Milan - část II.

Po nenaplněné tužbě ze včerejšího večera a nepohodlné noci jsem se nemohla dočkat sobotního rána. Když se Milan konečně vzbudil, osvobodil mě a rozvázal mi oči. Ruce mi spoutal před tělem a poslal mě dělat snídani. Dokonce mi i dovolil obléci si kalhotky, které jsem, přestože byly včera v mé kundě i puse, uvítala a nepřipadala si zdaleka tak odhalená. Po snídani zhodnotil moje oblečení (měla jsem na sobě stále podvazkový pás, silonky, lodičky, šperk na krku a hezké prádlo) a rozhodl, že půjdeme nakupovat. Musela jsem si sice sundat kalhotky, ale mohla jsem si alespoň obléci šaty. Jeli jsme autem do nejbližšího obchodního centra. Než jsme vystoupili, dostala jsem opět kalhotky do pusy a vzhledem k tomu, že to nebyly žádná tanga, měla jsem co dělat, aby nebyly vidět.

Zamířil do prvního obchodu s oblečení (shodou okolností H&M) a tam jen ukazoval na oblečení, které já jsem vybírala ve správné velikosti a potom ho zaplatil. Bylo zvláštní být v sobotu dopoledne ve svém večerním outfitu a ještě k tomu kupovat dost odlišné kousky oblečení, ale to bylo evidentně účelem našeho ranního výletu. Hned po zaplacení jsem se musela jít na wc převléci. Kalhotky ani podprsenka koupené nebyly, zato tělové samodržící silonky ano. Potom jsem si oblékla kratičkou sukýnku z imitace kůže, velmi volné triko a navrch poměrně neforemný svetr. Takto oblečená jsem se vrátila do nákupního centra a trochu nesvá zamířila s Milanem k autu a posléze zpět do bytu.

Tady jsem se musela svléknout jen do silonek a Milan mi zatím uvázal velmi těsné uzlíkové kalhotky a pevnou provazovou podprsenku. Znovu jsem se mohla obléci do svého nového oblečení a vyrazili jsme do auta. V něm jsem měla ruce připoutané ke stropnímu madlu a nohy dostaly také pouta. Vyjeli jsme ven z Prahy a hledali les, kde neparkovalo moc houbařů. Když jsme konečně našli takové místo, odemkl mi pouta a nařídil, abych se zula, stáhla si silonky a sundala si svetr. Splnila jsem příkaz a cítila, jak mě studené jehličí bodá do chodidel. Mezitím už mi Milan svazoval ruce za zády.

Při následných pohybech jsem pochopila, proč vybral právě takové to tričko, co prakticky nemá moc rukávy ale spíš obrovské díry na stranách. Díky tomu totiž mohl tričko jednou rukou stáhnout mezi má prsa a druhou na každou bradavkou připnout svorku. Svorky byly spojené řetízkem a z trika lezly právě otvory pro paže. Potom mi ještě vyhrnul sukni a na pysky připnul také svorky spojené řetízkem. Následovaly pouta na kotníky a mezi nimi asi třiceticentimetrový řetěz. Největší zádrhel ale přišel hned poté. Prostředním článkem řetězu protáhl totiž Milan provaz a druhý jeho konce uvázal k řetízku mezi svorkami na pyscích. Při každém kroku jsem tak trochu za pysky tahala a když jsem si nedala pozor a udělala větší krok, zatáhla jsem za pysky velmi bolestivě.

Takto hezky připravená jsem se ještě dočkala vodítka na řetízek od bradavek a vydali jsme se hlouběji do lesa. Chůze byla hrozná, větvičky mě vytrvale bodaly do chodidel a Milan na můj stav moc ohledy nebral a já si tak sama trápila s každým krokem pysky a často, když se mu zdálo, že jsem pomalá, důrazně zatahal za vodítko a moje bradavky jasně vysílaly signál "přidej". Nemám vůbec odhad, jak daleko jsme takto šli, ale přála jsem si, aby se už konečně zastavil už asi po první desetině skutečně ušlé trasy. Naštěstí jsme zatím nepotkali žádného houbaře, protože netuším, jak bych se tvářila se spoutanými kotníky od nichž vede provaz kamsi pod sukni a vodítkem, které vede evidentně někam k bradavkám, před cizími lidmi.

Posledním naším úsekem bylo prodírání se docela hustým lesním porostem, kde jsem měla vzhledem k rukám svázaným za zády co dělat, abych se vyhnula větvím, které mi chtěly poškrábat obličej. Daní za to bylo ještě větší tahání za svorky na pyscích. V cíli už jsem měla vodnaté oči, ale pláč jsem ještě zadržovala. Zastavili jsme na relativně krytém místě, někde uprostřed lesa, kde bylo pár starších stromů stále rostoucích i spadlých. Milan mě ještě chvilku drezíroval na místě a vodil na malém prostoru než se rozhodl pokročit dále.

