Vánoční kopírování

Venku je hotová spoušť, stmívá se, padá déšť a fouká. Naštěstí uvnitř je slyšet praskání dřeva v krbu a ve vzduchu voní směs jehličí a cukroví. Je na čase rozbalit si Vánoční dárek, který jsem si dala. Nikdo se ale nekouká, všichni jsou pryč a ještě několik hodin budou. Když zrovna krb mlčí, je nejhlasitějším zvukem tlukot mého srdce. Už se nemůžu dočkat, můj dárek je totiž možnost dosáhnout orgasmu, než mi budou od 1. ledna odebrány.

Vracím se ke svým starým rituálům. Svléknu se celá do naha a obleču si prádlo, ve kterém vše nachystám. Nerada chystám svou scénu úplně nahá, pokud pro to není žádný zvláštní důvod. To se raději na začátku obléknu a před spoutáním svléknu. Dnes nemusím nad prádlem moc uvažovat, obléknu si černé krajkové brazilky, protože ona je má také. Podprsenku nemá, ale já si ji na přípravu vezmu. Černou, tak aby ladila. Nebo ne, odkládám ji. Dům není tak prohřátý a tak místo podprsenky oblékám saténovou bílou košilku s černou krajkou. Už ani nevím, kdo mi ji dal, ale teď svůj úkol plní dobře - přijdu si sexy a ženská a to chci. Teď už jen makeup a trochu vlasy. To dříve nebylo často součástí rituálu a dělala jsem to spíš náhodně. Teď ale chci vypadat co nejlépe, i když to nikdo nevidí. Aspoň na záčatku. Navíc pohled na vizáž zničenou potem, vyčerpáním a slzami když vše skončí má také něco do sebe, nebo to tak necítíte?


Vracím se do obýváku. V košilce, kalhotkách a černých lodičkách za sebou táhnu kufr plný mučících nástrojů a provazů. Přivezla jsem si ještě jeden, menší. V tom mám oblečení, ale to teď stejně nepotřebuji. Jsem úplně napjatá, chtěla bych začít s vázáním a mučením teď hned, ale nemůžu. Selfbondage je i o disciplíně. Vše musí být předem řádně vyměřené a naplánované. Často je to ta část, kdy vzrušení trochu opadne. Naštěstí dnes ne. Vyměřuji délky provazů, vzdálenost nábytku, hmotnost závaží a občas si přitom sáhnu mezi nohy. Ve vší slušnosti, jen přes kalhotky samozřejmě. Už zase tlukot mého srdce přehlušil oheň v krbu. Při testování závaží a svorek je nechám na bradavkách o trochu déle, než bych musela a zase si zajedu rukou mezi stehna. Jak by to bylo jednoduché, teď zrovna, už moc nechybí, ale dnes si musím orgasmus zasloužit.

Konečně vázání

Odkládám saténovou košilku a je mi i tak teplo. Chvilku jsem nerozhodná, kde začít, ale moje nedočkavost mě žene kupředu. Zouvám botičky a začínám si vázat kotníky ke stehnům. Dnes si dávám záležet a pokrčenou nohu na několika místech obtahuji. Už zbývá jenom sednout si před konferenční stolek a zajistit rozevřená stehna. Chvilku váhám, jestli jsem neměla začít jinak, ale nakonec se mi daří jemně zajistit hlavici magicwandu na kalhotkách přesně na správném místě. Ten ona nemá a to je moje odměna.

Nemá také provaz pod a nad prsy, ale to je proto, že ona umí reverse prayer a hlavně jí váže někdo jiný, já si potřebuji takto pomoci. Už chybí jen kousíček. Nasazuji si masku s roubíkem. Je to takový ten model, co není jen kolem hlavy, ale má popruhy i pod bradou, přes tváře a přes temeno. Nikdy nepatřil k mým oblíbeným, mám nejraději jednoduchost a ponížení z kalhotek v puse a tento jsem na sobě neměla už hodně dlouho. Naposledy nejspíš, když jsem jej dostala od jednoho z předchozích dominantů.

Kulička je poměrně velká a mě překvapuje, jak moc mě vzrušuje dotahovat jednotlivé popruhy roubíku. Ten pocit je úplně jiný než u klasického kuličkového a já přemýšlím, proč jsem ho tak dlouho nepoužívala. Začínají se mi vzrušením klepat ruce, teď je nejspíš poslední možnost ucuknout. Naposledy přejedu rukou přes kalhotky, zkontroluji pečlivě načasování a únikové cesty, zhluboka se nadechnu a jdu na to.

