Bohužel na mě dolehly školní povinnosti mnohem víc, než jsem čekala a tak to minulou středu bylo naposledy, co jsem si užívala selfbondage. Navíc od pátka už zase nosím kalhotky a sedím jak chci (někdy možná napíšu o tom, jaké bylo dodržovat tyto věci po dobu jednoho týdne). Takže jakmile jsem vyšla ze dveří učebny, v hlavě jsem měla jen jedno - jak si co nejvíce užít zbytek dne, samozřejmě po svém.
Celou cestu v mhd jsem přemýšlela, co se sebou budu dělat. Neměla jsem totiž žádný předem připravený plán. Postupně se mi však dařilo sestavit kostru dnešního večera. Čím přesněji jsem si v hlavě představovala svá dnešní muka, tím více jsem vlhnula mezi nohama. Od autobusu domů jsem téměř běžela, tak moc jsem se nemohla dočkat, až budu zase svázaná a bezmocná. Za dveřmi jsem se okamžitě svlékla a pokračovala dál jen v kalhotkách, které jsem později doplnila sexy černými samodržícími punčochami se vzorem. Obula jsem si krásné černé botičky na nejdelších jehlách, které jsem si kdy koupila. Pod podpatkem a přes nárt jsem protáhla řetízek a zajistila ho na každé noze malým zámkem. Nachystala jsem si vše potřebné a nakonec jsem pozamykala všechny dveře z chodby ven kromě dveří do místnosti, přes kterou se chodí na terasu. Z této místnosti jsem předtím odnesla vše, do čeho bych se mohla obléci. Rychle jsem přes sebe přehodila starší triko a všechny klíče (včetně těch od řetízků přes boty) jsem odnesla do nejvzdálenější části terasy. Triko jsem potom roztrhala.
Teď následovali opravdové přípravy. Do místnosti u terasy jsem položila klíček od pout, která použiju na ruce a kousek nad kliku nalepila další klíč. Potom jsem zamkla i tyto dveře a klíč od nic odnesla zavěsit ke dveřím na druhé straně chodby. Vzala jsem dlouhý provaz, udělala na něm různě velké uzly v různých vzdálenostech a napnula ho mezi klikami od dveří. Následovaly kolíčky, všemi jsem protáhla stejně dlouhý provaz a jeho konec uvázala na protější dveře. Ještě jsem si připravila osvobození pomocí mého notebooku a programu cd tray opener, který jsem nastavila na 2 hodiny. Teď už přede mnou byly opravdu jen mučící kroky.
Prvním bylo, že jsem si sundala velmi vlhké kalhotky a dala si je do pusy, kterou jsem přelepila páskou. Okamžitě se dostavil známý pocit ponížení z chutnání vlastních šťáv. Abych ho ještě prohloubila, začala jsem si kolem prsou připínat kolíčky až utvořily jakési dvě "U" kolem prsou, další jsem připnula na bradavky a pár jich přišlo i na břicho. Opatrně jsem překročila provaz a ten se mi okamžitě zařízl do rozkroku. Stoupla jsem si na přichystané knihy, aby se moje kundička dostala výš, ale nebylo to proto, aby si oddechla na dlouho. Kolem pasu jsem si totiž uvázala provaz a vedla ho zepředu mezi nohama za zády ho přes zámek spojila s provazem od horní strany dveří. Udělala jsem ho tak krátký, že jsem se musela předklonit, pokud jsem chtěla, aby se mi nezařezával tolik a zároveň, aby mě netáhli provázky od kolíčků. Na pysky jsem ještě připnula svorky (na každou stranu po dvou), a spojila je řetízkem vedoucím pod uzlíkovým provazem. Nakonec jsem rychle zaklapla ruce do připravených pout.
Před sebou jsem měla (teď už necelé) dvě hodiny následujícího mučení. Stála jsem v nepohodlných botách na špičkách a snažila se je udržet na knížkách pod nimi. Mezi nohama jsem měla dva provazy, ten který se do mě bude další dvě hodiny zařezávat byl přes zámek spojen vrchní stranou dveří za mnou. Právě klíč od tohoto zámku mi měl shodit můj notebook. Potom si budu muset dojít pro klíč od dveří u kterých stojím na druhý konec chodby a vrátit se s ním. Odemknu dveře k pokoji s terasou a když je otevřu, z druhé strany dveří bude nalepený klíč od zámku, který spojuje svorky od pysků pod provazem. Odemknu jej a překročím provaz. Pak budu muset vejít do pokoje, takže se ze mě strhnou všechny kolíčky. Najdu klíček od pout na rukou a osvobodím se. Budu muset ale zůstat nahá a v botách až do setmění, kdy si budu moci konečně dojít na terasu (kam je vidět z ostatních bytů) pro klíče od dalších místností a od svých bot.
Téměř záhy se dostavil ten pocit, který mi celý týden chyběl. Vzrušení z bolesti, kterou si působím a které se jen tak nevyhnu. Moje hlava byla najednou úplně čistá a stres byl pryč. Užívala jsem si bolesti, naschvál jsem se narovnávala a pokrčovala nohy tak, aby mě kolíčky tahaly ještě víc a provaz se mi zařezával snad až k pupíku. Pravděpodobně za to mohl i nedostatek orgasmů za posledních pár dnů, ale jak jsem si střídavě víc a míň zařezávala provaz mezi pysky, začala jsem cítit přicházející orgasmus. Nepolevovala jsem, ale i tak jsem se dlouhou dobu nemohla dostat přes hranu. Nevím, jak dlouho jsem se takto týrala, ale když jsem se konečně udělala, měla jsem pocit, že mám kundu nadranc. Kolíčky od toho neustálého tahání začaly bolet výrazně víc a pysky taktéž. Přeci jen to, co se houpalo na řetízcích a spojovalo svorky by se těžko dalo nazvat malým zámečkem.
Jak jsem tam stála, uvědomovala jsem si, že naděje na druhý orgasmus je téměř nulová. Opět jsem propadala do fáze zmučení. Všechno mě bolelo a navíc ty kalhotky v puse! Miluji a zároveň nesnáším tento druh roubíku. Když jsem kalhotky chvíli nenosila, dalo by se říci, že se mi potom i stýskalo, teď mi to přijde ale strašně ponižující a odporné. S tím ale teď nic neudělám. Spíš bych se měla snažit udržet se pořádně na nohou. Začaly mě pobolívat a sem tam musím jednu zvednout a alespoň trochu protáhnout. Moje botičky totiž rozhodně nejsou pohodlné. Dokonce jsem dvakrát nohy mimoděk povolila, ostrá bolest v rozkroku mě ale připomněla, že bych je měla opět rychle natáhnout. Bolely mě i záda. Byla jsem tak trochu předkloněná, abych ulevila kolíčkům i šňůře v pičce, ale to nešlo vydržet celou dobu. Jenže jakmile jsem se trochu narovnala, začaly moje prsa bolet, protože se provázky mezi kolíčky a dveřmi napnuly na maximum a když jsem se to snažila trochu vyvážit jemným pohybem vpřed, ozvala se pro změnu moje rozbolavěná píča.
Konečně jsem uslyšela zvuk svojí otevírané cd mechaniky a klíč spadl do mého dosahu. Co nejrychleji jsem se snažila odemknout zámek na provazu, který vedl mezi nohama a po chvilce snahy a dostatečné dávce bolesti, protože jsem se u toho dost kroutila, se mi to podařilo. Chvilku jsem zůstala stát a užívala si, že mě nic nedře na mojí kundičce. Potom jsem se ale vydala kupředu, pro druhý klíč. Sestoupila jsem nohama z knížek a provaz mezi dveřmi se mi okamžitě zaryl tam, kde byl ještě před minutou jiný. Toto postupování dopředu bylo mnohem bolestivější pro moji prcinku, protože zámek na svorkách se pokaždé rozhoupal a hlavně je něco úplně jiného, pokud vás provaz jen tlačí, nebo pokud si ho mezi pysky protahujete. Snažila jsem se i v tak vysokých podpatcích jít po špičkách, ale i tak jsem cítila velkou bolest. Navíc moje lýtka, ač se snažím sportovat, rozhodně nejsou na něco takového připravená. Každý uzel po cestě nevýslovně bolel a tím, že rozevíral ještě více pysky, bolely i svorky na nich.