Svoje vodítko uvázal u stromu a začal připravovat provazy a další věci. Při pohledu na rákosku jsem se už lehce vyděsila, ale to už mě on oddělával svorky z bradavek. Také zrušil systém mučení mých pysků, ale svorky na připnuté nechal. Rozvázal mi ruce a já si musela svléci triko i sukni. Stála jsem uprostřed lesa jenom s uzlíkovými kalhotkami a provazovou podprsenkou a byla mi trochu zima. Také jsem se cítila dost odhalená, na to ale Milan nebral ohledy a okamžitě mi ruce zase svázal. Povalil mě břichem na zem a po několika menších úpravách mojí polohy začal s vázáním. U kolen jsem měla kmen padlého stromu. Kolena přivázal ke kmenu asi 30cm od sebe tak, aby zůstala na zemi. Kotníky potom uvázal k vrchu kmenu, takže jsem měla nohy pokrčené do pravého úhlu. Následovalo vylepšení mučení mých prsou. Už tak nebylo příjemné ležet na nich, když jsou podvázané, ale on mě lehce nadzvedl a nacpal pod ně jehličí a pichlavé větvičky. To bylo hrozné, snažila jsem se ulehčovat si situaci rukama, ale on si toho všiml a ruce uvázal ke stromu přede mnou ale trochu do výšky, takže jsem byla prohnutá a váha byla částečně i na prsou a neměla jsem moc možností s tím cokoliv dělat.

Ještě asi nebyl moc spokojen, protože si vyrobil dva kolíky a zatloukl je hluboko do země. Následně vzal větev, položil jí na úroveň bederní páteře a přitáhl ke kolíkům, takže jsem se moc hýbat nemohla. Nakonec mi ještě dal do pusy roubík a zavázal mi oči. Chvilku se nic nedělo a já cítila jen bodající jehličí, svorky na pyscích a chlad. Pak najednou z ničeho nic přišla rána přes levé chodidlo a já vyjekla do roubíku. Sama jsem se lekla, jak hlasitě to v prázdném lese znělo a tak jsem se při dalších ránách snažila tišit. Rány dopadaly střídavě na obě moje chodidla a Milan si myslím, že mě vůbec nešetřil, protože bolest byla strašná. Přes důkladné spoutání jsem sebou trochu cukala, což odnášela hlavně moje prsa.

Asi po patnácti ranách přes každé chodidlo bastinado přestalo. Ucítila jsem ale něco chladivého mezi stehny a než jsem stihla nějak protestovat, měla jsem uvolněné provázkové kalhotky a v zadku anální hák. Milan se se mnou moc nepáral a hrubě ho přitáhl k mým vlasům, takže jsem měla hlavu nepříjemně zakloněnou. Potom jsem cítila, jak něco tahá za mé svorky. Netuším, co udělal, ale někam je přivázal tak, že mě neustále tahaly za pysky. Pošeptal mi do ucha: "Buď pěkně potichu!" a hned na to začal zase mučit moje chodidla rákoskou. Bolelo to neskutečně, slzy mi tekly jak malé holce, ale snažila jsem se nedělat žádný hluk. To mi sice úplně nevyšlo, ale nakonec přestal, sice už jsem dávno rány přestala počítat, ale byla jsem strašně ráda. Vyhráno jsem ale ještě zdaleka neměla, protože netrvalo dlouho a cítila jsem důtky na svém zadku. Šlehal mě opravdu důkladně, umí důtkami vyvolat docela intenzivní bolest, ale tak, abych neměla druhý den modřiny (na které naštěstí obecně moc netrpím).

Já zatím akorát trpěla a vzrušená a prochladlá doufala, že brzy skončí i s důtkami a vůbec veškerým bitím. Nejsem na něco takového ze svých self dobrodružství vůbec zvyklá a možná toho tak vydržím méně než průměrná subinka, ale při výprascích opravdu trpím. Naštěstí všechno má svůj konec a i já s (nejspíš) úplně rudým zadkem se nakonec dočkala vysvobození. Dokonce mi byly odepnuty za ohromné bolesti i svorky z pysků, ale hák jenom povolil a oči mi také nerozvázal. Uvolnil mi ale veškeré provazové prádlo, takže jsem byla uprostřed lesa úplně nahá. Odvedl mě o pár kroků jinam. Cupitat po svých zmučených chodidlech bylo dost bolestivé a děsila jsem se cesty zpět. Milan mi zatím rozvázal ruce a donutil mě se předklonit. Ruce mi v rozpažení přivázal ke stromům a potom mi roztáhl za kotníky i nohy od sebe. Nakonec opět dotáhl provaz mezi vlasy a análním hákem. Byla jsem tedy uprostřed lesa roztažená a odhalená.

