Přátelé, vím že nadpis je jak z nějaké motivační
příručky pro začínající managery, ale přesně vystihuje, jak se teď cítím.
Zkusím vám teď pokud možno stručně a přehledně odvyprávět, co jsem za poslední
dva roky zažila a jak jsem se ocitla zase zpět tady.
Po našem rozchodu s Milanem jsem si chvilku žila
pohodovým single životem a byla jsem, jak mi řekla jedna moje kamarádka,
„emocionálně neukotvená“, ať už to znamená cokoliv. Brzy jsem ale potkala pana
K. Byl výrazně starší, zkušený, vyzrálý a přitom atraktivní přesně tím
způsobem, kterým jsou starší úspěšní muži atraktivní (a teď vůbec nemyslím
peníze, spíš něco jako George Clooney, jestli mi rozumíte). Byla jsem
z něj úplně hotová a netrvalo dlouho a začal mě brát na nejrůznější akce a
představovat přátelům.
Vyzařoval z něj obrovský klid a nadhled. Sex s ním
nebyl nudný, v jeho věku už ví jak uspokojit partnerku, ale do žádného
velkého experimentování se nehrnul a já nevěděla, jak mu to navrhnout způsobem,
při kterém bych si nepřišla jako malá zvrácená holčička, co chce vyzkoušet něco
nového, protože o tom mluví kamarádky, které to viděly v kině. Postupně jsem si
podvědomě vsugerovala, že vlastně žádné svazování a mučení nepotřebuju a
odpojila se od většiny věcí a lidí, které jsem s tím měla spojené.
Dokonce jsem i trochu změnila šatník. Zpočátku jsem měla
pocit, že na některých akcích s panem K na mě lidé koukají jako na jeho
milenku, nebo dokonce zlatokopku či prostitutku. To mi vadilo a tak jsem se
začala oblékat trochu konzervativněji a snížila podpatky. Je zvláštní jak lehce
se dá podvědomě změnit spoustu věcí. Až nedávno jsem si uvědomila, že ani
nevím, kdy naposledy jsem měla na sobě tanga a kdy si vzala do práce samodržící
silonky nebo dokonce podvazky. Bez toho, aby to po mě výslovně kdokoliv chtěl,
jsem si najednou začala kupovat plné kalhotky, samozřejmě pořád hezké, ale ne
až tak vyzývavě, a dokonce punčocháče, což byla věc ještě před dvěma lety
nemyslitelná.
Nerada bych, abyste získali dojem, že mě pan K nějak
utlumoval. To spíš já sama a nikdy mi to nepřišlo jako útlum, ale spíš jako
posun a navíc jsem spoustu věcí ani nevnímala a líčím vám je takto ze svého
pohledu zpět. Já jsem byla opravdu spokojená a šťastná a nenapadlo by mě, že se
to někdy změní. Nicméně nemusíte být zrovna věštci, abyste z minulého
času, který používám a skutečnosti, že čtete opět něco na mém blogu poznali, že
se něco změnilo. A nejspíš se mi bude smát, až zjistíte, co to odstartovalo.
Bod zlomu
Zásadním bodem obratu se pro mě stala moje služební cesta do Dortmundu. Bylo to začátkem března a zrovna dozníval boom dalšího filmu 50 odstínů. Během večera s lidmi (zejména ženami) z ostatních poboček po prvním dni třídenního workshopu se na to stočila řeč. Bylo to jen takové tlachání, ale jedna z kolegyň se zmínila, že po filmu to s přítelem vyzkoušela a že rozhodně pouta a bičík ještě někdy zopakují. Potom se ale hovor stočil dál a já na něj téměř zapomněla.
Zpátky mi vyskočil v hlavě, až když jsme se loučily na
hotelu. Došla jsem do svého pokoje a začala se chystat do sprchy. Svlékla jsem si
oblečení a při sundávání silonek mě napadlo zkusit si jen tak jimi svázat
zápěstí a takto si svléknout kalhotky. Jakmile jsem ale dovázala velmi
nešikovně ruce, chtěla jsem trochu víc. Volným koncem jsem tedy svázala
k sobě kotníky a docupitala před zrcadlo. Vypadala jsem zároveň hrozně a
skvěle. Najednou to bylo zpátky, tak nějak se možná cítí alkoholici, kteří
přestanou pít a potom si někde trochu loknou. Rozvázala jsem se a začala hledat
po pokoji, co všechno bych mohla použít ke svému první mučení po roční pauze.
Několikrát jsem prohrabala svůj kufr a prošla všechny
skříně, ale bohužel jsem téměř nic nenašla. Doufala jsem v ramínka se
skřipci nebo aspoň kolíčky na prádlo, ale měla jsem smůlu. Nezbývalo tedy, než
si užít jednoduchou bondáž. Chtěla jsem začít tím, že si dám své použité
kalhotky do pusy, ale trochu jsem zaváhala a nakonec si je oblékla zpět.
Kotníky jsem svázala k sobě, lehla si na postel a punčochami se svázala do
kozelce. Bylo to skvělé. S vypětím všech sil jsem se dokonce dokázala dráždit
a nakonec se velmi snadno 3x udělala. Jak jsem mohla bez toho tak dlouho
vydržet?
Rozvázala jsem se a šla se osprchovat. Ve sprše jsem se
přivedla k dalšímu orgasmu a když jsem se chystala spát, byla jsem ještě
pořád neskutečně nadržená. Vzala jsem si tedy pásek, sedla si před zrcadlo a
začala se plácat přes nahou pičku. Bolelo to a bylo to skvělé. Strčila jsem si
do pusy vlhké kalhotky a pokračovala. Potom jsem přešla na systém 5 ran a potom
10 vteřin masturbace bolavé pičky. Udělala jsem se ještě jednou a potom šla už
opravdu spát. Poprvé po dlouhé době jsem spala nahá a dokonce se svázanými
kotníky.
Druhý den ráno jsem čekala, že na vše zapomenu a vrátím se
do vyjetých kolejí. Ale pletla jsem se. Už od rána jsem se nemohla soustředit
na nic jiného, než co budu dělat večer v hotelovém pokoji. Po obědě jsem
si na WC sundala punčocháče jen proto, abych si mohla dát kalhotky do pičky.
Punčocháče jsem si poté znovu oblékla a docvaklo mi, proč jsem se něčemu tak
nepraktickému dlouho vyhýbala. Zbytek programu už jsem vůbec nevnímala. Těšila
jsem se, až vše skončí a já budu moci vypadnout na nákupy a poté se zavřít na
hotelu a užít si.
Stále s kalhotkama v pičce jsem vstoupila do
nákupního domu a mířila do drogerie. Rychle jsem do košíku nastrkala balení
kolíčků, tenký provázek, silnější prádelní šňůru a spěchala zaplatit. Na
odchodu mě ještě napadlo zastavit se v H&M. Koupila jsem si tam dvoje
samodržky. Jedny na zítřek tmavé a druhé nechutně lesklé a vulgární. Když jsem
byla u toho, přihodila jsem také červený set s krajkovýma tangama, který
rozhodně také nebyl ukázkou vkusu a elegance.
Na pokoji podruhé
Jakmile se za mnou zavřely dveře mého pokoje, začala jsem se
překotně svlékat. Neměla jsem ještě úplně přesně rozmyšlené, co přesně budu se
sebou dělat, přestože jsem celý den na nic jiného nemyslela. Věděla jsem ale,
že začnu obléknutím do čerstvě koupeného prádla. Když jsem se na sebe koukala
do zrcadla, vypadala jsem v lesklých samodržkách a křiklavě červeném krajkovém
prádle nadrženě a lacině. Chyběl mi
ještě roubík, který jsem ale celé odpoledne připravovala. Kalhotky vytažené
z kundičky jsem si nakonec dokázala nastrkat do pusy. Po tak dlouhé době
to bylo nejen velmi ponižující, ale i dost nezvyklé a to, že kalhotky byly
spíše objemnější tomu rozhodně nepomáhal. Abych je nemohla jen tak dostat ven,
přetáhla jsem si přes hlavu punčocháče a jednotlivé nohavice utáhla přes pusu,
takže jsem si kalhotky zatlačila ještě trochu víc do úst.
Několik minut, jsem nemohla myslet na nic jiného, než
kalhotky v puse. Sice jsem zvládla rozbalit můj dnešní nákup a nastříhat
provaz, ale kalhotky v puse byly pořád nepříjemné a neustále se
připomínaly. Musela jsem tedy rychle vymyslet něco, co by je přebilo. Klekla
jsem si na postel a svázala nohy k sobě v kotnících a nad koleny.
Potom jsem si sundala podprsenku a na každé prso včetně bradavek jsem si
připnula 7 nových kolíčků. Bolely slušně, mnohem více, než jsem si pamatovala.
Přemýšlela jsem, jestli jsem to jen zapomněla, nebo je to nezvykem. (Teď už
vím, že obojím, ale zvyk dělá výrazně více). Na závěr jsem pustila na telefonu
půlhodinový odpočet a svázala si zápěstí za zády a přitáhla je ke kotníkům.
Klečela jsem na posteli, na bradavkách kolíčky, v puse
použité kalhotky, zápěstí přivázaná ke kotníkům a čekala až vyprší 30 minut.
Bylo to skvělé. Přestože jsem se svázala tak, abych se zase dokázala sama
rozvázat, vůbec jsem o tom neuvažovala a užívala si bolesti od kolíčků,
ponížení z roubíku a svázání. Čím víc mi vadily kalhotky v puse a
kolíčky na prsou, tím víc rostlo i moje vzrušení. Konečně se ozval tón budíku a
nadešel čas na finální část.
Zhluboka jsem se nadechla a opatrně se začala předklánět
dopředu. Konečně jsem překonala bod, za kterým není návratu a plnou vahou
poněkud nekontrolovaně dopadla na svá okolíčkovaná prsa. Cítila jsem nával
bolesti a zároveň vzrušení. Neohrabanými pohyby jsem se snažila dostat všechny
kolíčky pryč z prsou, což se mi nakonec za značné bolesti povedlo. Až
s čistýma prsama jsem se začala rozvazovat a potom se krásně přivedla na
hranu orgasmu, zatímco jsem si druhou rukou mačkala místa, kde ještě nedávno
byly kolíčky. Po té, co jsem se držela asi čtvrthodinku na hraně jsem si užila
velmi silný orgasmus. Ležela jsem na posteli, vydýchávala a připravovala se na
další kolo.
Stále s kalhotkami jako roubíkem a punčocháči přes
hlavu jsem začala připravovat své druhé mučení. Nejdříve jsem si pečlivě
připravila několik kolíčků obvázaných slabými provázky a číselný zámeček, který
normálně používám na svůj kufr. Rozsvítila jsem v koupelně a vrátila se do
pokoje, kde jsem si stoupla naproti zataženému oknu. Vzala jsem ramínko a jako
rozporku ho uvázala mezi svoje kolena. Potom jsem vzala opět kolíčky, tentokrát
doplněné o provázky a dala si je zpět na prsa. Ne vždy se mi povedlo najít pro
ně jiné místo než před chvílí a obzvláště bradavky mě hodně bolely prakticky
okamžitě. Tentokrát to ale neskončilo u prsou. Na každý pysk jsem si totiž
připnula 5 kolíčků. Na závěr jsem už jen vzala provázky od kolíčků a uvázala je
ke klice okna přede mnou, pustila odpočet 30 minut, svázala si ruce za zády a
zajistila je kódovým zámkem.
Stála jsem v pokoji s kalhotkovým roubíkem,
v lesklých punčochách a s tangama zaříznutýma do pičky tak, aby se 10
kolíčků mohlo přichytit na moje pysky. Kromě dvou, které tahaly provázky
k rozporce z ramínka u mých kolen byl zbytek přivázaný k oknu
přede mnou. Stejně tak i kolíčky na prsou. Musela jsem tak stát a čekala na
uplynutí půlhodiny, abych mohla dojít do rozsvícené koupelny, na kódovém zámku nastavit
správnou kombinaci a osvobodit se. Předtím ale samozřejmě budu muset svým
pohybem strhnou z těla kolíčky.
Přestože mě kolíčky hlavně na bradavkách opravdu dost
bolely, měla jsem dost času přemýšlet o tom, jak je to všechno skvělé a jak moc
mi to chybí. Je pravda, že jsem byla v nadržené euforii, ale tady někdy
jsem si uvědomila, že tohle prostě potřebuju. Potřebuju se občas cítit ponížená
a zmučená. Cítit bolest a děsit se ještě další, větší. Děsit se a zároveň
těšit.
Přešlapovala jsem s rostaženýma nohama snažila se
nezbláznit z bradavek, když se konečně ozval očekávaný i obávaný budík.
Vím, že jsem několikrát zavřela oči a pomalu začala dělat malé krůčky vzad.
Kolíčky pomalu a za velké bolesti klouzaly z prsou a pysků. Opakovaně jsem
se zastavovala a přemlouvala k pokračování. Konečně byly všechny dole a já
se nemotorným krokem dokymácela do koupelny, kde jsem konečně pod světlem byla
schopná po krátkém boji nastavit správnou kombinaci na zámku a vysvobodit se.
Svlékla jsem si i tanga a lehla si na postel. Stále s použitými
kalhotkami v puse jsem opakovaně masturbovala s kolíčky i bez a užila
si nespočet krásných orgasmů. Punčocháče z hlavy a kalhotky z pusy
jsem si vyndala až v 2:30 ráno, kdy jsem se šla naprosto vyčerpaná, ale
dokonale uspokojená před spaním osprchovat.
Závěrečný den workshopu jsem nebyla moc soustředěná. Na sobě
jsem měla své nové tmavé samodržky a najednou je vnímala úplně jinak – žensky a
tak trochu jako připomínku minulé noci a všech podobných z. Celou cestu domů
jsem přemýšlela, jak zkusit zapojit pana K a zároveň se u toho naprosto
neznemožnit.
Přesvědčování pana K
Doma jsem nakonec došla k tomu, že opravdu nejsem
schopná to na pana K vybalit na přímo, ale musím to zkusit po menších
krocích. Asi týden po mém návratu jsme měli naplánovanou večeři, rozhodla jsem
se, že ho zkusím jemně naťukat a uvidím. Abych to trochu podpořila, vzala jsem
si pod pouzdrové šaty své oblíbené šedomodré sexy prádlo, včetně podvazkového
pásu a punčoch. Během večeře jsem nadhodila, jestli četl Příběh slečny O a pár
dalších jemných náznaků, ale vůbec se nechytal. Doma sice ocenil moje prádlo,
ale nezabralo ani omšelé „zlobivá“ a „potrestat“, které jsem snad udržela
alespoň na hraně trapnosti a ne za ní.
Už druhý den ráno jsem byla rozmrzelá. Možná ze sebe, možná
z pana K, že není přístupnější, ale rozhodně má nálada padala dost dolů.
Přes den jsem přemýšlela, jak ho zapojit, jak mu to říct, ale zdálo se mi vše
trochu beznadějné. Navíc několik dní po večerech nebyla úplně dobrá příležitost
znovu otevřít téma bdsm a moje frustrace akorát narůstala.
Když jsme na sebe konečně zase měli trochu víc času, sebrala
jsem všechnu odvahu a nadhodila mu 50 odstínu šedi. Okamžitě to ale shodil ze
stolu, že je to brak a podobně. Nešlo mu v tom odporovat, když jsem ale
stočila konverzaci na způsob sexu, který je tam popisován, shovívavě mi
vysvětlil, že netuší, proč by se muž měl dobrovolně připravovat o aktivitu
partnerky a že on tedy má rozhodně raději, když má partnerka volné ruce a ústa.
Trochu se mě dotklo, když označil ženy, které s něčím takovým souhlasí, za
nudné a takové, které nevědí co s sebou a jak vlastně partnera potěšit.
Zakončil to potom větou „Štěstí, že ty taková nejsi.“
Nepohádali jsme se, ani jsem mu vlastně příliš otevřeně
neodporovala. Jen jsem pozorovala, jak jsem postupně byla čím dál rozmrzelejší
a vznětlivější. Začaly mi vadit i věci, které mi nikdy nevadily a postupně jsme
se začali přít i u maličkostí, které s mým „prozřením“ vlastně vůbec
nesouvisely. Konečné rozhodnutí ale padlo potom, co pan K odjel na
služební cestu a já poprvé po několika měsících šla spát k sobě do bytu.
Připravila jsem si večer plný mučení a orgasmů a ještě před usnutím si
uvědomila, že i když podle všech ostatních kritérií je pan K dokonalý,
nikdy bych s ním nemohla být úplně svá. Hned jak se vrátil, řekla jsem mu,
že odcházím. Vzhledem k našim hádkám, pramenícím z mé frustrace se
tomu tolik nedivil, jen si myslel, že jsem se dost unáhlila. Byla jsem na sebe
naštvaná, že mu nedokážu přiznat pravý důvod, ale zároveň jsem věděla, že se
zrovna jemu svěřit nedokážu.
Znamená to, že budeš pokračovat v psaní?
OdpovědětVymazatRáda bych, ale raději nechci nic slibovat;)
OdpovědětVymazatA co bylo dál?
OdpovědětVymazathttp://selfsubka.blogspot.com/2017/05/expresni-prevychova.html
VymazatVítej zpět :-) Měli bychom ti za tohle utíkání vymyslet nějakou trestnou selfbondage, aby jsi měla motivaci nám to méně dělat
OdpovědětVymazatNemôžeš prekročiť svoj tieň. A dlhodobo potláčať svoju prirodzenosť. Vitaj s5 v našom svete.
OdpovědětVymazatLeon
Ahoj Petro, škoda že Ti to nevychází s partnery, ale jsem rád že zase píšeš, mívám o Tebe obavy když se odmlčíš na delší dobu, a jsi pro mě inspirací když dopodrobna popisuješ své self praktiky, úchylkám zdar, s pozdravem Kedlubnář
OdpovědětVymazatAhoj sledovala jsem tvůj blog vždy se vzrušením z očekávání nových příspěvků a nadějí na možné inspirace. Jemi líto že jsi zatím nenašla tu správnou spřízněnou duši, ale na druhou stranu jsem i (přiznávám trochu sobecky) ráda že nám sledovatelkám a sledovatelům tvého blogu svitla naděje na trochu zajímavého a duchaplného počtení v té záplavě co na netu je.
OdpovědětVymazatAhoj Alice29