Na bradavky si připínám svorky, hlavu zakláním co to jde a do oka postroje na temeni přicvakávám provaz, který je přesně odměřený od zadní části konferenčního stolku. Jednu ruku už mám v poutech za zády a druhou tam teď přidávám. Pouta jsou spojená se smyčkami kolem prsou a nutí mě tak do nedokonalého reverse prayeru.

Zkusím to ještě shrnout: Klečím na nohách, které jsou roztaženy od sebe a každá je svázaná tak, že mám kotníky pod stehny. Ruce mám v zápěstích svázané za zády zhruba ve výši prsou. Na hlavě mám utažený roubíkový postroj a od něj vede provaz za mě, který mě nutí mít nepřirozeně zakloněnou hlavu. Tomu se můžu vyhnout, když se trochu narovnám, to ale způsobí, že se zvednou ze země závaží, která jsou přes kladky (zavěšené na židlích předemnou) spojena provazem se svorkami na mých bradavkách. Vše je vypočítané tak, že pokud mají zůstat závaží na zemi, musím v rámci svých  omezených možností co nejvíce vystrčit prsa dopředu a u toho zaklonit hlavu tak, že mám obličej téměř vodorovně. Chci-li ulevit zádům a krku, mohu se narovnat, ale tím zvednu ze země závaží, které jsem zvolila tak těžké, abych ho nedokázala udržet celou dobu ve vzduchu.

Časovač na uvolnění klíčů je nastavený na 20 minut zároveň se spustí magicwand mezi mýma nohama. Háček je v tom, že klíče jsou s ním spojené a když si je přitáhnu, zároveň odtáhnu masážní hlavici od své nadržené kundičky.

Kruté rozhodování

Se zaklapnutím pout, jako by vše ustalo. Slyším venku vítr a vnímám krb, ale jakoby se mě to netýkalo. Svět se téměř zastavil a nic, co se mnou není spojené provazem, neexistuje. Zatím sedím vzpřímeně, držím závaží ve vzduchu. Celé je to nepohodlné, bolestivé a neskutečně vzrušující. Jsem dobrá, říkám si v duchu, vybrala jsem závaží opravdu tak těžké, že si budu muset odpočinout. Že by už teď? Proč ne.

Vystrkuji prsa dopředu a zakláním hlavu. Jsem překvapená, jak moc ji musím zaklonit, aby se závaží dotkla země. Tohle rozhodně není pohodlná pozice. Špatně se mi dýchá, bolí mě záda a krk a i těch několik málo slin, co se mi zatím vytvořily kolem roubíku, mi teče nekontrolovatelně zpátky do krku. Už skoro nemůžu dýchat, tak je na čase se narovnat. Bradavky křičí, že to není vůbec dobrý nápad, zvlášť když musí závaží teprve vytáhnout nahoru, ale nedá se nic dělat.

Hlavou mi běží jen to, že tohle bude asi drsné. Já blbka nastavila časovač na 20 minut, přitom ona, profesionálka z videa, které mě inspirovalo, to dělá sotva 12. Nepřecenila jsem se? Navíc ona má piercing, zatímco já mám místo toho svorky, které tlačí tím víc, čím těžší závaží nesou. Jsem pitomá, ale teď za to aspoň budu pykat sama. Prsa už potřebují pauzu a tak se zakláním a doufám, že to vydržím tentokrát déle.

Proč ty hodiny tikají tak nahlas? A hlavně tak pomalu. Začátek byl čajíček, ale teď mám smysly úplně vyšponované. Nedokážu udržet jednu polohu déle než 15 vteřin a kdyby mi to k něčemu bylo, brečela bych a prosila toho, co mě tak krutě svázal, aby mě pustil. Ale tady nikdo není. Nakonec jsem možná sama sobě tou nejpřísnější dominou. Nekřičím, cítím jen své zrychlené hýkání do roubíku pokaždé, když narovnám hlavu a zatížím bradavky. Slzy mi stékají po tvářích a některé se vrací zpátky do očí, když hlavu zase zakloním. Už nemůžu, jsem úplně unavená. A přitom všem stále stíhám být nadržená, uvědomím si to pokaždé, když při změně pozic škrtnu o hlavu magicwandu.

Chtěla bych se vidět, myslím, že by mě to vzrušilo ještě víc. Příště musím myslet i na zrcadlo. Ale žádné příště vlastně nechci. Celá moje osobnost je teď redukovaná na vyvažování bolesti. Bolest bradavek nebo se dusit, žádná velká filozofie. Ona už to má touhle dobou beztak za sebou, Petro, ty jedna ambiciózní krávo, tohle je hlavně trest za tvoji domýšlivost!

Volná!

Že se uvolnily klíče jsem si uvědomila podle vibrací v rozkroku. Měla jsem zrovna zakloněnou hlavu a pouhá myšlenka na možnost osvobození mi vehnala slzy do očí. Snažila jsem se vydržet ještě o trochu déle bez dýchání, ale nakonec jsem se musela narovnat. Bolest teď rozhodně pomáhala hromadícímu se vzrušení a já chtěla být silná, statečná a užít si ten orgasmus. Ale náročnost toho, co jsem musela vytrpět mi nedala šanci. V okamžiku jsem zatáhla za provaz ke klíčům, vibrace zmizely a já se co nejrychleji klepoucíma se rukama osvobodila.

Okamžitě jsem odepnula karabinu u roubíkového postroje a předklonila se, abych nechala závaží dopadnout na zem. Odepínat svorky dá vždy dost vnitřního přemlouvání, ale je to podobné, jako s náplastí. Stejně musí pryč, tak je lepší to udělat co nejdříve. Už s mnohem menší urgencí jsem rozvázala nohy a osvobodila se celá, až na roubík který jsem si zvláštním způsobem oblíbila.

Stoupla jsem si doprostřed svého jeviště a nevěřícně se rozhlížela kolem. Tohle bylo 20 nejlepších minut sexu snad za celý rok a to mám přitom na sobě pořád kalhotky a orgasmus také žádný nebyl. Obuji si svoje botičky, přes citlivé bradavky nechám přepadnout satén košilky a jdu se na sebe podívat do zrcadla. Ano vizáž bude potřeba trochu upravit.

Dozvuky

Uklízím vše na své původní místo a z kufru si nechávám venku jen pár věcí. Původně bylo v plánu schoulet se s magicwandem pod deku a pustit si na obrovské televizi rodičů bdsm porno. Ale to bylo určené vítězkám, já si místo toho vsunu do zadku velký kolík a přes kalhotky ho zajistím velmi utaženým provazem. Na každé prso připnu 10 kolíčků, jen bradavkám dám pohov. Místo deky bude muset stačit krb, protože zase saténová košilka míří zůstane nevyužitá, kotníky budou připoutané k nohám pohovky a zápěstí si spoutám za zády. Takto a bez vyvrcholení si pustím HD bdsm porno. Samozřejmě s roubíkem, kde popruhy trochu překážejí v dokonalém diváckém zážitku.

Mám aspoň dost času přemýšlet, jestli jsem to kvůli jednomu orgasmu nemohla vydržet. Opravdu nemohla? Nebyla jsem jen moc měkká? Vždyť jsem se v záklonu málem udusila, jen abych ulevila bradavkám! Hlavou mi toho běželo dost a klínem také, tam ale bohužel jen v představách. Uvědomila jsem si, že vlastně dnes moje pička za nic nemohla a přesto nedostala odměnu a docela mě ta myšlenka pobavila.

Když skončila hodina nadržovacího porna, zkontrolovala jsem počasí. Vítr vypadal pořád silný, ale déšť už ustal. To mi hrálo do karet. Vše jsem uklidila a svlékla se. Kolík v zadku jsem zajistila řetízkem, který jsem měla minule v klubu, jen více utaženým. Na černý krajkový pás jsem připnula tělové punčochy a prsa stáhla černou pushupkou. Větší příkoří už jim dnes vymýšlet nechci.

Za popis ještě stojí krátká šedá sukně a potom hlavně to, že kalhotky, ve kterých jsem dnes vše absolvovala, skončili jako můj roubík. Pusu jsem přelepila páskou a díky větru nevypadalo tak zvláštně, že jsem měla šálu namotanou až pod nos. Na nohách jsem měla na maloměsto ne úplně obvyklé černé kozačky na jehle nad kolena. To nejdůležitější jsem si ale nechala nakonec. Na každý pysk jsem zavěsila jednu velkou svorku a jednu menší. Velká nesla závaží. Kousek od domu jsem na menší zavěsila klíče od domu a od pout a hlavně rolničky. Při každém kroku cinkaly krásně cinkaly a já se za jejich zvuku vydala na dlouhou procházku s rukama v poutech maskovaných oblečením před tělem. Myslím, že jsem si s každým krokem vytvářela krásnou Vánoční atmosféru.

Veselé Vánoce! :)