Dlouho mě tam ale Milan jen tak mrznout nenechal. Na pysky jsem znovu dostala svorky, dokonce na každý dvoje. Na bradavky jsem také dostala svorky a brzy byly všechny osazené těžkým závažím. Z pusy mi byl vyjmut roubík a nahrazen jeho penisem. Brzy mi začal do pusy přirážet a rozhoupávat tím veškeré závaží, což mu samozřejmě způsobovalo radost a mě bolest. Já měla co dělat, to všechno zvládnout. Když si přišel dostatečně rozkouřen, obešel mě a začal mě šukat mezi svorky do kundičky. To bylo velmi bolestivé a já sténala částečně vzrušením a částečně bolestí. Když jsem se blížila k orgasmu, přestal a nechal se zase kouřit. Musela jsem ho pusou očistit od svých vlastních šťáv, což bylo velmi ponižující. Alespoň si ale lehce odpočinula kundička. Když mi ho vytáhl z pusy, omotal mi pas provazem a začal mě zase bolestivě šukat. Pysky mě bolely, ale zároveň jsem byla ohromě vzrušená a udělala se prakticky s jeho výstřikem. Okamžitě ho ale ze mě vytáhl, narval do mě velký vibrátor na plné otáčky a mně strčil do pusy svůj penis. Opět jsem ho poníženě olizovala. Milan mi přikázal, abych mu ho znovu naplno postavila a když mu přišlo, že jeho chlouba v mé puse ochabuje, tahal mě za bradavky a přidával závažíčka na svorky. Já se snažila, ale proti přírodě se bojuje těžko a tak mi chvilku trvalo, než mu zase pořádně stál. Mezitím jsem si já užila další orgasmus od vibrátoru.

Jakmile mu znovu úplně stál, vytáhl mi ho z pusy a narval do kundy. Zatímco mě tvrdě šukal, přidával další a další závaží na mé svorky, až mi všechny strhl. Bolelo to strašně, navíc zarýval nehty do mého zmláceného zadku. Také si užíval masáž mých bolavých bradavek. Po mém dalším orgasmu přišel i jeho a znovu čištění penisu. Nenásledovalo ale další mučení, moje bolest měla skončit. Byla jsem opravdu zmrzlá a vyčerpaná. Milan se oblékl, sbalil si všechny věci a začal mě odvazovat od stromů. Konečně mi i sundal pásku, kterou jsem měla přes oči. Věci se začali komplikovat, když jsem se rozhlédla a nikde neviděla své oblečení. Navíc jsem nebyla rozvázaná úplně, měla jsem opět spoutaná zápěstí za zády a navíc mi byly ještě uvázány velmi těsné provázkové kalhotky. Milan si vzal svou tašku na rameno a řekl mi, abych za 5 minut vyrazila k autu. Polil mě pot. Sama v neznámém lese, jen s přibližnou představou o cestě zpět. Sama, bez pocitu ochrany od Milana. Chtěla jsem protestovat, ale on mi jen přiložil ukazovák před rty a odešel.

Začala jsem se klepat zimou a odhadovala čas. Snažila jsem se i počítat v duchu do šedesáti, abych zpřesnila svůj odhad. Po domnělých pěti minutách jsem nakonec vyšla. Opatrně jsem se prodírala houštím a na jeho okraji asi minutu sledovala vysoký les. Když jsem nikoho neviděla, rozběhla jsem se k dalšímu hustšímu úseku jak nejrychleji jsem mohla. Tento postup jsem opakovala asi pětkrát. Někdy byla vzdálenost delší, jindy kratší. Srdce mi bylo jako o závod a přísahala bych, že musí být slyšet. Nakonec jsem konečně uviděla auto i s Milanem u něj. Rozběhla jsem se celá šťastná k němu. On mě ale neobjal, jen mě chytil, hodil do kufru a svázal do kozelce. Potom víko zaklapl a rozjel se. Bylo to velmi vzrušující. Jak víte, na únosy jsem si hrála i sama, ale tohle bylo něco úplně jiného. Vzrušením jsem tekla celou cestu až do otevření kufru v jeho garáži. Tady mě konečně rozvázal, vrátil mi mé "nové" oblečení a odvedl si mě do bytu.