Příliš času III.

Na líné ranní vstávání se zvyká nebezpečně jednoduše. Už teď se děsím, jak to budu dělat, až budu muset zase pravidelně vstávat do práce a nemoci si ležet v posteli a potom se líně přesunout pro kávu. Když už píšu o posteli, samozřejmě jsem se po probuzení jemně pohladila na všech důležitých místech a s potěšením mohu konstatovat, že postupně začínám cítit dopady předchozích dvou dnů.



Pro čtvrtek jsem se rozhodla pokračovat v tématu posilování. Tentokrát byly na řadě ruce. Oblékla jsem si modré kalhotky s ladícím podvazkovým pásem, na který jsem připnula tělové punčochy. Konečně se hodily i podpatky, tak jsem vybrala černé lodičky. Nohy jsem svázala k sobě v kotnících, pod koleny a kolem stehen. Do pusy jsem si opět dala osvědčený kuličkový roubík.

Nejtěžší fáze byla opět vše dobře vyměřit, věřila jsem, že mám vše připravené a tak jsem se snažila být co nejrychlejší a nejefektivnější. Na každou bradavku jsem připnula 2 svorky. K těm byly přivázány provázky, na jejichž konci visela závaží. Provázky vedli přes kladky uchycené u stropu a to tak, že závaží visela na obou stranách vedle těla na vzdálenost mírně pokrčené ruky. Teď už jsem musela být velmi rychlá, protože závaží visela volně ve vzduchu. Takže šátek přes oči a už zacvaknout ruce do připravených pout.

Stála jsem tak, že jsem mohla rukou vždy podpírat závaží na bradavce, ale zápěstí jsem měla sice volně připoutané, ale tak, abych si nemohla dosáhnout rukama na prsa a svorky si odepnout. Čekala jsem, že ruce tolik nevydrží a podle toho jsem i volila hmotnost závaží. Byla těžká, ale ne tak, aby strhávala svorky. Že jsou ruce mnohem slabší než nohy jsem poznala velmi brzy. Vlastně o dost dříve, než jsem čekala jsem musela nechat závaží ve vzduchu a dát rukám trochu odpočinout.

Začala jsem litovat, že nemám nic mezi nohama, co by moje myšlenka aspoň trochu odvedlo od bolesti. Takhle jsem se musela soustředit jen na únavu rukou a s tím spojenou bolestí bradavek. Ano, stání v jehlách bylo nepohodlné, ale byla to ta poslední věc, která mě trápila. Zavázané oči opět zážitek ještě prohlubovaly. Stejně jako ve středu jsem brzy došla do stádia, kde jsem vlastně vydolovala zbytky sil v rukou k tomu, aby si prsa odpočinula a ne naopak, jak bylo původně v plánu.

Sice pár slz ukáplo, ale do stejného zoufalství jako se stehny jsem se naštěstí nedostala. I tak jsem se mi ale ruce třásly, když se konečně ovlnil klíč a já se mohla osvobodit. Jako první jsem spěchala odepnout svorky z prsou. To byla neskutečná bolest. Okamžitě jsem se zkroutila na koberec a do roubíku vše vydýchávala.

Neplánovaný bonus

Na koberci mě napadlo, že když už mám svázané nohy, mohla bych si ještě dát chvilku v kozelci. Miniaturními krůčky jsem došla do kuchyně, vzala rýži a nasypala ji na zem. Potom jsem si lehla tak, aby moje citlivé bradavky ležely právě na rýži a stále s roubíkem se svázala do kozelce.

Ta ďábelská improvizace mě dost vzrušila a já si svůj kozelec opravdu užila. Bradavky v takovém malém pekle a já pěkně pevně svázaná. Vlastně často nejlepší věci jsou jednoduché. Neležela jsem na zemi dlouhé hodiny, ale na dotvoření nálady to bylo ideální. Po rozvázání jsem si tentokrát nedala sprchu, ale jen dooblékla podprsenku ke svému kompletu a neustále na jehlách se najedla a vychutnala si kávu.

Psaní

Poučena z předchozího dne jsem rozhodně nechtěla nechat si ujít hezké počasí venku a tak jsem trochu zkrátila obědovou pauzu a dala se do psaní. kotníky jsem přivázala k nohám židle a tentokrát přidala i roztažená kolena. To proto, abych si mezi nohy položila vibrační magicwand, tentokrát s časovací zásuvkou nastavenou na 10 minut vypnuto, 1 minuta zapnuto. Prsa jsem vytáhla z podprsenky, ale bradavky jsem musela nechat chvilku odpočinout, jestli jsem chtěla aspoň něco dopsat a tak jsem raději použila na každé prso 5 kolíčků.

Psaní mi šlo tentokrát trochu lépe, ale pořád jsem ještě pomalá. Bála jsem se, že mě budou vibrace rušit, ale naopak si myslím, že byly docela přínosné, protože nadržené se mi prostě píše lépe. Doufám, že to bude čím dál lepší. Ještě předem raději varuji, že si nejsem jistá, jestli budu schopná v sobotu sepsat páteční program, protože na víkend mám trochu jiné plány a nevím, jestli najdu čas a hlavně energii. To ale uvidíme.

Procházka

Tím, že jsem skončila psát včas, mě čekalo ještě dost slunečního svitu. Zároveň bylo ale příliš mnoho světla na to, brát si výrazné světlejší kalhotky. Volba tedy padla na černá tanga. I když nejsem na ulici poznat, chci aby to vypadalo, že jsem neodhadla průsvitnost legín, ale ne aby celá městká část věděla, že se tu promenáduje nadržená děvka bez sukně.

Navíc tanga dobře drží anální kolík na svém místě. Do kundičky jsem vsunula své velké venušiny kuličky. Chtěla jsem mučit i pysky, ale svorky i kolíčky by byly vidět. Vybrala jsem tedy plastové žabky na záclony. Mám je už delší dobu a snažila jsem se jim zbrousit trochu zoubky, aby se vůbec daly vydržet. Mají ještě jednu další pozitivní vlastnost - na konci mají kroužky a tak se dají stáhnout k sobě a v tomto případě uzavřít pičku a kuličky uvnitř.

Na bradavky jsem připnula svorky. Na každou dvě, od jedné vedl řetízek nahoru skrz oko obojku a na druhé viselo závaží. Teď už jen zbývalo se zamaskovat a vyrazit. Takže šátek, mikinu, zamknout byt, ruce do kapsy a spoutat a jde se.

Možná byste čekali, že jsem si zvykla, ale venku se opět strašně stydím. Zároveň jsem tím tedy i dost vzrušená. Bradavky mi dávají zabrat už od začátku, ale zároveň mě překvapuje, jak moc nepříjemné jsou žabky na kundičce. Vlastně mě vše bolí tak, že mám problém jít normálně, aby nebylo nic poznat.

Lidí kolem je dost, však je také hezky. Tím jak mají všichni roušky, ještě výrazněji vnímám, jak mě sledují jejich oči. Strašně moc bych si chtěla někam zalézt a udělat se, tak moc mě bolest a ponížení na veřejnosti vzrušuje. Jenže dnes nemám dálkově ovládané vajíčko. Dnes mám venušiny kuličky a musela bych dělat psí kusy, abych se s jejich pomocí udělala. Psí kusy ale nezvládnu, protože bych měla pocit, že si utrhnu bradavky a roztrhnu pičku.

Dala jsem si cíl, být venku hodinu a půl. Cítím, že to bude dlouhé. Pomalu se toulám parkem až k lesu. Snažím se využívat laviček, které mi ale zase připomínají dildo v zadku a nebo se jen opírat o stromy. Jsem zmučená, nadržená a v teple zapadajícího slunce vlastně šťastná. Zaháním černé myšlenky a přiznávám si to, jsem šťastná, když se předvádím a jsem u toho ponížená a mučená.

Večerní program

Domů se doslova doklopítám. Okamžitě se osvobozuji od všech svorek. Tohle tedy byl mazec. Vytahuji magicwand a pouta, kterými si fixuji zápěstí před tělem. Pouštím si porno a u toho si masíruji zmučenou kundičku a bradavky. Bolí to a vzrušuje mě to. Ale nakonec se dokážu neudělat.