Když jsem s úplně zmučenou kundou konečně došla na druhou stranu provazu a ukořistila klíč od dveří, před kterými jsem celou dobu stála, teměř jsem si nedovedla představit, jak se k nim zpátky dostanu. Naštěstí tím, že uzly přicházely zezadu, tlačily na trochu jiných místech. To ale neznamená, že to nebylo peklo a že jsem nebyla šťasná, když jsem za sebou nahmatala kliku dveří do pokoje s terasou. Zatím co se do mě zařezával provaz a některé kolíčky ze mě za velké bolesti odpadly, dokázala jsem odemknout a otevřít dveře do dalšího pokoje. Provaz najednou nebyl ani zdaleka tak napnutý a já tychle nahmatala klíč k zámku na svorkách na pyscích. Jenže chybička se vloudila! Nemohla jsem na něj s rukama spoutanýma za zády dosáhnout. Snažila jsem se ho na řetízku rozhoupat, ale výsledkem byla jen obrovská bolest pysků, jak za ně tahaly svorky. Začala jsem se smiřovat s tím, že budu muset svorky strhnout. Zkusila jsem všechny ostatní možnosti, ale nic z toho nevedlo k výsledku. Rozhodla jsem se dřepnout si, do oka zámku jsem dala podpatek a pořádně se nadechla. Dnes jsem nechtěla procházet tím dlouhým a mučivým rozhodováním, takže jsem se co nejrychleji postavila. Tušila jsem, že to bude bolestivé, ale vůbec jsem neměla tušení jak. Do očí se mi hrnuly slzy a jámyslela, že jsem si snad utrhla část kůže. Naštěstí to byl jen můj pocit, ale kdybych mohla, schoulila bych se do klubíčka a jen si mnula bolavou kundičku.
Před sebou jsem ale měla další úkol. Klíč od pout na rukou ležel až v polovině dalšího pokoje a já se k němu musela dostat. To ale znamenalo posavit se a pomalou chůzí vzad si z těla strhnout všechny kolíčky, přivázané na druhé straně chodby. Původně jsem z toho měla respekt, ale ten se po mojí čersvé zkušenosti změnil v obrovský strach. Postupně jsem napínala všechny provázky a musela se neskutečně přemlouvat, abych udělala další mini krůček. Po každém odtrhnutém kolíčku jsem okamžitě ztuhla a snažila se uklidnit zrychlený dech. Měla jsem tak dole ani ne čtvrtinu a už jsem měla pocit, že víc nesnesu. Fyzická bolest byla samozřejmě značná, ale ještě mnohem horší bylo vědomí, kolikrát to budu muset ještě zopakovat. Nakonec jsem se rozhodla, že udělám jeden rázný krok a tím je všechny strhnu. Byla jsem ale tak vyklepaná, že jsem nakročila snad dvacetkrát. Když mi to konečně vyšlo a všechny kolíčky ze mě odletěly, jenom jsem střídavě křičela a dýchala do roubíku. Zároveň mě to ale neskutečně vzrušilo. Mám ráda, když mě moje vlastní rozhodnutí způsobí takovou bolest. To, že vím, že se tomu nevyhnu, ale stejně tak se musím odhodlat mě příjde jako zajímavá forma psychologické selfbondage, jestli se to tak dá napsat.
Nakonec jsem dech uklidnila, odemkla si i pouta na rukou a vyndala si kalhotky z úst. Svalila jsem se na zem a začala si hladit všechna bolavá místa. Nejvíc dnešní mučení odnesla jednoznačně moje pička, byla bolavá, otlačená, trochu rozedřená, ale nic, co by přesahovalo rámec vzrušující hry. Přestože jsem byla v takovém stavu, nebyl pro mě problém, dosáhnout závěrečného orgasmu. Skutečnost, že každý dotek na mojí kudičce bolel, jakoby ani nebyla na škodu, ale spíš ku prospěchu věci. Potom jsem jen ležela na zemi a čekala až konečně zajde slunce a na terase bude tma. Musím přiznat, že jsem se i trochu nudila, přestože jsem si přinesla z chodby notebook. Když byla konečně naprostá tma, vyšla jsem rychle pro klíče a i když šance, že mě kdokoliv uvidí byla téměř nulová, dost jsem se bála, ale taky mě to lehce vzrušilo. Konečně jsem osvobodila i svoje nohy z botiček, sundala si punčochy a šla si dát svoji oblíbenou vanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat