Velký Trest část 3.

Čekala mě závěrečná část Velkého Trestu. Protože jsem se musela na místo dostat veřejnou dopravou, nahota samozřejmě nepřipadala v úvahu. Začala jsem tedy u černého podvazkového pásu doplněného černými punčochami. Pokračovala jsem bílou košilí a zelenočernou károvanou sukní. Toto oblečení jsem vybrala proto, aby mi ke všemu ladil batoh, ve kterém ponesu všechny potřebné věci na místo určení. Takto jsem vypadala jako (pravda trochu starší a vyzývavější) školačka. Školačky ale nosí i podprsenku a kalhotky. První zmíněný díl oblečení jsem neměla v plánu, druhý ano. Před ním jsem ale ještě potřebovala zaplnit své dírky. Do pičky jsem vsunula svůj nejmenší vibrátor a anál si vyplnila malým kolíkem. Přes to všechno jsem přetáhla bílá tanga. Na záda jsem si dala svůj batůžek s výbavou a vydala se na cestu.

Trvalo mi více než 30 minut, než jsem se hromadnou dopravou dostala k příměstskému autobusu. Už při nasedání do něj jsem cítila, že kalhotky jsou už delší dobu vlhké. Celou cestu metrem mě vzrušovalo, co mám uvnitř sebe a hlavně co všechno bude následovat. V autobusu moje vzrušení ještě stoupalo. Lidé postupně vystupovali a já zabrala strategické místo úplně vzadu. Když čtyři řady přede mnou už nikdo neseděl, pustila jsem vibrátor na nejnižší otáčky. Doufala jsem, že hluk od motoru přehluší ten typický jemný vrkot. Exhibicionistka ve mně dosáhla další úrovně (je to vůbec exhibicionismus, když čekám, až se vylidní natolik, aby si toho nikdo nevšiml – napište mi do komentářů) a moje vzrušení také. Když jsem po pár minutách vystupovala, byla jsem už blízko docela silného orgasmu.

Ten ale nepřicházel v úvahu a proto jsem vibrace zastavila ještě než se otevřely dveře. Rychle jsem se snažila vyjít z vesničky do polí, sice to nebylo na podpatcích úplně lehké, ale za chvilku jsem už stála na kraji menšího lesíka. Tady jsem vyndala kožené pásky a obtočila jimi své boty, aby nešly sundat. Zamkla jsem je malými zámečky a klíče (nejen od nich) na místě schovala. Kotníky jsem svázala asi 30 cm od sebe, rozepnula košili a na bradavky dala kolíčky, ze kterých vysely krátké provázky a na jejich konci malé matky. Stačilo už jen spoutat si ruce za zády a vydat se na cestu. Čekalo na mě asi dva a půl kilometru přes pole, ale hlavně lesem než jsem došla na místo, které jsem si vyhlédla jako ideální pro nerušené kruté mučení kopřivami. Cesta mi ubíhala velmi pomalu. Dělat v lese třiceticentimetrové krůčky na úzkých jehlách prostě rychle nejde. Vyplněné dírky samozřejmě nic neurychlily a ruce za zády navíc utlačované batohem také ne. Nejhorší ale byly bradavky. Nešlo o to, že by bolest byla nějak přehnaně intenzivní, ale i tak malé matky svým neustálým pohupováním při každém kroku znovu a znovu dávaly nové mučivé podněty bradavkám, které po předešlém úkolu reagovaly mnohem intenzivněji.

Na vyvolené místo jsem došla už docela unavená, ale jakmile jsem uviděla lán kopřiv na okraji lesa a sundávala batoh, nová vlna vzrušení mi dodala energii. Pečlivě jsem se rozhlédla a zaposlouchala, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by sem měl kdokoliv zabloudit. Nejbližší pěšinka byla asi 500m daleko a les tu byl docela členitý, ze strany od pole by mě mohl zahlédnout maximálně tak kombajnista, protože kopřivy byly v dolíku a na poli byla vzrostlá úroda. Jednoduše ideální místo, které jsem objevila spíše náhodou, při svých hledacích výletech. Vzduch byl stále teplý, ale přesto mi přes záda proběhl mráz, když jsem si sundala košili. Možná vám to přijde zvláštní, ale nejsem zvyklá se opalovat bez horního dílu plavek a pocit nahoty venku mě stále velmi vzrušuje. Sundala jsem si i sukýnku, kalhotky a uvolnila si pičku i anál. Zbývalo už jen oddělat kolíčky z prsou a mohla jsem začít s přípravou na další úkol.

