Je několik způsobů, jak dostat vosk z těla a ti, kdo četli předchozí příběhy, tuší, že mám nejraději kartáče. I teď jsem je připevnila na hranu vany, svázala si ruce za zády a snažila se veškerý vosk seškrabat. Pysky bolely už od vosku a kolíčků a kartáče tu bolest jen dále násobily. Nejhorší bylo dostat pryč vosk, který zatekl trochu hlouběji do kundičky, část se mi i přes velkou snahu nepovedla a musela jsem to udělat dodatečně s rozvázanýma rukama. Teď už jsem nestála před zrcadlem pokrytá bílým voskem, ale celá červená.
Čas oběda byl dávno pryč a já už měla docela velký hlad. Rychle jsem si tedy nasadila pouta na zápěstí a kotníky, abych nevypadla z role, a šla něco lehkého sníst. Je zvláštní, jak málo stačí, aby se z obyčejného oběda stala další část vašeho ponížení i když vás nikdo nevidí. Pokračování mého mučení už mělo mít bolestnější charakter. Přisunula jsem k jídelnímu stolu ještě jeden menší a přivázala je k sobě tak, aby mezi nimi byl dostatek prostoru a aby se nemohly pohnout ani k sobě ani od sebe. Na větší stůl jsem položila notebook a na lustr pověsila dva provazy. Kolíčky jsem měla už nachystané tak, aby každý byl na konci asi půlmetrového provázku. Začala jsem na prsou ale vynechala jsem bradavky, i tak se mi povedlo na každé dostat 15 kolíčků. Dalších 10 jsem dala na pysky, které už nebyly úplně "čerstvé" a jasně to daly bolestí najevo. Dalších 10 kolíčků jsem připnula na břicho a nakonec všechny provázky svázala k sobě do jediného bodu.
Na provazy od lustru jsem pověsila dva ledové zámky. Jeden větší a druhý menší. Ten větší držel klíček, ten menší dvoulitrovou láhev plnou vody. Do pusy znovu šly ty odporně poslintané kalhotky, protože jsem očekávala, že tiše úplně nebudu. Připravila jsem si zbytek provazů a začala vázat. Klekla jsem si na menší stůl a přivázala k němu kotníky a kolena asi 30cm od sebe. Potom jsem si do prdele zavedla anální hák a zachytila ho za vlasy. Předklonila jsem se a zatímco jsem se jednou rukou opírala o kuchyňský stůl, druhou jsem uvázala láhev visící od stropu ke kolíčkům a spustila na počítači připravený bdsm playlist. Nakonec jsem jen zacvakla ruce do připravených pout a vychutnávala si situaci.
Napůl jsem ležela napůl klečela na dvou stolech a v mezeře mezi nimi byl prostor pro závaží, které strhne moje kolíčky.Od kolenou až po lokty jsem se neměla o co opřít, ale úplně natažená jsem nebyla. Nade mnou tál led, na kterém visel klíč od mých pout a hlavně láhev, která byla momentálně mezi mými stehny. Ta až spadne, strhne právě kolíčky, které mám na těle. Hák v zadku mě nutil držet hlavu tak, že jsem celou dobu sledovala mučení, které se odehrávalo na obrazovce notebooku a vzrušená jsem byla více než dost.
Udržet pozici, do které jsem se uvázala, nebylo úplně jednoduché, ale rozhodně to bylo jednodušší, než vydržet bolest od kolíčků na pyscích. Čas mi při sledování porna utíkal trochu rychleji než bez něj a vzrušení mi pomáhalo překonat bolest kolíčků, ale přesto jsem trpěla tak, jak jsem si zasloužila. Najednou se láhev mezi stehny pohnula a já se ji snažila instinktivně zachytit. To se mi naštěstí povedlo. Cítila jsem, jak jsou všechny provazy držící nohy od sebe napnuté a napnuté byly i moje svaly. Nechtěla jsem láhev pustit. Kolíčky sice bolely, ale jejich hromadné strhnutí by bylo ještě horší. Rázem jsem úplně přestala vnímat video i hák v zadku a soustředila se jen na to, nepustit láhev. Přesto jsem cítila, jak se občas po milimetrech sune dolů. Postupně mě nohy bolely čím dál tím víc, ale nechtěla jsem to vzdát. Nakonec jsem jen na chvilku ztratila koncentraci a už jsem řvala do roubíku, jak mi láhev strhla všechny kolíčky z pysků, prsou i břicha. Nejhorší na tom bylo, že bolest na místech, kde byly kolíčky, přetrvávala ještě několik minut. Navíc jsem se dost unavila snahou láhev udržet, takže jsem teď měla problém pohodlně vydržet v nějaké rozumné pozici. Když se konečně uvolnil i led s klíčkem, vysvobodila jsem se a hned přešla na další mučení.
Inspiraci pro něj jsem viděla na jednom videu, kde se modelka nakonec rozplakala, "tak uvidíme", říkala jsem si. Roubík jsem si nechala, ale jinak jsem byla úplně nahá. Na chodbě jsem na dvoje dveře naproti sobě dala věšáky z ikea a na ně kladky. Vzala jsem řetěz, obmotala ho kolem pasu a zepředu dozadu ho vedla mezi nohama. Na bradavky jsem připnula skřipce, spojila je asi půlmetrovým provázkem a na něj přivázala další provaz. Ke stropu jsem umístila opět ledový zámek a mohla začít s posledními kroky. Řetěz vedoucí mezi pysky jsem navázala provazem a ten přehodila přes kladku a na jeho konec jsem přivázala několik lahví plných vody. Zatímco jsem řetěz držela v jedné ruce, aby se ještě nikam nezařezával, provaz - ten od bradavek - jsem přehodila přes druhou kladku a na jeho konec přivázala jednu láhev s vodou. Abych si nemohla v průběhu mučení pomáhat rukama tak jako právě teď, oblékla jsem si poněkud komplikovaně obojek a jednu ruku k němu zezadu připnula. Vše jsem naposledy zkontrolovala a opatrně jsem připnula i druhou ruku.
Jakmile jsem přestala držet řetěz, zaryl se mi hluboko mezi pysky. Bylo to mnohem nepříjemnější než provaz. Na inspiračním videu měla holka kalhotky, ale já se chtěla krutě trestat, takže žádné ulehčení nepřicházelo v úvahu. Chvilku jsem stála na místě a trpěla, dlouho jsem to ale nevydržela a tak přestože chůze se zařízlým řetězem není nic hezkého, udělala jsem pár kroků vzad. Ještě než láhve od řetězu dopadly na zem, cítila jsem strašnou bolest na bradavkách, to jak jsem jimi zvedala lahvičku u druhých dveří. Chvilku jsem stála a nechala si tahat bradavky, po chvilce mě už ale bolely a já se tak vydala po malých krůčcích vpřed. Moment, kdy se láhve začaly odlepovat od země, byl strašný, ale ustála jsem ho. Nejhorší na tomto mučení byla ta možnost vybrat si. Pokaždé si říkáte, že ta druhá možnost bude lepší, ale už v průběhu chůze cítíte, že se akorát přelévá centrum bolesti a vy stále trpíte a čím častěji měníte pozici, tím horší si to děláte, ale nemůžete si pomoci.
Nemám tušení, kolikrát jsem změnila polohu. Vím jen, že jsem si pokaždé přála, aby to už bylo naposled a klíč spadl. Chtěla jsem být statečná, ale pocit zmaru a zbytečnosti mého počínání mě také dovedl k slzám. Myslela jsem, že je to úkol hlavně o bolesti, ale on je i o ponížení a submisivitě. Máte sice na výběr, ale zároveň si říkáte, že kdybyste neměli, bude to snad lepší. Když se konečně uvolnily klíče, došla jsem k místu kde visely a odemkla si ruce. Rychle jsem ulevila svým pyskům a chystala se ulevit i bradavkám. Jako často po takovém mučení, sundání svorek je jedním z nejhorších kroků. Slzy znovu ukáply, ale to k Velkému Trestu patří. Nakonec jsem si vyndala i úplně proslintané kalhotky z pusy a po pětiminutovém oddechu se začala chystat na poslední část Velkého Trestu.
Pokračování brzy, opravdu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat