Příliš času II.

Ve středu jsem se probudila odpočatá a nadržená. Daří se mi teď slušně dohánět spánkový deficit. Kontrolně jsem přejela přes bradavky a kundičku a ujistila se, že si včerejšek pamatují. Dnes je totiž čeká další kolo. Ale začínat se bude, stejně jako včera, posilováním. Ale to až potom, co se vyhrabu z peřin a nastartuji.



Své mučení samozřejmě začnu opět tím, abych u toho vypadala dobře. Bohužel tentokrát nedojde na žádnou hezkou podprsenku a prozatím zapuzuji i myšlenky na korzet. Naštěstí si ale můžu vzít červený podvazkový pás a velmi lesklé punčochy. Škoda, že musím vynechat i kalhotky, hodily by se mi později jako roubík, ale nedá se nic dělat.

Dnes si dáme stehna

Dnešní vázání je jednodušší než včera, ale jsem si téměř jistá, že mučení jednodušší nebude. Začnu úplně stejnou rozporkou na kotníky, tak abych měla nohy mírně rozkročené. Hned potom ale už následují samé nepříjemnosti. Začnu kuličkovým roubíkem, potom na každé prso připnu 4 kolíčky, ale snažím se, abych je snesla dlouho a dávám je i mimo bradavky. Pak začíná jít do tuhého. Na každý pysk si připnu dvě svorky a společně je potom gumou přivážu k rozpěrce mezi kotníky. Aby to nebylo tak jednoduché, zasunu si do zadku anální hák a připnu ho ve správné výšce k provazu od stropu. Závěr je už jednoduchý, šátkem si zavážu oči a zápěstí si secvaknu za zády pouty, které procházejí pod podvazkovým pásem. Mám ho ráda a tak je to pojistka proti tomu, abych nedělala nějaké blbosti.

Stojím tedy uprostřed místnosti s rozporkou mezi stehny. Od ní vede guma ke čtyřem svorkám na pyscích, ale je příliš krátká, takže musím mít mírně pokrčená kolena, abych si za svorky netahala. Abych si nemohla sednout na zem, mám v zadku anální hák, který mě poutá ke stropu a je nastavený tak, abych si nemohla dřepnout více, než je nezbytně nutné pro úlevu pyskům. Roubík a pár kolíčků na prsou je možná spíš pro ozdobu, aspoň teď na začátku. Šátek přes oči mi umožňuje být víc ponořená do svého světa. Včera neměl takový smysl, když jsem věděla, jak jsou nastavené vibrace, dnes ale nemám nic, podle čeho bych se mohla orientovat, jak daleko jsem s vyměřeným časem.

Samozřejmě netrvá dlouho a stehna mě začínají pálit. Musím se narovnat, ale to přináší velkou bolest na svorky na pyscích. Zatínám zuby a snažím se to vydržet, než si opět lehce podřepnu a čekám, až mi stehna znovu dají najevo, že takto by to nešlo. Při asi pátém pokusu se narovnat mě napadne, že bych si mohla zkusit “sednout” na anální kolík. Když na něj ale naplno dosednu, zjišťuje, že je to velmi nepříjemné a zároveň si stehna odpočinou jen opravdu nepatrně.

Jsem celá zpocená a po hrudi mi sjíždějí sliny. Nohy se mi klepou únavou a pysky mě bolí mnohem víc, než jsem čekala. Vlastně se to celé obrátilo. Skoro celou dobu mám natažené nohy a působím tím své kudničce peklo a jen na malé chvilky podřepávám, abych jí ulevila. Stehna mám unavenější než po dvou kruháčích a celodenní vyjížďce na kole najednou. Začínám se klepat celá, pláču a dokonce se mi do hlavy vkrádá myšlenka na záložní útěk. Snažím se ji už v zárodku potlačit. Bojím se, že jak bych se k němu jednou uchýlila v případě, kdy nejde o zdraví nebo život, bylo by mnohem jednodušší po něm sáhnout i příště, když už to bude prostě příliš bolestivé.

Naštěstěstí s posledním zbytkem odhodlání a snad i odvahy jsem vše překlepala až do chvíle, kdy se uvolnil klíč a já se mohla rychle osvobodit. Strhla jsem si šátek z očí a co nejrychleji uvolnila provaz od análního háku. Potom jsem se sesunula na podlahu a dlouze vše vydýchávala. Až když jsem se konečně přestala třást, uvolnila jsem gumu mezi svorkami a rozporkou, odepla si roubík a pustila se do těch horších osvobozovacích prací.

