mé kundě a v mojí puse najednou nosit ve vlasech, snad ještě horší ale bylo zout si lodičky a bosá vejít dovnitř a dojít až před pánské toalety. Všichni koukali na holku v promáčených červených šatech, která jde bosa a nese v ruce červené lodičky. Byl to strašný pocit, myslela jsem, že každému musí dojít, že to nedělám úplně dobrovolně. Takto jsem stála 5 minut před pánskými záchody a snažila se tvářit, jako že čekám na přítele. Byla mi ale docela zima a cítila jsem se strašně poníženě.

Po uplynutí stanoveného času jsem si na dámských toaletách umyla nohy, což také nebylo úplně jednoduché, vzhledem k počtu žen, které tudy procházejí a zapadla již obutá do kabinky. Kalhotky jsem si strčila zpět do pusy a prsty se přivedla těsně před orgasmus. Snažila jsem se ještě se trochu upravit a potom s kalhotkami stále v puse vyrazila na nákupy.

Ze všeho nejdříve jsem si v C&A koupila svetřík, aby mi nebyla zima. Slečna na pokladně se sice na něco ptala, ale já předstírala zaujetí mobilem, abych nemusela otevírat pusu s kalhotkami. Potom jsem pokračovala do DM, kde jsem koupila nůžky, abych mohla odstřihnout cedulku a své nákupy jsem zakončila v Albertu. Celou dobu jsem se cítila pokořená vším, co jsem musela udělat. Dojet domů s kalhotkami pro tentokrát v kundičce už byla jen lehká tečka za veřejně ponižujícím úkolem.