Včerejšek byl jako stvořený pro selfbondage venku. Mám pro toto tvrzení několik dobrých důvodů. Bylo teplo, byl běžný pracovní den a navíc jsme hráli hokej, takže se dalo předpokládat, že po lesích se bude procházet minimum lidí. Navíc jsem byla už neskutečně nadržená, vždyť od mého posledního orgasmu uplynulo více než 5 dní.
Protože dokonalé ponižování ve veřejné dopravě jsem si už "užila" při zkušební cestě, dnes jsem vyrazila v krátkých letních šatech ale i kalhotkách. Ty jsem na sobě měla popravdě už od předchozího večera. Přes rameno jsem si přehodila tašku na notebook, ale s poněkud jiným obsahem, než by si mohl náhodný pozorovatel myslet, nazula jsem střevíčky a vydala se na metro. Ani jsem se nenadála a už jsem stála na okraji svého vyvoleného lesa. Vzrušení mi zvýšilo nejen tepovou frekvenci, ale i vlhkost mojí kundičky. Sešla jsem z cesty a po chvilce chůze jsem byla na místě, které jsem vybrala na obchůzce jako svůj vratný bod. Na jednu větev jsem pověsila klíč a k jednomu stromku lepící páskou připevnila velké dildo.
Pokračovala jsem lesem dál, až jsem došla na místo, které jsem si vybrala jako svůj výchozí bod. Po cestě jsem si trochu zašla a pár metrů od hranice lesa jsem na louce schovala náhradní klíče a šaty. V místě, kde je les velmi hustý a odkud je to na nejbližší pěšinku opravdu daleko, jsem začala své přípravy. Už jenom to, jak jsem se svlékala, mě hodně vzrušilo. Přeci jen to není obvyklé stát uprostřed lesa úplně nahá. Abych tento pocit posílila, kalhotky jsem si vložila do pusy a přelepila páskou. Do největší houštiny jsem schovala uzamykatelnou pokladničku s klíčem od pout a uvnitř složenými šaty. Klíč od této pokladničky vysel samozřejmě na druhém konci lesa. Nedaleko jsem také pečlivě ukryla svou tašku, do které jsem uložila své botky.
Se svazováním jsem začala u kotníků. Cestou po lese jsem narazila na docela rovnou větev (pevně jsem doufala, že nějakou takovou najdu) a tu jsem použila jako rozporku. Přestože jsem měla nohy dost roztažené, větev přesahovala na každou stranu snad 30cm. Následovaly svorky na bradavky a na nich malá závažíčka. Podobný osud jsem přichystala i svým pyskům. Na každý jsem připnula dvě svorky. Na řetízek, který spojoval vždy dvě protilehlé jsem zavěsila vždy těžší závažíčko, které se houpalo někde ve výši kolen. Jako poslední před zacvaknutím pout přišla na řadu realizace zipu. Tenký provázek jsem uvázala k větvi a postupně jej vedla pod kolíčky na svém těle.
Když jsem připnula poslední kolíček těsně nad poštěváček a ruce za zády zajistila pouty dostavila se další vlna vzrušení. Cítila jsem se ponížená tím, že stojím uprostřed lesa, nahá a s vlastními použitými kalhotkami v puse. Abych se vysvobodila, musela jsem nejdříve dojít na druhou stranu lesa pro klíček, tam jsem si také mohla dopřát orgasmus, a zase dojít zpět pro klíč k poutům a šaty. Abych ale vůbec mohla začít, musela jsem se pohnout a to znamenalo postupně strhnout 30 kolíčků ze svého těla. Rozhodla jsem se na nic nečekat a začala pomalu couvat. Postupně jsem strhávala kolíčky z pravého pysku, z pravého boku, pravého a potom levého boku a přes břicho zpět na levý pysk. Celé to bylo velmi bolestivé, jak jsem se blížila ke konci, s každým strhnutím jsem si tahala i za poslední kolíček nad poštěváčkem. Jeho stržení bylo také nejbolestivější. Tento způsob strhávání jsem zvolila schválně, je psychicky mnohem těžší, když víte, že kolíčky musíte strhnout sama svým pohybem, než když spadne závaží a je hotovo. Občas se mi povedlo strhnout vesměs jemně třeba tři najednou, jindy to byl ale velký vnitřní boj a po něm velká bolest, když jsem strhávala další.
Jakmile jsem alespoň trochu vydýchala bolest ze strhávání zipu a uklidnila svoje myšlenky, vydala jsem se na cestu pro klíč. Při prvních krocích mě překvapilo, jak se začaly houpat závaží. Bylo to velmi bolestivé pro mou kundičku i pro bradavky. Také jehličí dost bodalo do bosých nohou. Snažila jsem se pohybovat co nejplynuleji. Musela jsem vyvážit touhu po rychlosti (abych mohla svorky co nejdříve sundat) a po pomalém pohybu, který by nerozhoupával závaží, nezrychloval můj dech a šetřil má chodidla. Čas od času jsem musela zastavit a vydýchat se. Už při třetí zastávce jsem myslela, že si snad při chůzi urvu pysky. Jak jsem se postupně přibližovala k místu s klíčkem, začaly mě nejen bolet bradavky, ale i chodidla, navíc jsem neustále šla do hustšího a hustšího lesa. To mimo jiné znamenalo, že moje tempo bylo čím dál nestabilnější, musela jsem se vyhýbat s větví, která přesahovala na obou stranách mých kotníků ostatním stromkům a navíc i větvím, které mi křížily cestu.
