Dovolená - den 1.

Den 1 - Sobota

Vážení čtenáři, omlouvám se vám za tak dlouhou pauzu. Sama pořádně nevím, čím byla způsobena, takže vám ani nemohu slibovat, že se nebude opakovat. Každopádně se vám teď chystám popsat naši skromnou dovolenou kousek za českými hranicemi, kterou jsme si užili během léta.


Milan zamluvil chatku na celý týden, ale věci se ještě trochu zkompilovaly, takže jsem nakonec v sobotu seděla v autě s Lenkou. Na místo jsme dorazily kolem třetí a obdivovaly ideální Milanův výběr. Chatka byla ve stráni nad městečkem a za ní už jen les. Příjezdová cesta už dále nepokračovala, takže nehrozilo, že by nás kdokoliv rušil. I tak byly z jedné strany vysázeny stromy, které ještě zvyšovaly pocit soukromí a dávaly i trochu stínu. Na zahradě byl i malý bazén, posezení na grilování a houpací lavice, ze které byl krásný výhled po okolních kopcích i na domky v údolí. Budova samotná byla nově opravená. Měla zastřešené zápraží a v přízemí obrovskou místnost sloužící jako kuchyně, jídelna i obývák. Nad polovinou místnosti bylo patro, kam se vstupovalo po dřevěných schodech. Byla tam velká otevřená plocha s postelemi zakončená zábradlím a v rohu maličká oddělená ložnice. Rychle jsme odhodily věci do patra a začaly se chystat na pozdní vycházku po nejbližším okolí.

Už jsem začala vytahovat svoje pohodlné běžecké tenisky, když mi Lenka řekla: "Počkej kočko, co si myslíš, že si vezmeš. Nakonec jdeme do města, tak se podle toho oblečeš!" Zapoměla jsem vám napsat, že mi Milan dal jasně najevo, že ho Lenka po dobu jeho nepřítomnosti zastupuje a já ji tedy musela poslouchat. Původně jsem si naivně myslela, že si uděláme akorát příjemný holčičí víkend. Musela jsem si tedy vzít červená tanga, krátkou bílou sukýnku (pod kterou samozřejmě při detailnějším pohledu červená barva prosvítala) a červený top s výstřihem bez podprsenky. Vše ještě dokreslily lesklé tělové samodržky a červené otevřené botičky na podpatku. Lenka oblékla krátké černé šortky, zelené funkční triko s potiskem a na nohou měla také mnohem pohodlnější a do hor příhodnější obuv než já. Na záda si nahodila malý batůžek a byla připravená vyrazit. Já ale ještě ne. Na nohy i ruce jsem dostala kožená pouta a na krk obojek. Ruce jsem měla spoutané za zády a mezi kotníky asi 30cm dlouhý řetěz. Lenka ještě připnula na vodítko obojek a do úst mi strčila roubík s červenou kuličkou a slovy "zkus se neposlintat".

Trhnutím mi dala pokyn k odchodu. Vešly jsme do lesa a přímo do nejprudšího kopce jsme stoupaly k turistické značce vzdálené asi necelý kilometr. Snažila jsem se cupitat za ní, ale nebylo to na podpatkách a se svázanými kotníky nic jednoduchého. Les byl plný starých větví a já si dávala pozor, abych si neroztrhala punčochy. Celou cestu přímo nahoru lesem doprovázelo řinčení řetězu a já s plnou pusou slin myslela jen na to, jestli mě Lenka osvobodí, až budeme na cestě, kde můžeme potkat i jiné turisty. Musím přiznat, že jsem byla během chvilky vlhká a nebylo to proto, že venku byla tropická vedra.

Nevím, jak se mi to podařilo, ale na stezku jsem se vyškrábala bez jediného pádu či škrábance. Zato ale s provlhlým topem od slin. Lenka se chvilku kochala mou nejistotou, jestli někdo nepůjde a následně mi sundala pouta, obojek i roubík. Ruce jsem ale vysvobozené neměla. Provázkem tělové barvy mi palce svázala k sobě za zády. Sice to téměř nebylo vidět, ale pocitově to pro mě bylo horší, než mít svázaná zápěstí. Vůbec jsem na něco takového nebyla zvyklá. Cestou po turistické pěšině jsme se bavily, jako by se nic nedělo. Tedy Lenka se bavila, jako bychom byly na běžném výletě. Já se snažila balancovat na vysokých podpatcích a do se pekla ve třicetistupňovém vedru v punčochách.

Vždy když jsme míjeli nějakou skupinu, styděla jsem se. Ženy se na mě koukaly plné opovržení, muži byli překvapení a zvědaví. Snažila jsem se vždy ruce zkroutit tak, aby nebylo vidět mé svázané palce, ale moc přirozeně to asi nevypadalo. Přes všechno nepohodlí, jsem ale zůstávala vzrušená. Po docela dlouhé chůzi jsme došli do velmi kamenitého úseku. Nohy už mě slušně bolely a necítila jsem se mezi kameny vůbec jistá. Bála jsem se, že někde zakopnu a prosila Lenku, abych si mohla sundat boty. Ta mi to ale nedovolila. Sama ale také uznala, že chůze v lodičkách s rukama za zády tu není úplně bezpečná a tak mi alespoň rozvázala ruce. Výměnou jsem ale dostala svorky na pysky.

Ty jsem po konci kamenitého úseku docela nepříjemně cítila a prosila Lenku, jestli by nebylo možné vše vrátit zase zpět. "Samozřejmě", byla její odpověď a já měl v mžiku opět svázané palce. Svorky ale zůstaly na svém místě. Po pár minutách jsme došly na vyhlídku do údolí, kde byly i lavičky, stoly a u nich pár turistů. Lenka se ke mně naklonila a pošeptala mi: "Máš dvě minuty na to, abys našla místo na mučení." Rozhlédla jsem se kolem a zmocnila se mě panika. Les byl příliš daleko, kolem byly jen skály, keře a osamělé smrky. Vydala jsem se pomalu, abych nevzbudila moc pozornosti během s rukama za zády, do stráně a hledala očima nějaký úkryt. Dlouho se mi nedařilo a nakonec jsem se zastavila na místě, které mělo do mého ideálu daleko. Směrem od stezky ho sice stínil balvan a trochu křoví, ale směrem nahoru bylo téměř nekryté. Neměla jsem tušení, jestli po vrcholcích někdo může chodit, ale uklidňovala jsem se tím, že snad až sem nedohlédne.

Lenka se objevila velmi brzy. Zasmála se mému výběru a rozhlížela se kolem. Potom vyndala z batohu kus provazu a ovázala jím balvan velký asi jako dva fotbalové míče. Rozvázala mi ruce a přikázala mi sundat si punčochy. Jakmile jsem byla hotová, musela jsem si kleknout nad balvan tak, že jsem měla každé koleno na jedné jeho straně. Na krk jsem dostala opět obojek a zápěstí mi přivázala k němu dozadu. Lenka potom dovlekla další těžký kámen a uvázala mi ho k obojku tak, že jsem musela být předkloněná. Moje znehybnění zakončila tím, že svorky na pyscích přivázala ke kamenu, kolem kterého jsem klečela. Nemohla jsem tak moc hýbat zadkem a musela ho mít vystrčený na ni.

Lenka si dřepla přede mne a povídá: "Roubík nedostaneš, myslím, že se sama budeš snažit, aby tě nikdo neslyšel." To měla 100% pravdu. Cítila jsem, jak mi vytahuje sukni a stahuje tanga. Nevím proč, ale před Lenkou se stydím ještě víc, než před Milanem. To ale hrálo roli jen do prvního úderu důtek na moji vystrčenou prdel. Trhla jsem s sebou a svorky mi ihned připomněly, že bych to rozhodně dělat neměla. Rány dopadaly jedna za druhou a já se plně soustředila na to, abych nevydala ani hlásku. Nejsem na výprasky moc zvyklá, sama si je prakticky nedávám a ani Milan jimi zrovna nehýří. Lenka nepřestávala ani když jsem se už nad kameny kroutila tak výrazně, že jsem si strhal jednu svorku. Akorát ji připnula zpět a pokračovala. Začínala jsem přes zaťaté zuby lehce syčet bolestí, ale rány stále dopadaly na můj zadek a vrchní stehna. Když už se mi málem začaly drát slzy do očí, Lenka výprask pěti ráznými údery ukončila. Sundala mi svorky a rozvázala ruce.

Já se zpět oblékla včetně punčoch a tentokrát nijak nesvázaná, ale s bolavým zadkem sestupovala se svojí kamarádkou do městečka pod námi. Na náměstí jsme došli kolem sedmé. Bolely mě z podpatků celé nohy a zadek jsem také patřičně cítila. Zasedly jsme na jednu zahrádku a objednaly si jídlo. Já se musela přesunout tak, abych seděla u kraje zahrádky a mít kolena na dvě pěsti od sebe. Protože zahrádka byla vyvýšená, dostaly se tak moje kalhotky jen těsně pod úroveň očí lidí procházejících kolem. Naštěstí mě trochu skrývalo dřevěné zábradlí, ale i tak mě tato nucená lascivnost stále vzrušuje, přestože ji na mě Milan zkouší docela často.

Když jsme dojedly, Lenka vybrala jiné místo na náměstí, kam si chtěla jít sednout. Už když jsme se blížily, bylo mi jasné proč. Opět to byla lehce vyvýšená zahrádka, tentokrát ale bez zábradlí a byl na ní volný stolek, na který bylo vidět skoro odevšad. Usadily jsme se a já dostala za úkol přehodit nohu přes nohu tak, aby mi vykukovaly lemy punčoch. Poslechla jsem a snažila se na to moc nemyslet. Občas jsem ale nějaký letmý pohled zachytila, nebo jsem aspoň měla ten nepříjemný pocit. Tou dobou už hrála na malém pódiu v rohu hudba a lidé začínali nesměle tančit. Hudebníci postupně přitvrzovali a brzy tančilo odhadem tak 30 lidí. V tom mě Lenka vyslala také tančit a to "vyzývavě". Normálně s tím nemám úplně problém, ale dnes jsem zatím nevypila dostatek alkoholu a slunce, které ještě zcela nezapadlo mi také odvahu nepřidalo. Nakonec se mi povedlo trochu se uvolnit a po několika prosebných pohledech na Lenku mi bylo dovoleno se vrátit ke stolku.

Dopily jsme svoje drinky a zaplatily. Za ubývajícího světla jsme se vydaly do kopce k naší chatce. Byla už celkem tma, když jsme opouštěly hustě obydlenou část města a zamířily mezi chaty ve stráni. Kolem nebylo slyšet žádný pohyb a proto mi Lenka přikázala svléknout se. Mohla jsem si nechat jen lodičky a samodržící punčochy. Naštěstí byl vzduch ještě stále teplý a já se netřásla zimou, zatímco mi Lenka opět spoutala kotníky třiceticentimetrovým řetězem a ruce svázala za zády. Na krk jsem dostala obojek s vodítkem a do pusy mi tlačila má notně propocená tanga. Moc se mi to nelíbilo, ale pohrůžka, že je nahradí svými kalhotkami na mě zafungovala okamžitě.

Po cestě jsem zaslechla hlasy z chat v okolí, ale snad si nás nikdo nevšiml. Nerada bych potkala někoho nahá na vodítku a s vlastníma tangama v puse. Cesta byla pro mě každopádně plná obav, ale i lehkého vzrušivého svědění v podbřišku. Když jsme konečně došly k chatě a já se těšila na vysvobození, Lenka opět nezklamala. Za obojek mě přivázala k zahradnímu křeslu a nechala mě u něj čekat. Mezitím si odběhla dovnitř a vrátila se s dekou, kterou rozložila na křeslo. Svlékla se a mě začalo být jasné, co se bude dít. Na bradavky jsem dostala po třech kolíčcích a na pysky také. Potom si Lenka sedla do křesla tak, že jsem měla její pičku přímo před nosem. Následně jsem uslyšela "Tak na co čekáš?" a ucítila plesknutí přes záda.

Pravidelní (jestli lze toto slovo použít na blogu, na nějž přispívám spíše náhodně) čtenáři vědí, že moje bi-tendence jsou jemně řečeno slabé. Na lízání jiné dívky mě vzrušuje vlastně jen to, že k tomu jsem donucena. Začala jsem tedy a poslouchala Lenčiny vzdechy. Po chvilce si začala pomáhat MagicWandem, který jsem jí kdysi dala a střídavě mou hlavu bořila mezi své pysky a zase odtahovala. Konečně se udělala, ale nepřestala vyžadovat mou pozornost, jak jsem doufala, ale pokračovala k cestě za dalším orgasmem. Když jsem sledovala její slast, začala se mě zmocňovat touha se také udělat, vždyť jsem abstinovala před touto dovolenou celé dva týdny. Lenka ale po třetím orgasmu odešla, nechala mě venku čekat a když se osprchovaná vrátila, akorát mě rozvázala a šla spát. Já jsem se alespoň rychle osprchovala a šla také nabírat síly na jistě náročný týden.