Vytáhla jsem z batohu potravinářskou fólii a začala jí obalovat nohy prakticky od chodidel nahoru. Stále jsem na sobě měla punčochy, které držely zamknuté v botách, takže vrstva fólie byla až přes ně. Brzy jsem měla obalené obě nohy až ke stehnům a mohla pokračovat na břiše a zádech. Snažila jsem se být opravdu pečlivá. Skončila jsem nad prsy a ruce neobalovala, volnou jsem měla prakticky jen prdel a pičku. Vzala jsem připravené skřipečky a pomocí nich a lepící pásky roztáhla své pysky jak to jen šlo. Kolem krku jsem si připnula obojek a do pusy vložila svoje vlhké kalhotky a zajistila je lepící páskou. Nakonec jsem si na obojek zepředu pověsila mobil, nastavila odpočet času na 10 minut. Ruce jsem stejně jako na chodbě připoutala k zadní části obojku a vykročila. Bohužel se mi nepodařilo vymyslet způsob, jak držet nohy od sebe a zároveň rozporkou neohýbat kopřivy přede mnou. Stejně tak mě nenapadlo nic účinného, jak se udržet procházející kopřivami po stanovenou dobu, takže jsem se rozhodla spoléhat na svoji vůli.

Kombinace obalených nohou a podpatků dost komplikovala moji chůzi. Skřipce na pyscích také tahaly při každém kroku. Na okraji kopřiv jsem lehce zaváhala a potom vykročila vpřed. Při prvním kroku se kopřiva jen svezla po fólii, ale už při druhém zasáhla mojí roztaženou píču. Bolest byla nová, nepoznaná a hodně nepříjemná. Deset minut něčeho takového se zdálo jako soukromé peklo a také bylo. Každým krokem jsem dostávala další žahance. Nejhorší byla vnitřní strana pysků a samozřejmě poštěváček. Při prvním přímém zásahu jsem jen pevně skousla špinavé kalhotky v puse. Snažila jsem se cupitat co nejvíce hned ze začátku. Pálení bylo ale mnohem intenzivnější, než jsem si představovala. Po chvilce jsem ale došla do bodu, kdy jsem se ke každému dalšímu kroku musela krutě přemlouvat. Abych aspoň trochu ulevila kundičce, šla jsem pozadu a mučila si tak svou prdel. Po pár krocích jsem se opět statečně obrátila a přes obrovskou bolest šla dál dopředu. Jestliže jsem někdy dřív použila přirovnání „v jednom ohni“, měla jsem si ho spíš schovat na teď!

Snad nikdy jsem svou submisivní vůli nevystavila tak těžké zkoušce jako teď. Většinou, když mučení došlo už moc daleko, byla jsem spoutaná a musela ho vydržet ať už jsem dělala cokoliv. Teď ne, teď jsem mohla odejít, ale já nechtěla. Přesněji chtěla jsem a moc, ale nechtěla jsem zklamat sama sebe a nedokončit své potrestání, bez ohledu na to, kolik slz mě to stálo. Budík na krku začal vibrovat v dobu, kdy už jsem bloumala naprosto mechanicky a odevzdaně. Vzhledem ke svým pohybovým možnostem jsem z kopřiv prakticky vyběhla. Uvolnila jsem si ruce a třela si bolavou kundičku a zadek, ale nebylo to nic platné, pálení pokračovalo. Až teď jsem si všimla, že jsem všude pod fólií zpocená a že punčochy mám úplně mokré. Sundala jsem skřipce a všechnu fólii a rychle přešla k další části, než si to rozmyslím, k čemuž jsem měla hodně blízko.

Dlouho jsem tedy neotálela a začala se činit. Motouz, který měl více než šedesát metrů, jsem rozložila po okolí a na jeden jeho konec uvázala klíč. Dva stromy jsem obmotala provazy a následně jimi obvázala kotníky tak daleko od sebe, jak to jen šlo. Do kundy jsem narvala svůj největší vibrátor a do prdele největší kolík. Aby mi nevypadly, uvázala jsem provaz kolem pasu a zepředu dozadu vedla jeho volné konce. Neuvazovala jsem si ale běžné provázkové kalhotky, ale provaz přehodila přes větev nade mnou a konec zatím nechala volný. Celá pička stále pálila a já se rozhodla udělat jí to ještě horší. Vzala jsem dvě svorky a opět jimi skřípla už tak dost zmučené pysky. Na prsa jsem si dala dvacet kolíčků tak, že vždy pět jich drželo jednu smyčku provázku s klíčem na konci. Další svorky jsem nasadila na bradavky a nedbajíc bolesti je zatížila kamenem. Stejně jsem naložila i pyskům a zapnula vibrátor. Na závěr jsem už jen na provaz vedoucí mým rozkrokem a přes větev nade mnou přivázala pouta a zaklapla do nich ruce.

Stála jsem na okraji lesa předkloněná na špičkách bot na podpatku, v černých punčochách a s kalhotkami místo roubíku. Pálení od kopřiv se skoro nedalo vydržet a do toho mě šukal velký vibrátor a svorky na pyscích jen prohlubovaly mé utrpení. Anál jsem měla dokonale vyplněný kolíkem a kdykoliv jsem chtěla ulevit rukám, zarazila jsem si ho provazem, který vedl od nich přes větev mezi nohy, ještě hlouběji. Prsa jsem měla posetá kolíčky, ale nejvíc trpěly bradavky, které nesly skřipce i se závažím. Moje jediná cesta ke svobodě bylo dobrat se druhého konce provázku. Začala jsem tedy spoutanýma rukama pomalu tahat a brzy už jsem strhávala prvních pět kolíčků z pravého prsa. Během toho jsem měla pocit, že moje pička už snad musí hořet. Prožila jsem sice orgasmus, ale bolest od svorek a hlavně kopřiv byla stále tématem číslo jedna. Tvrdě vibrující předmět uvnitř tomu nijak nepomáhal. Snažila jsem se tedy táhnout provázek rychle a i přes slzy, které se mi opět draly do očí jsem viděla, že se velmi pomalu, ale jistě blížím ke konci. Než jsem k němu došla, prožila jsem si ještě dva neskutečně bolestivé orgasmy. Píšu bolestivé, ale byly zároveň intenzivní a opravdu jsem během nich cítila, jak moc mě tolik mučení vzrušuje. Nerada bych je zažila znovu a zároveň po nich toužím, protože s prostou masturbací se srovnat nedají ani ve snu.

Když jsem se konečně dopracovala až ke klíčku, svalila jsem se na zem a nebyla schopná se pohnout. Velmi pomalu jsem se vysvobozovala ze všeho, co jsem na sebe nastražila, až jsem stála připravená na poslední úpravu před cestou zpět domů. Znovu jsem naivně zkoušela rozmasírovat svou pičku a prdel s představou, že pálení od kopřiv zmizí a znovu jsem se mýlila. Chvilku jsem také uvažovala, že tímto Velký Trest ukončím a budu se zkoušet co nejrychleji a nejpohodlněji dostat domů, ale potom jsem si vzpomněla, že nechci zklamat Vás – čtenáře a vlastně ani sebe a rozhodla se přes bolest téměř všech částí svého těla pokračovat.

Sundala jsem si i podvazkový pás a měla na sobě jen lodičky zamknuté k nohám a punčochy. Uchycení punčoch jsem vyřešila jednoduše, mám přeci kolíčky a své nateklé bolavé pysky. Oblékla jsem si přes to sukénku a vytáhla z batohu sportovní podprsenku. Následující část jsem měla velké nutkání přeskočit, ale teď jsem na sebe pyšná, že jsem to neudělala. Šla jsem ke kopřivám a natrhala jich plný pytlík, který jsem strčila do batohu. Svázala jsem si kotníky opět asi třicet čísel od sebe (to abych potom mohla rovnou vyjít) a natrhala další kopřivy. Jak asi správně tušíte, vystlala jsem jimi podprsenku. Prsa i bradavky byly okamžitě celé rozdrážděné, rychle jsem hodila batoh na záda a ruce zacvakla do pout, od kterých byl klíček spolu s dalšími na kraji lesíka, odkud jsem vycházela. Zpět jsem se snažila spěchat ještě víc, než sem, ale s unavenýma nohama na vysokých podpatcích a se svázanými kotníky to prostě nejde. Stále jsem velmi intenzivně cítila působení kopřiv na mojí pičce a zadnici a nové mučení prsou. Minimálně srovnatelná byla ale i bolest pysků. Po celodenním mučení by bohatě stačilo je jen lehce zmáčknout kolíčkem, ale já k nim připnula i punčochy.

Několikrát jsem musela zastavit, abych vydýchala bolest. Pálení kopřiv se ale vydýchat nedá a tak jsem po chvilce zase otrockými krůčky spěchala k vysvobození. Konečně jsem došla na místo, kde jsem schovala klíče. Nejprve jsem si uvolnila ruce, hned poté dala odpočinout pyskům. Odemkla jsem i pásky, které držely boty na noze, ale nesundala jsem je. Dalším nalezeným klíčem jsem odemkla jednu komoru batohu a vyndala z ní formální košili a pouzdrovou sukni. Ručníkem jsem otřela všechen pot a v rámci možností se upravila. Z podprsenky jsem vyházela vyštípané kopřivy a za maximálního odporu ji naplnila novými ze sáčku. Celá jsem se zatřásla, když se začaly znovu zakusovat do prsou, tak jsem raději rychle oblékla košili. Abych se nedostala k podprsence, vrchní knoflík jsem zajistila malým kufrovým zámečkem (popravdě tam byl asi spíš pro pocit, ale fungoval) a překryla vše šátkem kolem krku. Potom jsem na požahané a zmučené pysky opět připnula kolíčky, které držely punčochy. Bolest byla hrozná a tak jsem se co nejrychleji vsoukala do delší pouzdrové černé sukně. Dlouho jsem doma přemýšlela, jak se zajistím v tomto bodě, abych si nemohla sundat sukni až jsem našla pásek, jehož spona dokonale ladila s malým zámečkem. Klíč od něj byl samozřejmě v bytě a na rozdíl od košile, tady byly jen dva způsoby, jak si sundat kolíčky z pysků, když nepočítám variantu s klíčem. Buď rozstřihnout nebo vyhrnout, což jde u pouzdrové sukně velmi těžko a nejspíš bych ji roztrhla.

Takto vybavená s neladícím batohem na zádech jsem se vydala na autobus. Každý krok byl utrpení pro mé pysky a každá minuta pro všechny kopřivami postižené části. Cesta prostředky hromadné dopravy mě jako vždy vzrušila. Tentokrát snad ještě víc, než odpoledne. Bolest a svědění byly neskutečné, ale já neměla, jak se bránit a tak jsem trpěla. Trpěla a užívala si vzrušení, které jsem z toho všeho měla. Nevím, jak to je u vás, ale pro mě jsou vždycky poslední kroky nejtěžší. Tentokrát jsem měla problém dojít od zastávky do bytu. Když jsem to zvládla, s radostí jsem odemkla své oblečení a osvobodila se. Možná některé zklamu, ale ještě před mytím, jsem si potřela všechna bolavá místa od kopřiv hojivou mastí. Tak jsem to plánovala už předtím. Svou bolestivou úlohu už kopřivy víc než dosytosti splnily a tak nebylo nutné, aby mi komplikovaly každodenní život. Stejně to tak druhý den dopadlo.

Nikdy jsem se nemučila tolik v jeden den. Bylo to skvělé a strašlivé zároveň. Na pysky jsem kvůli kolíčkům a kopřivám nemohla pořádně sáhnout ještě dva dny. Myslím, že jako exemplární trest to vše posloužilo více než skvěle. Když to teď s odstupem píšu, jsem i ráda, že jsem si nedopřála více orgasmů, to by potom nebylo takové mučení. Ty, které jsem měla, byly skvělé, ale myslím, že jsem za ně tvrdě zaplatila bolestí před nimi i při nich.

Tak jak jste spokojeni s Velkým Trestem?