Moji náladu hodně zvedlo, když jsem konečně uviděla klíček. Než jsem ho ale sundala, rozhodla jsem se, že si dopřeji konečně orgasmus. Opravdu jsem zaváhala jen na chvilku, protože po tak dlouhé abstinenci to byla první a na dlouhou chvíli zase i poslední příležitost. Přestože jsem byla dokonale vzrušená, nepovedlo se mi nacouvat na připravené dildo. Přála jsem si, abych neměla roubík z kalhotek, ale alespoň ten s kuličkou. Nejen, že bych se necítila tak špinavě, ale mohla bych si naslinit umělý penis a ušetřit si tak dost bolesti. Takto jsem musela zkusit znovu zatlačit zadkem proti stromu a doufat, že jsem alespoň uvnitř dostatečně vlhká. Při tomto pronikání jsem si často tlačila na svorky a bylo to možná nejbolestivější a nejvíce ponižující zavádění uměláka do mé nadržené kundy, jaké jsem kdy zažila. Po velkých problémech se mi konečně povedlo dostat ho dovnitř a mohla jsem se tak sama ošukat pěkně na stojáka zezadu. Jak jsem neustále pohybovala pánví, rozhoupala se mi velmi bolestivě všechna závaží. Navíc jsem si přišla dost lacině, když jsem nahá s použitými kalhotkami v puse uprostřed lesa zezadu ojížděla umělohmotný penis. Na druhou stranu jsem byla tak nadržená, že orgasmus přišel velmi rychle a byl opravdu intenzivní.
Bohužel moje bradavky i pysky dávaly velmi jasně najevo, že bych už neměla pokračovat a bez otálení se vrátit zpět a ukončit své mučení. Vzala jsem tedy klíček a vydala se na cestu zpět. Už od prvních kroků jsem cítila, že to bude ještě mnohem těžší, než dojít sem. Začaly mě bolet svaly na nohách, protože při tom mém sexu se stromem jsem je musela mít trochu pokrčené, navíc větev, která mi nahradila rozporku byla dost těžká a já to začínala pociťovat. Při prvním odpočinku jsem ještě stále cítila svou otevřenou a vlhkou pičku. Nevěděla jsem, co mě vadí víc, jestli neustálá bolest bosých chodidel, nebo tah svorek. Zhruba od poloviny cesty zpět jsem zastavovala snad po každém kroku, jak strašně mě tahaly houpající se závaží na svorkách. Navíc mi začínala být trochu zima.
Říká se, že poslední krok je nejtěžší. Já to mohu jen potvrdit. Závěrečných patnáct metrů jsem zastavila snad desetkrát. Navíc jsem se začala obávat toho, až začnu sundávat svorky. Předtím jsem ještě musela otevřít pokladničku, z ní vytáhnout klíč od pout a uvolnit si ruce. Přestože jsem už bolestí od svorek sotva stála, před jejich sundáním jsem si ještě osvobodila nohy. Začala jsem na levém pysku. Jen co jsem na svorku sáhla, už jsem sykla bolestí a ucukla rukou. Nakonec jsem se zavřenýma očima první svorku sundala, ale bolest mi dokonale navlhčila nejen pičku, ale i oči. Nedokázala jsem si představit, že mě to čeká ještě pětkrát. Při druhé jsem totiž už klečela na kolenou a potom, co jsem si uvolnila kundu, jsem už jen ležela a brečela. Byla jsem úplně vydeptaná tím, že mě čekají ještě bradavky. Nakonec jsem sebrala poslední zbytek odvahy a sundala si je. Byla jsem ráda, že jsem si nechala kalhotky v ústech, protože jsem nejen křičela, ale několikrát je i skousla.
Nevím jak dlouho jsem tam potom ležela na zemi a konečně oddechovala i pusou, ale rozhodně mi to trvalo několik minut, než jsem našla nějaké síly, oblékla si šaty, boty a dala vše ostatní zpět do tašky. Cesta z lesa již nebyla tak rychlá jako sem, i když jsem na sebe byla pyšná, že jsem to zvládla a promítala si všechny vzrušující momenty. Mezi lidmi jsem celou cestu domů měla pocit, že na mě musí každý vidět, co jsem právě absolvovala. Navíc mě neustále bolela místa na kterých byly svorky. Náhradní kalhotky jsem si nevzala, takže jejich absence mezi nohama jen dokreslovala můj pocit děvky.
Dnes mě ještě stále bolí pysky i bradavky a navíc, protože jsem nestihla včas vše dopsat, musela jsem mít při většině psaní přes hlavu své celodenně nošené kalhotky. Snad se vám bude líbit, co se mi povedlo i takto napsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat