Průzkum terénu

Doufám, že popisovat vám svůj dnešní program není vzhledem mým plánům lehkovážné. Pro jistotu se budu snažit dost omezit nějaké bližší popisy. Jak napovídá titulek, vydala jsem se obhlédnout terén pro své první takto velké outdoorové dobrodružství. Dnešní článek tak sice nebude o nijak intenzivním mučení (ale něco málo se najde), ale chci vás nechat nahlédnout i trochu pod pokličku a snad se mi povede vás u toho neunudit k smrti.

Předpověď počasí a fakt, že jsem naposledy okusila orgasmus minulý čtvrtek, rozproudily mou fantazii natolik, že jsem na sebe vymyslela alespoň v hrubých obrysech velké dobrodružství v lese. Protože ale prostředí kolem Prahy téměř neznám, s něčím takovým nemám skoro žádné zkušenosti a navíc je velmi těžké mít ke všemu, co se může stát venku plán B, rozhodla jsem se dnes vyrazit na průzkum. Už v neděli večer jsem proseděla mnoho spoustu času před počítačem a na mapě si vytipovávala vhodné lesy. Kritéria byla jednoduchá - minimum turistických tras, rozloha a vzdálenost od hustě obydlených satelitů plných pejskařů. Bohužel se z map dost špatně odhaduje hustota porostu, takže jsem nakonec měla vybrané 3 lokality relativně blízko u sebe.

Samozřejmě jsem se tam nevydala jen tak. Doma jsem nechala podprsenku i kalhotky. Na sobě jsem měla červený top s výrazným výstřihem a krátkou černou sukni. Celkový vzhled potom už stačilo doplnit jen červenými lodičkami na vysokém úzkém podpatku. Takto ideálně oblečená na procházku po lese jsem vyrazila na metro. Začínala právě špička a já se už při oblékání rozhodla, že splním jeden z návrhů, který mi přišel mailem. Vlastně jsem ho chtěla plnit opakovaně. Kdo zná film Základní instinkt, je mu vše jasné. Kdo ho nezná, tak ať zví, že jsem seděla s nohama na pěst od sebe (další z mailových příkazů od Ondry, možná se o nich někdy rozepíšu trochu víc), potom je přehodila přes sebe a následně je velmi pomalu vyměnila. To vše v přeplněném metru, krátké sukni a bez kalhotek.

Když jsem to udělala poprvé, sledoval mě nějaký starší pán v brýlích. Jeho výraz byl dost užaslý, ale potom jakoby se oklepal a celou dobu, než vystoupil se na mě už nepodíval. Já jsem se styděla neskutečně. Rozhodně jsem si nepřipadala vyzývavě žensky jako Sharon Stone, ale spíš jako obyčejná šlapka. Potom jsem to raději už neopakovala, bála jsem se, aby za mnou někdo nešel a já chtěla být v autobuse a hlavně potom v lese sama.

To se mi naštěstí podařilo. Na zastávce jsem sice nevystoupila sama, nicméně do lesa jsem už sama vcházela. Když jsem se rozhlédla kolem sebe a nikoho neviděla, okamžitě jsem si vyhrnula topík nad prsa a povytáhla sukni vzhůru, tak aby bylo vidět úplně vše. Když jsem šla po pěšině, zahlédla jsem po pár minutách chůze paní se psem. Samozřejmě oblečení putovalo okamžitě zpět na své místo. Když jsme se míjely, dost zvědavě si mě prohlížela. Jen co zmizela z dohledu, sešla jsem z cesty a prodírala se různě hustým lesem a k mé velké radosti jsem nenašla žádnou jinou stezku, než tu, ze které jsem odbočila a po čase ještě jednu, která tu původní křižovala. Snažila jsem se chodit co nejvíce křížem a čím dál víc jsem si byla jistá, že tohle je opravdu to moje místo.

Druhý z vybraných lesů však byl od tohoto asi 2km daleko a protože byl ještě čas, rozhodla jsem se, že se vydám prozkoumat ještě ten. Napadlo mě, že bych do něj mohla dojít pěšky. Nohy mě sice už dost bolely z nepohodlné chůze lesním terénem na jehlách, ale brala jsem to jako takový předtrest. Než jsem vyšla z lesa na pole, které teď leželo mezi mnou a mým dalším cílem, pořádně jsem se rozhlédla, jakmile jsem totiž byla mimo dohled pejskařky, opět jsem vyhrnula topík a sukýnku. Cestou přes pole jsem si přišla neskutečně odhalená a zranitelná. Navíc díky botám mi cesta neutíkala moc rychle. Když jsem se s bolavýma nohama konečně dopotácela do druhého háje, musela jsem se rychle třikrát upravit, protože tady byl provoz lidí mnohem silnější. Zavrhla jsem ho tedy a pospíchala na zastávku autobusu. O místě konání mého dalšího sebetrýznění bylo rozhodnuto.

To vědomí mě natolik vzrušilo, že v autobuse cestou na vlak jsem předvedla další Základní instinkt. Tentokrát byl divákem pohledný kluk, asi o trochu starší než já. Snažila jsem se na něj přitom nekoukat a tvářit se, že nohy přehazuji jen tak z nedbalosti. Nicméně jeho pohled jsem na sobě cítila celou cestu a cítila se neskutečně lacině. V metru jsem už raději nic neopakovala, stačilo, že vzrušením a zimou se mi postavily bradavky a trčely docela výrazně skrz můj top. Co se týče pocitu "být jako kurva", bylo to snad horší než mít různé předměty pečlivě schované pod oblečením.

Doma jsem z bolavých nohou sundala střevíčky, ale i když jsem moc chtěla, nakonec jsem si orgasmus odepřela. Došla jsem totiž k tomu, že možná mají pravdu ti, co tvrdí, že v tomhle na sebe nedovedu být dostatečně přísná a hlavně, že zákaz orgasmů od někoho jiného je mnohem víc ponižující. Ondra mi dovolil 4 na 10 dní, o jeden jsem už přišla, kvůli tomu, že přehazuji nohu přes nohu (nemyslím při této příležitosti) a nedržím kolena dostatečně od sebe. Počítám, že moje venkovní dobrodružství možná nějaký vrchol vyprodukuje a tak chci mít raději rezervu. Nebudu vám ale lhát, že nejsem už celá nadržená. Už se nemůžu dočkat středy, kterou jsem si vyhradila na svoje první větší venkovní mučení a ponížení.