Kolíčky z prsou byly ještě to snadnější a i když bolely, tak jsem raději začala jimi, protože jsem nenašla dostatek odvahy na to, zvládnout přímo na svorky na pyscích. Vůbec se mi nechtělo a to, že byly 4 tomu nepomáhalo. Možná jsem si měla nechat v puse ten roubík. Ale bolest z připnutých svorek překonala strach z bolesti při jejich sundávání a tak jsem konečně vzala dvě do rukou, zavřela oči, rozevřela je a sundala. Slzy přišly okamžitě, stejně jako syčení přes zatnuté zuby. V agónii jsem rychle zopakovala to samé i se zbývajícími a potom se válela po koberci ve směsi bolesti a vzrušení.

Zpětně si říkám, že to by byla ideální chvíle, kdy by zvrácený dominant vzal magicwand a tvrdě jej tisknu proti mým pyskům. Sama jsem na to ale rozhodně neměla morálku a místo toho si jemně hladila klitoris. Netrvalo dlouho a udělala bych se, tak jsem raději přestala. Na orgasmy ještě bude místa dost.

Paní spisovatelka

Zatím nejsem ve fázi, kdybych potřebovala zažívat konstantní ponížení a tak jsem se umyla a udělala si hezký oběd a kávu. Protože jsem si chtěla zopakovat včerejší procházku a tentokrát i klidně za denního světla, nemohla jsem se úplně flákat. Zejména proto, abych stihla napsat včerejší blog.

Připravila jsem si na stůl počítač s klávesnicí a vypnula wifi. Pro začátek jsem se rozhodla věci moc nekomplikovat a tak jsem si akorát oblékla červený krajkový set, červené botičky a černé punčochy. Sedla jsem si na židli, kotníky přivázala k jejím nohám a lokty k područkám. Prsty jsem dosáhla na klávesnici, ale už ne na touchpad na notebooku, takže jediné, co jsem mohla dělat, bylo psát do otevřeného dokumentu.

Tím, jak dlouho jsem nic takového nedělala, zapomněla jsem, jak je to těžké. Měla jsem pocit, že mi to vůbec nejde, text nepřibývá a celé je to hloupě napsané. Vlastně si pořád myslím, že to je dost i pod všeobecně nízkým standardem psaní na tento blog. Nejvíc mě zklamalo, kolik času jsem tím psaním strávila.

Než jsem vše dopsala, rozvázala se, připojila se a publikovala blog, byl prakticky západ slunce. Byla jsem na sebe dost naštvaná

Rychle ven

Musela jsem tak rychle improvizovat a zároveň jsem se chtěla potrestat a udělat si to horší, než byl původní plán. Proto jsem si do zadku zasunula velký anální kolík a do kundičky dildo. Vše jsem zabezpečila provazy a přes ně si oblékla červené krajkové kalhotky. Navrch jsem si vzala stejné punčocháče jako včera. Na bradavky jsem opět dala svorky a zatížila je závažíčky. Z každé strany jsem ještě přidala skřipec. Do pusy jsem si narvala oboje včerejší kalhotky vše překryla mikinou a šátkem a vyšla ven.

Už na chodníku jsem si uvědomila, že moje červené kalhotky křičí do světa asi mnohem víc než včerejší černá tanga, že na sobě mám vlastně punčocháče a žádné legíny. Jsem si jistá, že jsem v obličeji určitě zrudla, přišlo mi, že jsem to přehnala, ale to mě zároveň neskutečně vzrušovalo.

Navíc s každým krokem se ve mě násobilo vzrušení. Cítila jsem velmi zřetelně, jak vlhnu. Mezitím dělaly svorky a skřipce svou práci na bradavkách. Nebýt toho, že jsem měla ruce v kapse mikiny spoutané, tak bych si snad zalezla někde do křoví a na místě se udělala. Takhle jsem se akorát procházela parkem, hlídala si odstup od ostatních a byla neskutečně nadržená.

Asi po hodině jsem se vrátila domů. Chtěla jsem se hned udělat, ale zároveň jsem si říkala, že můj orgasmus by měl být rozhodně doprovázen větší bolestí a lepším plánem. Na to jsem ale neměla úplně energii, tak jsem nakonec sundala mikinu, vyplivla kalhotky, odstrojila prsa, vzala si červenou košilku a skončila s vínem a Netflixem na sedačce.

Dnes to taky bohužel není žádný Stephen King, ale snažím se.